Článek
Plakát v komunitním centru
V květnu jsem si na nástěnce komunitního centra všimla letáku na kurz angličtiny pro úplné začátečníky. Deset lekcí stálo 2 400 korun a konaly se v pondělí od pěti. Chtěla jsem se domluvit při dovolené v Egyptě, kam každý rok jezdím s kamarádkou, a tak jsem se na recepci přihlásila. Paní za pultem se mě zeptala, jestli umím alespoň základy. Řekla jsem, že ne. Ujistila mě, že kurz je opravdu od nuly a že materiály dostanu na první hodině. Zaplatila jsem kartou a dostala potvrzení.
Doma jsem si potvrzení založila do šanonu s účty. Vytáhla jsem ho znovu až po první hodině. V malém písmu dole stálo, že po zahájení kurzu se kurzovné nevrací. Při přihlašování jsem si toho nevšimla, protože jsem se soustředila na cenu a termín.
První hodina ve třídě
V pondělí jsem do učebny přišla o pět minut dřív. Sešlo se nás devět, většina vypadala na padesát. Lektorka začala anglicky a hned se ptala, odkud kdo je a co dělá. Několik lidí odpovídalo celými větami. Já jsem rozuměla jen slovu from. Když jsem se zeptala, co znamená hobby, mladší muž vedle mě se zasmál. Lektorka mi řekla: „Doplňte si to v aplikaci.“ Ukázala na mobil, který jsem měla v tašce vypnutý.
Na konci hodiny rozdala pracovní list s cvičením. Byly tam věty, které jsem nedokázala přečíst nahlas, a tabulka se slovesem být. Doma jsem si list položila na stůl a zkusila první řádek. Nešlo to. Podívala jsem se na potvrzení o zaplacení a na rozvrh. Druhá lekce měla být za týden. Večer jsem si stáhla aplikaci, kterou lektorka zmínila. Po otevření chtěla mikrofon a pokyny byly anglicky. Po deseti minutách jsem ji smazala.
Odhlášení po telefonu
Druhý den dopoledne jsem zavolala na recepci a řekla, že do kurzu dál nebudu chodit. Paní se zeptala proč. Vysvětlila jsem, že skupina nebyla pro úplné začátečníky a že jsem na hodině nerozuměla ani zadání. Chvíli mlčela a pak mi přečetla podmínky: po první lekci se kurzovné nevrací. Zeptala jsem se, jestli existuje jiný kurz pro skutečné začátečníky. Řekla, že tento byl jediný a že příští termín bude zase na podzim. Poděkovala jsem a zavěsila. Na mobilu mi přišla zpráva, že odhlášení je přijato.
V neděli večer jsem ještě chvíli váhala, jestli mám jít na druhou hodinu. Pracovní list jsem měla vyplněný jen z poloviny a slovíčka jsem si nepamatovala. Představa, že budu znovu sedět ve třídě a hádat, co se po mně chce, mi stačila. Tašku s učebními pomůckami jsem nechala v předsíni a v pondělí od pěti jsem byla doma.
Pracovní list v šuplíku
Pracovní list jsem nechala v šuplíku u telefonu. Za pár dní jsem ho vytáhla, protože jsem potřebovala něco jiného. Ležel pod účtenkami a připomínal mi tu hodinu. Vzala jsem si z něj jen pět slovíček, která jsem opravdu chtěla umět: good morning, how much is it, where is the toilet, thank you a I don’t understand. Napsala jsem je na kartičky a strčila do peněženky.
Když jsem v srpnu jela k moři, vytáhla jsem je na letišti. Angličtinu jsem pořád neuměla, ale na pokladně a u vchodu na toalety mi to stačilo. Do kurzu jsem se už nepřihlásila a doma zůstal jen ten pracovní list, který jsem si nakonec přeložila sama.
