Článek
Podpora měla trvat pět pracovních dnů
V malém grafickém studiu jsem měla na starosti zavedení nového rezervačního systému pro síť penzionů. Neprogramovala jsem ho, ale sbírala požadavky, hlídala termíny a školila recepční. Zakázka se několikrát rozšířila, protože klient postupně přidával další provozovny. Přesto jsme se drželi smlouvy: po spuštění mělo následovat pět pracovních dnů podpory v běžné pracovní době.
Můj šéf Roman byl dobrý obchodník a špatný nositel nepříjemných zpráv. Když klient něco chtěl navíc, zpravidla nejprve souhlasil a až potom hledal člověka, který to udělá. Několikrát jsem zůstala o hodinu déle, ale větší práce jsme vždy doplnili do objednávky. Proto mě nenapadlo, že závěrečné předání bude jiné.
Na videoporadě klientův ředitel poděkoval Romanovi za „velkorysý měsíc večerní pohotovosti“. Řekl, že recepce budou nový systém testovat hlavně po skončení směn a já budu do devíti večer odpovídat na telefonu. Domnívala jsem se, že mluví o placené službě někoho z technické podpory. Roman se usmál a před všemi řekl, že právě moje osobní péče byla důvodem, proč dohodu uzavřeli.
Můj kalendář rozdělil bez mé přítomnosti
Po poradě jsem se Romana zeptala, kdy chce probrat rozsah a odměnu. Odpověděl, že rozpočet už je vyčerpaný a jde jen o několik telefonátů. Ukázal mi tabulku, v níž byly mé večery rozdělené od pondělí do pátku. Neptal se, zda mohu. Počítal s tím, že ano.
Dvakrát týdně jsem vozila maminku na rehabilitaci a jeden večer jsem učila kurz pro začátečníky. I kdybych neměla jediný plán, nechtěla jsem být třicet večerů bezplatnou pojistkou jeho slibu. Navrhla jsem, že připravím placený balíček, službu rozdělíme mezi tři lidi nebo zachováme původních pět dnů. Roman všechny varianty odmítl. Klient prý očekává mě a změna by vypadala jako podraz. Spočítala jsem, že při pouhých dvou hovorech za večer by šlo nejméně o čtyřicet hodin navíc, bez času na dohledávání chyb a zápisy. Roman kalkulaci ani neotevřel. Řekl, že vedoucí projektu se nepočítá na minuty a že loajalita se pozná právě ve chvíli, kdy tabulka přestane vycházet. Poprvé mi došlo, že neurčitá slova používá tam, kde by přesné číslo vypadalo nepřijatelně.
Když jsem řekla, že takovou pohotovost nepřevezmu, nazval moje rozhodnutí zradou týmu. Připomněl mi prémie z minulého roku a dvě návštěvy lékaře, kvůli nimž mi údajně vyšel vstříc. Hovořil tiše, jako by mi nabízel poslední možnost zachovat se slušně. Já mu naopak požádala, aby mi svůj pokyn poslal e-mailem. Nic neposlal. Druhý den však kolegům oznámil, že kvůli mému postoji může studio přijít o velkého zákazníka. V kuchyňce se mě dva lidé ptali, zda opravdu odmítám zvednout pár telefonů. Teprve když jsem jim ukázala měsíční kalendář, přestalo jít o pár telefonů.
Klient o práci zdarma nevěděl
Sepsala jsem původní smlouvu, změny projektu a tři možné varianty podpory. Poslala jsem je Romanovi a požádala o schůzku s klientem. Nechtěl mě na ni pustit. Řediteli penzionů jsem proto při pravidelném pracovním hovoru řekla, že večerní režim nemáme potvrzený a musí se dohodnout jeho cena i obsazení.
Čekala jsem výbuch. Místo něj se ředitel zarazil. Roman mu měsíc podpory nabídl zdarma, ale netvrdil, že zdarma budu pracovat já. Klient předpokládal, že studio má večerní službu zahrnutou v paušálu. Jakmile pochopil, že má stát na jednom soukromém telefonu bez mého souhlasu, přestal na ní trvat.
Dohodli jsme dva placené večery týdně po dobu čtrnácti dnů. Střídali jsme se tři a já si své služby vybrala podle rehabilitací. Ve skutečnosti přišlo jen šest dotazů. Roman pak tvrdil, že celý spor byl zbytečný, protože práce nakonec nebylo mnoho. Právě to mě přesvědčilo, že nepochopil vůbec nic. Klient navíc přijal jednoduchý formulář, přes který se požadavky řadily podle naléhavosti. Dva dotazy počkaly do rána a jeden vyřešil návod, který jsem připravila před spuštěním. Nešlo tedy o to, že bych odmítala zákazníkovi pomoci. Odmítala jsem pouze model, v němž moje soukromé večery nahrazují službu, kterou studio nechtělo nacenit.
Výpověď jsem nepoložila na stůl v afektu
Zakázku jsem dokončila a klientovi předala dokumentaci. Roman mi čtvrtletní prémii zkrátil s odůvodněním, že jsem narušila obchodní vztah. Nehádala jsem se o každou korunu. Uložila jsem si jeho odůvodnění a začala odpovídat na nabídky, které jsem dřív odkládala.
Za tři měsíce jsem odešla do větší firmy. Při předávání agendy se Roman pokusil nabídnout novému zaměstnavateli, že mě bude první týdny po večerech konzultovat. Tentokrát jsem ho zastavila ještě uprostřed věty. Žádné další služby mým jménem slíbit nemůže. Do předávacího dokumentu jsem proto napsala přesné časy podpory, odpovědné osoby i sazby za práci mimo ně. Kolegyně, která po mně zakázku převzala, mi později řekla, že právě tato stránka jí ušetřila stejný konflikt. Roman ji nemohl označit za neochotnou, protože podmínky už viděl i klient a byly součástí dohody.
S bývalými kolegy jsem v kontaktu a klient se mi občas ozve, když potřebuje vysvětlit staré rozhodnutí. Odpovím v pracovní době a vystavím fakturu. Roman mi dodnes neřekl, že jednal špatně. Já už jeho souhlas nepotřebuji. Stačilo mi přestat považovat cizí slib za svůj dluh.
