Článek
Když se internet mění v bojové pole
Nejdřív jsem si říkala, že máme prostě slabé připojení. Člověk si dnes zvykne, že technika zlobí. Jenže problémy se zhoršovaly. Na notebooku se mi načítaly stránky po minutách, a když jsem chtěla večer koukat na film, obraz se sekal tak, že jsem to po pár pokusech vzdala. Syn mě přesvědčoval, že máme v pořádku router, ale něco prý vysává naši síť. Já tomu nerozuměla, jen jsem se rozčilovala, že platím internet, který skoro nejde.
Podezření padlo na souseda
V našem domě se všichni známe. Nejbližší soused bydlí o patro níž, často ho vídám postávat na balkoně s notebookem. Nikdy mě nenapadlo, že by mohl mít něco společného s naším problémem, ale syn se hned zamračil, když jsem se o něm zmínila. Řekl, že se vsadí, že nám někdo leze do Wi-Fi. Prý se to stává častěji, než si lidé myslí.
Zavřel se do svého pokoje a já ho nechala být. Po deseti minutách vyšel s výrazem, jaký měl naposledy, když mi dokazoval, že mu brácha sežral čokoládu. „Mami, soused používá naši síť,“ řekl klidně. „Vidím jeho zařízení připojené na router.“ Nechápala jsem, jak to mohl zjistit tak rychle.
Důkaz byl nepopiratelný
Syn mi ukázal seznam připojených zařízení. Mezi nimi se objevilo jméno cizího počítače. Stačilo pár kliknutí a bylo jasno. „Ten chlapík stahuje filmy a tím ti zabíjí připojení,“ vysvětloval mi syn, zatímco jsem nevěřícně zírala na obrazovku.
Bylo mi trapně i vztekle zároveň. Platím si internet, a někdo ho využívá místo mě. Ptala jsem se, co s tím uděláme. Syn se usmál a řekl, že to vyřeší hned. Změnil heslo na dlouhou směsici písmen a čísel a přidal šifrování, které bych nevyslovila ani s nápovědou.
Reakce, která mě překvapila
Druhý den jsem potkala souseda na chodbě. Působil podrážděně a mezi řečí se zmínil, že mu „včera přestal jít internet“. Jen jsem se usmála a řekla, že i u nás se situace zázračně zlepšila. Zrudl, kývl a rychle odešel. V tu chvíli jsem měla chuť se smát, ale spíš mi ho bylo trochu líto.
Konečně klid
Od té doby internet funguje perfektně. Filmy se načítají bez přerušení a já už nemusím nadávat u každého e-mailu. Synovi jsem upekla koláč na poděkování a přemýšlela, jak snadno by nás někdo mohl využívat, kdyby se o to nezajímal.
Občas se ještě pousměju, když vidím souseda, jak sedí na balkoně a něco nervózně ťuká do počítače. Už ale vím, že tentokrát stahuje jen to, co si zaplatil sám.
