Článek
Zděděné soupravy dnes většinou nenajdou kupce
Nezačněme tou příjemnější částí. V rozmezí let 2000 až 2020 se poptávka po celých jídelních servisech propadla a limožský servis pro dvanáct osob, tedy souprava o několika desítkách kusů, se dnes na pozůstalostních aukcích prodá řádově za tři až devět tisíc korun. Chuť prostírat sváteční stůl opadla do té míry, že dobročinné bazary věnovaný porcelán často vůbec nepřijmou, jelikož ho nemají komu dál nabídnout. Z toho ovšem nijak neplyne, že by měl všechen obsah kredence rovnou skončit v kontejneru.
Přibližně devět z deseti zděděných servisů spadá do nejlevnější kategorie, o něco méně než každý desátý si drží vyšší cenu díky proslulé značce či vzácnému vzoru a jedno až dvě procenta atakují částky v řádu desetitisíců až statisíců korun. Umění je tedy poznat, kam patří zrovna ten váš kus. Nápovědu přitom najdete tam, kam skoro nikdo nekouká, totiž na spodní straně.
Spodní strana talíře prozradí jeho původ
Na dně většiny starých talířů, šálků, podšálků i mís bývá otištěná značka, kterou si můžete přečíst jako jakýsi rodný list dotyčného kusu. Právě podle ní se nejrychleji dostanete ke jménu výrobce a k dataci, protože manufaktury svá razítka průběžně měnily a jednotlivé podoby jsou popsané rok po roce. Značka na dně toho přitom napoví víc než sebehezčí malba na líci.
Někdy objevíte na spodku hned dvě značky vedle sebe. Znamená to, že jeden podnik vyrobil bílý střep a další ho teprve pomaloval a vypálil. Razítka bývají malá a vybledlá, a tak se hodí vzít lupu, případně si dno vyfotografovat a fotku si v mobilu přiblížit.
Nemalá část porcelánu se navíc dříve prodávala jako čisté bílé kusy pro domácí malíře, takže se na ně továrenská značka vzoru vůbec nedostala. I bez značky vám ale leccos prozradí sám materiál. Kostní porcelán je proti světlu nápadně průsvitnější než jiné druhy a jeho barva se blíží spíš slonovině než čisté bělobě.
Jediné slovo na dně zařadí kus do správného století
Americký celní předpis z roku 1891 uložil dovozcům povinnost uvádět na zboží zemi původu, a právě tohle pravidlo je nejsnazším datovacím vodítkem u kusů, které mířily na americký trh. Pouhé England řadí kus mezi roky 1891 a 1921, nápis Made in England míří až za rok 1921 a označení Made in Occupied Japan vročuje předmět do sedmi poválečných let, tedy do rozmezí 1945 až 1952. Chybí-li na dně země původu zcela, může jít o výrobek starší než rok 1891, stejně dobře ale o zboží, které se do Ameriky nikdy nevyváželo a vyrábělo se pro domácí či rakousko-uherský trh. U porcelánu z české kredence proto samotná nepřítomnost názvu země nic nedokazuje.
Ručně malovaná razítka pod glazurou provázejí starší a hodnotnější kusy. Takto vznikly jak míšeňské zkřížené meče, tak trojice vlnovek kodaňské manufaktury.
Zkřížené meče lákají padělatele už tři sta let
Zkřížené meče převzala míšeňská manufaktura za svou tovární značku roku 1722 a jejich provedení se pak v každé epoše nepatrně měnilo. Pravé meče jsou skryté pod glazurou, a proto po nich nehet plynule sklouzne. Naopak značka ležící na povrchu glazury je pádným varováním. Rýhy vedené napříč meči přitom nejsou žádné poškození, nýbrž tovární označení druhé jakosti, a čtyři takové rýhy značí bílý kus prodaný k dozdobení mimo manufakturu.
A ještě jedno úskalí, kterému podlehne téměř každý nováček. Samotná korunka v razítku nevypovídá vůbec o ničem, neboť ji měly ve znaku desítky malých německých, rakouských i českých továren.
Kladívka a slovo Czechoslovakia se řídí vlastním kalendářem
Za dvojicí zkřížených kladívek stojí porcelánka z Březové u Karlových Varů, kterou roku 1803 založil durynský obchodník Friedrich Höcke. Od roku 1811 ji vlastnili Johann Martin Fischer a Christian Reichenbach a právě za jejich vedení získal březovský porcelán světové jméno.
Pokud kladívka doprovází nápis Czechoslovakia, samotné to výrobu nedatuje. Značky s kladívky a slovem Czechoslovakia se používaly jak v meziválečném období let 1918 až 1938, tak znovu po roce 1945, kdy byla porcelánka znárodněna a v roce 1958 začleněna do Karlovarského porcelánu; poválečné varianty se objevují až do roku 1990. Rozhodne proto konkrétní podoba značky a doprovodné nápisy, typicky Made in Czechoslovakia. Značka Epiag se stejným přídomkem se pak váže k období 1920 až 1938.
