Článek
Hromada místo záhonů
Vrátila jsem se v pátek odpoledne z práce a za zadním plotem stála hromada hlíny. Byla vyšší než já a táhla se podél celé jižní strany zahrady. Zůstala jen holá země a na ní vrstva udusané hlíny, která sahala až k plotu.
Soused přes plot jen mávl rukou. Prý jde o pár lopat, které mu zbyly z výkopu, a že si pro ně přijde, až bude mít čas. Neměla jsem sílu se hádat. Uklidila jsem, co se dalo, a doufala, že to myslel vážně. Věděla jsem, že bazén staví už od jara a že výkopů bude ještě dost. Jenže tahle hromada nebyla malá, byla to spousta těžké jílovité hlíny, kterou bagr vyhrnul z jámy hluboké skoro dva metry.
V noci začalo pršet. Voda se z hromady valila přímo k nám a s ní i jemná hlína. Do rána byla spodní polovina zahrady pod vrstvou bahna. Chodník k domu byl kluzký, na terase se usazovaly nánosy. Uklízela jsem to dvakrát denně, ale pokaždé znovu zapršelo a práce přišla vniveč. Po týdnu jsem přestala počítat, kolikrát jsem umyla terasu. Manžel mi řekl, ať to nechám být, že se to vyřeší samo. Nevyřešilo.
Mlčení přes plot
Zašla jsem k sousedovi v neděli odpoledne. Stál před domem, v ruce mobil, a ani se na mě nepodíval. Řekla jsem mu, ať hlínu odveze, že mi ničí zahradu a že mi to vadí. Odpověděl, že teď nemá čas, že musí nejdřív dodělat bazén a pak se uvidí. Připadalo mi to jako výmluva, bazén byl rozestavěný už měsíc a dělníci tam chodili jen občas.
Čekala jsem týden. Pak další. Vždycky měl nějakou výmluvu. Že čeká na bagristu, že mu chybí peníze, že to není tak hrozné a že si na to časem zvyknu. Když jsem se ho zeptala, jestli si uvědomuje, že mi zničil záhony, které jsem budovala dva roky, jen pokrčil rameny a řekl, že zahrada není priorita. Bylo mi jasné, že se mnou nepočítá jako s rovnocennou sousedkou, ale jako s někým, kdo si stěžuje zbytečně.
Zkusila jsem to ještě jednou, tentokrát písemně. Poslala jsem mu zprávu, ve které jsem přesně popsala, co se na zahradě děje, a navrhla termín, do kdy by mohl hlínu odklidit. Neposlal jediné slovo.
Bagr v uličce
Zavolali jsme s manželem do půjčovny strojů. Malý bagr se vešel do uličky mezi domy a obsluha ho přivezla ve čtvrtek ráno. Řekla jsem obsluze, ať hlínu přesune zpátky na sousedův pozemek, a to co nejblíž k rozestavěnému bazénu. Bagrista se na mě nejdřív podíval, jestli to myslím vážně, a pak se zeptal, jestli mám povolení. Řekla jsem mu, že hlína je na mém pozemku. Pokrčil rameny a začal pracovat.
Bagrista pracoval dvě hodiny. Hromada se přesunula na druhou stranu plotu a zůstala ležet přímo u vjezdu na sousedovic dvorek, kudy projížděly dodávky s materiálem. Soused za pár hodin vyběhl, mával rukama a křičel, že mu blokuju stavbu.
Druhý den pryč
Do druhého dne měl na dvoře náklaďák. Hlínu odvezl na skládku, protože jinam ji vzít nemohl, do zahrady se mu nevešla a na ulici by mu ji úřad zakázal. Večer přišel k nám, poprvé od začátku celé té záležitosti. Stál u branky a bylo vidět, že ho to stálo dost. Nebyl naštvaný, spíš unavený. Řekl, že měl přijít dřív.
Omluvil se. Ne velkolepě, ale stačilo to. Nabídl, že mi zaplatí nové rostliny a pomůže s obnovou té části zahrady, kterou jeho hlína zničila.
V sobotu jsme spolu vyklidili zbylé bahno a připravili půdu. Zasadila jsem nové trvalky a dva keře. Soused se divil, že to jde tak rychle. Já taky. Ale šlo to hlavně proto, že konečně dělal to, co měl udělat už na začátku. Hromada za plotem zmizela a na jejím místě je teď trávník. Bazén má hotový, ale na naši stranu plotu už nikdy nic nevyhodil. Když ho teď vidím na zahradě, vždycky se zastaví a řekne dobrý den. Není to přátelství, ale je to sousedství, které funguje.
