Saša Rašilov celý život simuloval nemoci a dělal si legraci. Když vážně onemocněl, nikdo mu nevěřil

Do matriky ho zapsali jako Václava Jana Rasche. Na svět přišel 6. září 1891 v Praze jako nejmladší z celkem dvanácti dětí. Tatínek se živil jako správce kasina pro šlechtu v pražské Celetné ulici, s aristokracií ale neměl nic společného.

Přesto se Rašilov celý život tvrdošíjně vydával za příslušníka zchudlého rodu s titulem rytíř hesenský. Genealog Roman Stodůlka ovšem potvrdil, že takový titul v evropské šlechtě neexistoval.

Když otec zemřel, bylo Sašovi teprve deset a matka se s dětmi přestěhovala na Žižkov. Právě tam, mezi dělnickými činžáky a pouličními šarvátkami žižkovských kluků, pochytil humor, který pak celý život zužitkovával na jevišti.

Už jako patnáctiletý obcházel místní hospody s přinesenou bedničkou, na kterou si stoupal a zpíval kuplety o právě odehraných fotbalových zápasech žižkovské Viktorky. Řemeslem se stal typografem. Pracoval v tiskárnách, než ho v roce 1914 povolali do armády.

Na frontě ovšem pobyl krátce. Před vojenskými lékaři rozehrál tak přesvědčivé představení nervových záchvatů, že ho ze služby propustili. Celou scénu viděl zblízka herec František Smolík, jenž s ním sloužil u stejného útvaru a později o ní otevřeně hovořil. V Praze zamířil do kabaretů. Prošel Varieté v Karlíně, Rokokem i slavnou Červenou sedmou. V Rokoku ho roku 1920 zahlédl Karel Hugo Hilar, šéf činohry Národního divadla, a přivedl ho na českou první scénu.

Příchod žižkovského komika mezi divadelní bardy vyvolal nevoli. Řada kolegů o jeho kvalitách pochybovala a dávala mu to otevřeně najevo. Rašilov si ovšem uměl poradit po svém. Když ho jeden ze zasloužilých herců přivítal slovy „začátečníku“, opáčil mu s naprostým klidem: „A víte, že dobře, vážený konečníku?“

Na jevišti Zlaté kapličky potom zůstal nepřetržitě čtyřiatřicet let, přičemž jeho vnuk Saša Rašilov nejmladší dnes hraje na téže scéně. Hilar si přál, aby se z klauna stal vážný charakterní herec, ale Rašilov se proti tomu celou kariéru bránil a o svůj komediální přístup s režisérem sváděl nekonečné spory.

Filmovým hvězdám ve třicátých a čtyřicátých letech konkuroval jen sporadicky, protože ho táhla spíš divadelní bezprostřednost. V roce 1942 mu ale režisér Otakar Vávra svěřil roli malostranského vycpavače Barvínka v komedii Přijdu hned, která se stala jeho vizitkou. Rašilov se na snímku podílel i autorsky: napsal filmový námět a společně s Vávrou pracoval na scénáři.

V jedné životní etapě bydlel Rašilov se svou ženou na hausbótu kotvícím na Vltavě. Na plovoucí domov se přestěhoval poté, co prohrál soudní spor o byt, který si na vlastní náklady zrekonstruoval. Nakonec zakotvil v domku na Zbraslavi, kde si zřídil svého druhu soukromé muzeum. Na zdech tikalo přes sto starožitných nástěnných hodin, které po celá léta sbíral a opečovával.

O svých pokladech hovořil s nečekaným zanícením. Tvrdil, že hodiny za ta staletí přihlížely svatbám, křtinám i pohřbům a že k němu vlastně promlouvají. Sběratelskou vášeň v něm probudila práce ve starožitnictví Emila Bernera, kde za svého angažmá v divadle bezplatně vypomáhal.

Na Zbraslavi sdílel domácnost s bernardýnem Ivanem, několika kočkami, které vozíval v kočárku, a dokonce i s cvičeným houserem, jenž za ním všude chodil. Recese pro něj neměla žádné hranice.

Simulování bylo pro Rašilova osvědčenou zbraní, kterou používal nejen za války, ale i v civilu. Opakovaně předstíral vážné zdravotní potíže, včetně infarktu, když se chtěl vyhnout roli, do které neměl chuť. Jenže v roce 1955 přišla chvíle, kdy si jeho tělo opravdu řeklo o pomoc. Protože si tak dlouho dělal legraci sám ze sebe i z ostatních, nikdo v jeho okolí nepovažoval stesky za reálné. Zemřel třetího května 1955, krátce před svými čtyřiašedesátými narozeninami. Hereckou štafetu po něm nesou oba vnuci.

Saša Rašilov nejmladší dnes stojí na prknech téhož Národního divadla, kde jeho dědeček léta bavil a dojímal publikum. Kdo chce starého Rašilova poznat alespoň zprostředkovaně, může si pustit komedii Rodinné trampoty oficiála Tříšky nebo snímek Přijdu hned, v nichž je jeho tragikomické herectví zachyceno v nejlepší formě.

Zdroje

https://www.kvety.cz/historie/sasa-rasilov-starsi-recesista-mystifikator-komik-narodni-divadlo/

https://zivotopisyonline.cz/sasa-rasilov-rytir-mezi-ceskymi-herci/

https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-laska-a-vztahy/562485/sasa-rasilov-starsi-kvuli-jeho-sarkasmu-mu-nikdo-neveril-ze-je-na-smrt-nemocny.html

https://www.lifee.cz/tv-a-filmy/sasa-rasilov-starsi-jeho-zaliba-v-cernem-humoru-se-mu-vymstila_235492.html

https://www.lifee.cz/extravagantni-herec-sasa-rasilov-starsi-cely-zivot-tvrdil-ze-ma-slechticky-puvod-v-kocarku-vozil-kocky-doma-mel-housera-i-bernardyna-07d97

https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=4128:rasilov-sasa&Itemid=111&lang=cs

https://plus.rozhlas.cz/vesele-i-melancholicke-hodiny-sasi-rasilova-8567335

https://www.filmovamista.cz/osoba/zaber?id=1900-Sasa-Rasilov-st-

https://www.ceskatelevize.cz/porady/19710-prijdu-hned/

Obrázek

Autor: Anonymní – http://www.antikvariat.eu/index2.php?action=detail_z&id_z=14271, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=69657099