Článek
Pokuta za nepořádek
Na jaře jsme měli hodně práce. Já chodila domů pozdě z práce, manžel byl často služebně pryč a zahrada zůstávala ladem. Tráva vyrostla, záhony zarostly plevelem a plot se začal bortit. Všimla jsem si, že soused odnaproti na nás podezíravě kouká, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. O to větší šok přišel, když nám do schránky dorazila výzva od obce s pokutou za zanedbanou zahradu. Psali, že se jedná o reakci na oficiální stížnost souseda. Byla jsem rudá vzteky, protože místo toho, aby zazvonil a řekl nám to do očí, raději nás udal.
Hádka přes plot
Manžel se rozhodl, že za sousedem zajde. Myslela jsem si, že to vyřešíme domluvou. Jenže sotva začal mluvit, soused se rozkřičel, že prý kazíme celou ulici a že se na nás už roky dívá, jak zahradu flákáme. To nebyla pravda, vždycky jsme se o ni starali, jen to jedno jaro jsme nestíhali. Výsledkem hádky bylo, že jsme si s manželem odnesli ještě víc zloby. Já už jsem kolem jeho domu chodila se sevřeným žaludkem.
Rozhodnutí k odplatě
Seděli jsme večer u stolu a oba cítili křivdu. Dostali jsme pokutu jen kvůli tomu, že se soused rozhodl udělat si z nás terč. Manžel řekl, že už toho má dost a že se nebudeme tvářit, jako by se nic nestalo. Bylo jasné, že udělat protiakci je jediné, co mu vrátí pocit zadostiučinění.
Neprůhledný plot
Za pár týdnů přijeli dělníci a začali stavět nový plot mezi našimi pozemky. Nebyl to obyčejný plůtek. Byl vysoký, z neprůhledných panelů, a působil spíš jako zeď. Soused zůstal stát na dvoře a nevěřil vlastním očím. Do té doby měl přehled, co děláme na zahradě, ale teď najednou koukal na šedou stěnu. A přesně to byl náš záměr. Nechtěli jsme s ním nic řešit, chtěli jsme ho odstřihnout.
Válka v tichosti
Od té chvíle už neprohodil ani slovo. Jen občas bouchl dveřmi auta nebo hlasitě pustil sekačku, ale jinak jako by se vytratil. My jsme se na zahradě cítili svobodněji, i když stín vysokého plotu působil ponuře. Věděla jsem, že to není ideální řešení, ale byla jsem spokojená, že jsme mu dali jasně najevo, že se nenecháme šikanovat.
Sousedi, kteří zmizeli za zdí
Dnes už skoro nevnímám, že vedle nás někdo bydlí. Když vyjdu ven, vidím jen naši zahradu a vysokou bariéru, která ji odděluje od jeho dvora. Občas si říkám, že je zvláštní, jak nás udání za pár plevelů dovedlo k tomu, že jsme si mezi sebou postavili zeď jako z jiné doby. Ale možná je to tak lepší. On má klid, my máme klid a válka pokračuje beze slov.
