Článek
Trubka za plotem
Bydlím v řadovém domku, který jsem s mužem opravovala po večerech skoro deset let. Vedlejší dům koupil před dvěma lety Tomáš. Zpočátku jsme si přes plot půjčovali žebřík a zalévali si květiny, když byl jeden z nás pryč. Letos na jaře začal opravovat střechu. Řemeslníci pár dní chodili přes můj dvorek, protože z jejich strany neměli kam postavit lešení. Souhlasila jsem, pokud si po práci odnesou materiál a nechají volné dveře do sklepa.
Jedno odpoledne jsem si všimla nové trubky pod okapem. Vedla po sousedově zdi, ale končila těsně u plotu, nad úzkým pruhem dlažby, který spádoval k mému domu. Zeptala jsem se Tomáše, kam bude voda odtékat. Řekl, že starý svod překážel lešení a že to firma do konce týdne dodělá. Vypadalo to jako dočasná práce, navíc předpověď slibovala jen slabé přeháňky. Nechtěla jsem se hádat kvůli trubce, která měla za pár dní zmizet.
Voda pod schody
V noci přišel liják. Probudilo mě bouchání vody do plechového parapetu a pak zvláštní šum od sklepních dveří. Na spodním schodu stála kaluž, která se s každou minutou rozlévala dál. Vzala jsem smeták, ručníky a starou nádobu od malty. Než se mi podařilo vodu odklonit, nasákly kartony se zimními botami a několik pytlů pelet. Pračka stála na nízkém podstavci, takže ji voda nezasáhla, ale vypnula jsem ji ze zásuvky a celý zbytek noci jsem nosila věci nahoru.
Ráno jsem Tomáše zastihla, když odjížděl do práce. Ukázala jsem mu mokrou zeď a proud, který po jeho nové trubce ještě stékal. Řekl, že sklep má zřejmě špatný práh. To jsem věděla: práh nebyl nikdy dokonalý a po prudkém dešti jsem u dveří mívávala vlhko. Jenže taková voda tam za patnáct let netekla. Tomáš slíbil, že zavolá pokrývačům, ale do večera se nic nezměnilo.
Vynesla jsem zbylé věci a sklep nechala otevřený, aby vysychal. Potom jsem zavolala firmě přímo. Mistr mi řekl, že Tomáš si přál posunout svod mimo novou terasu. Původní odtok vedl do rohu jeho zahrady, kde právě položili dlažbu. Trubka u našeho plotu tedy nebyla jen překážka kvůli lešení. Mistr dodal, že se s majitelem o konečném řešení ještě nedohodli. Poprosila jsem ho, aby se přišel podívat, kudy voda teče, až bude na stavbě. Odpoledne začalo znovu pršet, tentokrát jen krátce. Stála jsem u otevřených sklepních dveří a viděla, jak se voda sbíhá k prvnímu schodu. Položila jsem tam starou desku, která proud na chvíli odvedla k záhonu. Nemohla tam ale zůstat při každém dešti, protože přes ni nešlo bezpečně nosit prádlo do sklepa. Přestala jsem čekat, že se problém sám ztratí, až řemeslníci odvezou lešení.
Cena za suchou terasu
Tomáš se na mě zlobil, že jsem volala jeho řemeslníkům. Prý jsem zbytečně dělala scénu, když stačilo počkat do konce týdne. Položila jsem před něj krabici bot, z níž stále kapala voda, a řekla mu, že na další déšť čekat nemůžu. Nechtěla jsem po něm hned peníze. Chtěla jsem vědět, kam svod povede a kdy se to stane. On poprvé přiznal, že si nedokáže představit rozebírat čerstvě položenou terasu.
Mistr přišel odpoledne se dvěma náčrtky. Jedna varianta vracela odtok do původního rohu, druhá vedla vodu podél Tomášovy zdi až do vpusti na jeho dvoře. Obě znamenaly další práci. Soused navrhl třetí možnost: udělat mezi našimi domy žlábek, napůl na mém pozemku. Odmítla jsem. Žlábek by mi překážel u sklepních dveří a při příští bouřce bych zase hlídala, jestli stačí odvádět vodu. Tomáš chvíli mlčel a pak se zeptal mistra, kolik bude stát vedení podél jeho zdi.
Nebyla to rychlá dohoda. Dva dny nechal na konci trubky provizorní hadici do sudu, který každé ráno vyléval. Já jsem sušila sklep a vyhodila část pelet, které se rozpadly. Cenu za ně mi Tomáš nakonec nabídl zaplatit. Vzala jsem jen částku za zničené pytle, ne za víkend strávený s hadry a větrákem. Ten čas už se stejně nedal vrátit.
Zůstala mezi námi hranice
Nový svod vede po jeho straně domu a ústí do vpusti u branky. Při prvním větším dešti jsem se šla podívat ven. Voda tekla tam, kam měla. Přesto jsem ještě chvíli stála u sklepních schodů a poslouchala, zda se pod nimi znovu neozve šum.
Tomáš mi od té doby nepůjčil žebřík a já ho o něj neprosila. Když se potkáme, pozdravíme se. Nejde o válku mezi sousedy. Jen už vím, že slovo „provizorní“ může pro dva lidi znamenat něco úplně jiného: pro něj čas do dalšího rozhodnutí, pro mě noc, kdy jsem tahala mokré věci ze sklepa. Při další práci kolem společného plotu se nejdřív zeptám, kde bude končit voda, a teprve potom pustím řemeslníky přes dvorek.
