Článek
První problémy
Všechno začalo nenápadně. Jednoho dne jsem si všiml, že na mém dvoře stojí cizí auto. Bylo to obyčejné starší vozidlo, a protože jsem měl návštěvu, myslel jsem si, že se soused spletl. Jenže druhý den tam stálo znovu. A pak i třetí den. Postupně se to stalo pravidlem. Soused se začal chovat, jako by můj pozemek byl veřejné parkoviště.
Nejdřív jsem se snažil jednat v klidu. Zaklepal jsem u něj doma a slušně ho poprosil, aby to nedělal. On mi s úsměvem odpověděl, že to je jen na chvilku a že se to už nebude opakovat. Jenže opakovalo se to stále častěji.
Marné domluvy
Moje trpělivost se ztenčovala. Nešlo jen o princip, ale i o praktické věci. Potřeboval jsem na dvůr zajíždět se svým autem, někdy jsem tam skládal dřevo a sousedovo auto mi překáželo. Přesto jsem zkoušel zůstat v klidu. Napsal jsem mu vzkaz, dokonce jsem mu nabídl, že mu pomůžu najít vhodné parkování poblíž. Odpověď žádná. Naopak, jako by schválně parkoval ještě víc, aby mi ukázal, že se mnou nemá v úmyslu nic řešit.
Začal jsem si připadat bezmocně. Člověk by čekal, že sousedské vztahy fungují na vzájemném respektu. Jenže tady to evidentně neplatilo. A tak jsem přemýšlel, jak ho donutit, aby mi přestal zabírat prostor, který mi právem patřil.
Rozhodnutí k činu
Jednoho večera, když jsem se vrátil domů a viděl jeho auto opět zaparkované na mém dvoře, jsem se rozhodl. Vzal jsem pumpičku, odšrouboval ventilky a vypustil mu všechna kola. Nebyla to žádná velká destrukce, pneumatiky zůstaly celé, jen byly prázdné. Byl jsem zvědavý, jak zareaguje, až to ráno zjistí.
Pocit zadostiučinění byl okamžitý. Najednou jsem měl dojem, že se karta obrátila. Už to nebyl on, kdo mi diktoval, ale já, kdo nastavil pravidla hry. Přesto jsem měl v sobě kousek nejistoty. Co když se naštve a celé to vyústí ve velký konflikt.
Očekávaná reakce
Druhý den ráno jsem sledoval z okna, co se bude dít. Soused vyšel, zamířil k autu a po pár vteřinách bylo vidět, že pochopil. Stál u kola, kroutil hlavou a nakonec začal obcházet auto kolem dokola. Neviděl mě, ale já měl z jeho pohybů jasno, že hledá vysvětlení.
Nevypadal rozzuřeně, spíš zmateně. Nakonec se vrátil domů a asi po půl hodině dorazil s pumpou. Trvalo mu celé dopoledne, než kola nafoukal. A co bylo pro mě největším překvapením, od toho dne už na mém pozemku nikdy nezaparkoval.
Jak se věci uklidnily
Nemuseli jsme se hádat, nemuseli jsme se soudit. Stačilo mu ukázat, že jeho chování nebude bez následků. Od té doby spolu prohodíme jen pár slov, ale auto se na mém dvoře už nikdy neobjevilo. Občas mám pocit, že se na mě dívá trochu s despektem, ale já si říkám, že hranice je potřeba umět si vymezit.
Nečekaná úleva
Překvapilo mě, jak velký kámen mi spadl ze srdce. Žádné přetahování, žádné dopisování přes právníky. Stačil jednoduchý krok a soused pochopil. Ať už si o mém řešení myslí kdokoliv cokoliv, já mám konečně klid a svůj prostor zpátky.
