Článek
Soused si začal stěžovat
Celé léto chodil soused přes plot a stěžoval si. Větve naší jabloně prý zasahují na jeho pozemek, padající větve mu ničí trávník a on to už dál nebude tolerovat. Bylo mu přes šedesát, bydlel sám a měl zahrádku, o kterou se staral s až posedlou pečlivostí. Každý den jsem ho viděla, jak okopává záhony nebo hrabe listí. Nikdy nevynechal jediný den.
Zpočátku jsem ho poslouchala. Strom jsme zdědili po předchozích majitelích, byla to stará jabloň. Větve jsme nechali zastřihávat odborníkem, aby přesahovaly co nejméně. Soused ale tvrdil, že to nestačí. Podle něj měl strom pryč.
„Ty větve musí pryč. Celý strom,“ řekl jednou, když zase přišel k plotu. Nechtěla jsem strom pokácet. Bylo mi ho líto, byl součástí zahrady, kterou jsem měla ráda. Navíc jsem tušila, že soused přehání. Padající listí a sem tam nějaká větvička přece není katastrofa. Manžel mi říkal, ať ho neposlouchám, že si jen hledá záminku. Že soused nemá co dělat, a tak si vymýšlí problémy.
Ztráta úrody
Na konci srpna jsem šla zkontrolovat, jak je úroda zralá. Čekala jsem plný strom, jako každý rok. Místo toho jsem na větvích viděla jen pár jablek. Zbytek byl pryč. Nebylo to jako když se neurodí, nebo když jablka spadnou. Prostě zmizela. Na zemi pod stromem nebylo skoro nic.
Manžel řekl, že si toho všiml už dřív, ale nechtěl mě znepokojovat. Prý to vypadalo, že někdo strom okradl. Napadlo nás, že by to mohl být soused, ale nechtěli jsme nikoho obviňovat bez důkazů.
Kameru jsme si pořídili už na jaře, kvůli tomu, že nám na zahradě někdo přelézal plot a kradl nářadí. Mířila na zadní část zahrady, kde byla i jabloň. Záznam se ukládal. Rozhodla jsem se podívat na záznam z posledních dnů. Sedla jsem k počítači a procházela jednotlivé noci. A pak jsem to uviděla.
Ranní návštěvy
Každé ráno kolem páté hodiny se u plotu objevil soused. Přelezl nízký plot, který odděloval naše zahrady, a zamířil přímo k jabloni. Měl u sebe tašku, někdy dvě. Trhal jablka a plnil je. Pak zase přelezl zpátky. Bylo to na záznamu jasně vidět. Několik dní po sobě. Nešlo o náhodu. Dělal to systematicky, vždycky ve stejnou dobu.
Zavolala jsem manžela, ať se podívá taky. Chvíli jsme na to koukali mlčky. Pak jsem řekla, že za ním zajdu. Manžel chtěl jít se mnou, ale řekla jsem mu, že to zvládnu sama. Nechtěla jsem, aby se to zvrhlo v hádku. Věděla jsem, že soused je tvrdohlavý a že by ho manžel mohl jen popudit.
Konfrontace
Šla jsem k sousedovi hned odpoledne. Otevřel, tvářil se překvapeně. Nečekal mě. Možná si myslel, že se to nikdy nedozvíme.
Řekla jsem mu, že mám záznam z kamery. Že vím, že k nám chodí trhat jablka. Neptala jsem se ho proč, prostě jsem to konstatovala. Chtěla jsem vidět, co udělá. Soused ztichl. Pak se posadil na schod a řekl, že ho to mrzí. Prý mu ta jablka chutnala víc než ta z jeho stromu, ale nechtěl si říct. A stěžováním na větve si chtěl vynutit, abychom strom pokáceli a on měl klid. Ve skutečnosti mu strom nevadil. Jen mu vadilo, že si nemůže říct o jablka.
„Já vím, že to bylo ode mě hloupé,“ řekl. „Ale nechtěl jsem žádat.“ Nabídla jsem mu dohodu. Přestane si stěžovat a nebude přelézat plot. Jablka, která spadnou na jeho stranu, si může nechat. A jednou za čas mu přinesu košík z naší strany. On souhlasil. Podal mi ruku a řekl, že to je fér.
Nový pořádek
Od té doby se soused neozval ani jednou. Plot už nepřelézá. Na podzim jsem mu poprvé dala košík jablek. Vzal ho a poděkoval. Pokaždé, když jdu kolem jeho zahrady, vidím, že na jeho straně má jablka posbíraná v bedýnce. Někdy tam přidá i pár svých hrušek.
Strom jsme nechali. Větve jsme na jaře zase trochu zkrátili, ale jen kvůli světlu. Soused se na to přišel podívat a řekl, že to je dobré. Dokonce nám nabídl, že nám půjčí pilku, kdybychom potřebovali.
Už spolu nemluvíme moc, ale to nevadí. Stačí, že víme, na čem jsme. Soused už nechodí se stížnostmi a my máme klid. Někdy si říkám, že kdyby si byl schopný říct o jablka hned, nemuselo to celé léto vypadat takhle.
