Článek
Začalo to nenápadně
Nejdříve jsem si ničeho nevšimla. Byl to milý starší pán, který občas přišel na návštěvu a vždy si našel nějaké téma, o kterém se rád bavil. Nikdy jsem s ním neměla problém, protože jeho chování bylo vždy kultivované. Pak ale začal být trochu více vtipný, trochu více záhadný. Často mě oslovoval jménem, což se dřív nestávalo, a když mi podal ruku, držel ji déle, než by bylo normální. Zpočátku jsem to považovala za nevinné, ale pak přišlo něco, co mě zarazilo.
Oči, které mluví
Někdy v létě jsem si všimla, že když se podíval na mě, jeho pohled byl jiný než obvykle. Bylo to zvláštní, jakým způsobem mě pozoroval, až jsem začala mít pocit, že v něm vidím něco, co tam nemá být. Byl to flirt, bez jakýchkoli pochyb. Měl zvláštní úsměv a jeho gesta byla příliš vyzývavá. Nevěděla jsem, jak to mám chápat. Cítila jsem se zahanbená, rozpačitá, a tohle přece nemělo místo v rodinných vztazích.
Hledala jsem pomoc u manžela
Když se to začalo opakovat, rozhodla jsem se to řešit. Nechtěla jsem se s tchánem hádat ani vytvářet nějaký konflikt, ale musela jsem jednat. Povídala jsem si s manželem a snažila se mu vysvětlit, co se děje. On byl v první chvíli šokován, a i když si to nechtěl přiznat, začal chápat, že něco není v pořádku. Přiznal, že jeho otec může mít někdy nevhodné chování, ale nikdy by mu nenapadlo, že by něco takového mohlo nastat vůči mně.
Dala jsem mu lekci slušného chování
Další den jsem se rozhodla jednat. S tchánem jsem se setkala sama, bez přítomnosti manžela, a s vážným tónem jsem mu vysvětlila, co všechno se stalo. Byl jsem přímá a upřímná. Řekla jsem mu, že jeho chování není přijatelné a že bych ho ráda požádala, aby se držel určitých hranic, které jsou v rodinných vztazích nutné. Nebylo to jednoduché, ale cítím, že jsem udělala dobře. Očekávala jsem nějakou reakci, omluvu, nebo alespoň vysvětlení. Ale místo toho se dostavila naprostá mlčenlivost.
A teď mlčí
Od té doby je tchán ve vztahu ke mně zvláštně rezervovaný. Dříve jsme si povídali, smáli se, teď se vyhýbá pohledům a odpovídá na otázky jen stroze. Někdy se mi zdá, že se mě bojí, a já nevím, co si o tom mám myslet. Možná je to pro něj nepříjemné, že jsem ho konfrontovala, ale na druhou stranu bych nechtěla, aby se to opakovalo. Jsem ráda, že jsem měla odvahu na to, abych mu ukázala, co je správné a co není, ale zároveň mě mrzí, že vztah mezi námi už není takový, jaký býval.