Za jakých okolností jeden talíř přebije celou kuchyňskou linku?
Právě tady přichází srovnání, kvůli němuž se do kredence vůbec vyplatí zajít. Hotovou kuchyňskou sestavu pořídíte v Česku zhruba od deseti do třiceti tisíc korun a nejlevnější varianta na míru od truhláře začíná kolem patnácti tisíc korun za běžný metr. Oproti tomu za jediný ručně malovaný kus s botanickým vzorem Flora Danica dají sběratelé zhruba deset až třiašedesát tisíc korun. Každý takový talíř věrně zachycuje konkrétní rostlinu z botanické encyklopedie Flora Danica a na spodní straně má ručně vepsaný latinský název i iniciály malíře.
Míšeňský porcelán z 19. a počátku 20. století se za jeden kus prodává zhruba od šesti do tří set tisíc korun. Figurky z Kändlerova období 18. století začínají kolem sta tisíc korun a u významných modelů přesahují dva miliony. Anglická řada Fairyland Lustre, kterou pro Wedgwood navrhla Daisy Makeig-Jonesová a jejíž výroba běžela od roku 1915 do roku 1929, se za kus prodává zhruba od deseti tisíc korun, u pojmenovaných a sběratelsky nejžádanějších motivů, jako jsou Pillar nebo Castle on the Road, ale i za více než milion korun. Jednotlivé nápadné kusy se navíc zpeněží snáz než celé servisy, protože o dvanáct totožných talířů stojí jen málokdo. Zakryté mísy, omáčníky a rozměrné oválné podnosy mají třikrát až pětkrát vyšší cenu než mělký talíř z téže série, jelikož poklice mizely úplně nejdřív.
Jediná prasklina srazí hodnotu během okamžiku
Dřív než začnete počítat případný výdělek, prosvětlete si každý kus proti oknu. Vlásečnicová prasklina, odštípnutý okraj či prošoupané zlacení dokážou z ceny ubrat i sedmdesát procent. Chybějící díly ženou hodnotu celé soupravy strmě dolů, sběratelé totiž touží po úplných servisech. Zlatě zdobený okraj přitom nic nezničí rychleji než myčka, a to i v případě, že jím talíř projede jedinkrát.
Co všechno zvládnete vyřešit ještě dnešní odpoledne
Až budete kredenc vyklízet, nechte si po ruce mobil. U každého kusu se hodí jeden snímek líce se vzorem a druhý dna se značkou, obojí za denního světla a bez blesku, protože razítka pod glazurou se v ostrém odlesku ztrácejí. Takové dvojici pak rozumí i vyhledávání podle obrázku. Porovná ji s katalogy aukčních domů, s archivy muzejních sbírek, s nabídkami prodejců náhradních dílů i s fotogaleriemi sběratelských spolků a v řadě případů vrátí jméno výrobce během několika vteřin. U vzorů, které vyhledávač nepozná, zbývá bezplatná identifikační služba Replacements.com, kam lze fotografie poslat k posouzení.
Nejprve si tedy přečtěte, co stojí na dně, poté si k tomu dohledejte ceny, za které se kusy opravdu prodaly, a teprve pak rozhodujte, co pustíte, co darujete a co konečně začnete používat při nedělním obědě. Talíř, který dvě desítky let čekal potmě na svátek, jenž nikdy nepřišel, si zaslouží alespoň jednu z těch tří možností.
Zdroje
https://www.antiqueidentifier.org/how-much-is-my-antique-china-worth/
https://estimonia.com/blog/porcelain-ceramics/what-are-antique-china-and-porcelain-worth-a-practical-value-guide
https://thebrooklynteacup.com/blogs/blog/identify-china-pattern
https://www.lovetoknow.com/home/antiques-collectibles/identify-antique-china-patterns
https://www.antiqueappraiser.app/guides/antique-porcelain-china-identification-marks-value
https://vintagegreenantiques.net/antique-china/
https://antique-identifier.app/blog/antique-meissen-porcelain-identification-guide
https://www.theoldstuff.com/en/porcelain-marks/123-porcelain-and-pottery-marks/179-pirkenhammer-brezova-marks
https://www.victorianplumbing.co.uk/bathroom-ideas-and-inspiration/how-much-does-a-newly-fitted-kitchen-cost
https://knowoldstuff.com/ceramics/valuable-antique-china-patterns/
https://www.busbyantiques.com/antiques/fine-china/is-fine-china-worth-anything/
