Článek
Z prořezávání těží jen jedna skupina rajčat
Ještě dřív, než cokoli odstřihnete, si zapamatujte základ: existují dva druhy rajčat a nůžky patří do ruky pouze u jednoho z nich. Právě tenhle detail udává směr všemu ostatnímu, a přesto ho řada pěstitelů mine.
Drobné keříčkové, tedy determinantní typy, vyrostou do určité míry, urodí v jedné vlně a růst ukončí, čímž se o své tvarování postarají vlastně samy. Odstraňováním jejich postranních větviček byste si jen ukrojili kus sklizně. U nich proto stačí řídit se prostou zásadou: nesahat na ně. Naprosto odlišně fungují vysoké indeterminantní odrůdy, které přirůstají a nasazují plody po celé léto až do prvního mrazu, a těm prořezávání naopak svědčí. Když si typem nejste jistí, spolehlivě vám poradí cedulka u rostliny nebo obal od osiva, kde bývá druh napsaný. Schovejte si proto ten štítek už při výsadbě, pozdější hádání tím odpadne.
Pravý čas nastává v červnu
U rostlin venku nastává nejlepší okamžik koncem června a v prvních červencových dnech, jakmile na keři rozkvetou první kvítky. Hned po zasazení tedy nemá smysl nikam pospíchat. Orientačním vodítkem, podle nějž se teprve rozliší, co pryč a co ponechat, je právě první shluk květů. Do téhle podoby se rostlina zpravidla dostane ve chvíli, kdy měří kolem třiceti až pětačtyřiceti centimetrů.
Zahájíte-li práci ještě před objevením květů, sotva poznáte, kterou větvičku byste měli zachovat. Postačí proto si jednou za týden ke keřům odskočit a zkontrolovat, v jakém jsou stavu. Červen tedy nepadl jako termín náhodně, je to období, kdy se rostlina dostane přesně do požadované kondice.
Podle čeho ten pravý výhonek vůbec rozeznáte?
Pátráte po takzvaných zálistcích. Možná to vyznívá komplikovaně, jenže po prvním spatřeném kuse je už nikdy nepřehlédnete. Raší v úžlabí listů, čili tam, kde se list odděluje od hlavního stonku, a stoupají šikmo nahoru přibližně v pětačtyřicetistupňovém sklonu. Pokud nepřesáhnou zhruba pět centimetrů, bez potíží je sloupnete mezi palcem a ukazovákem.
Postačí chytit větvičku u kořene a opatrně s ní pohybovat doprava doleva, dokud se křehké pletivo neodlomí. Bez síly a bez cukání, rostlina sama dá znát, kdy je výhonek zralý na odebrání. Když už překročí osm centimetrů, sáhněte raději po čistých nůžkách, abyste keř zbytečně nepoškodili trháním. A pokud vám pár větviček proklouzlo a zesílily, existuje ohleduplnější postup: seberte jim pouze vršek a část lístků nechte na místě, ať chrání zrající plody před ostrým sluncem. I roztržitý pěstitel tak má pořád ještě možnost to napravit.
O zdraví keře rozhoduje suché ráno
Denní doba má větší váhu, než by člověk tipoval. Pracujte výhradně ráno a za sucha, protože poranění se během dne stačí zacelit a choroba do nich pronikne podstatně obtížněji. Nejjednodušší je spojit si to třeba s ranním zaléváním, ať vám to nevypadne z hlavy. Vlhký keř je oproti tomu nebezpečný, jelikož právě za mokra se plísním a bakteriím daří šířit nejlépe. Po každém keři navíc nástroje očistěte, nejlépe lihem po dobu nejméně třiceti vteřin, ať z jedné rostliny nezanesete nákazu na sousední. Je to detail, který se snadno odbude, přitom vás dokáže ušetřit pořádné nepříjemnosti. A odebrané kousky neházejte do koše: zálistky přelité vodou v poměru jedné ku dvaceti vám poslouží jako laciné tekuté hnojivo. Z toho, co byste vyhodili, máte naráz užitek, a to na zahradě vždycky potěší.
Plody narostou, jejich počet ale klesne
A teď k jádru věci, kvůli kterému to celé podstupujete. Vyštipování přinese plodů méně, zato znatelně objemnějších. Nedotčený keř naproti tomu vydá více menších kusů. Jde tedy spíš o vaše osobní rozhodnutí než o jediné správné řešení. Číselně to doložil pěstitelský pokus Purdue University z roku 2000: u prořezaných rostlin byly plody zhruba o čtvrtinu větší. Neprořezané rostliny ovšem na vahách dosáhly vyššího výnosu. Milým plusem je také to, že z prořezaných keřů navíc sklidíte o trochu dříve.
Přílišná horlivost se nevyplatí
Při zacházení s nůžkami se ale hodí umět se zastavit. Seberete-li jednorázově přes třetinu listoví, rostlinu uvedete do velkého stresu a v nejhorším může i odejít. Někdy proto raději dopřejte keři den dva pauzy, než ho odstrojit naráz. Nadměrné prořezávání skrývá ještě jednu nástrahu: vystaví plody přímému slunci, ačkoli právě listy jim dělají stín a brání spálení. A kdo to s odebíráním výhonů přežene, paradoxně si přivodí i menší sklizeň. Tady jednoduše platí, že méně bývá leckdy více.
Prakticky vzato: na začátku si ověřte, zda máte odrůdu keříčkovou, nebo indeterminantní, jelikož štípat se vyplatí jedině u té druhé. Poté v červnu vyčkejte na první květy, za suchého jitra odebírejte mladé zálistky z úžlabí listů a po každém keři nářadí očistěte. Dělejte to s mírou a rajčata vám to vrátí mohutnějšími a o něco časnějšími plody. Pár minut věnovaných týdně se vám pak vrátí rovnou na talíři.
Zdroje
https://hort.extension.wisc.edu/articles/tomato-pruning/
https://www.gardenary.com/blog/pruning-tomatoes-101-should-you-prune-tomato-suckers
https://plantura.garden/uk/vegetables/tomatoes/pruning-tomato-plants
https://www.finegardening.com/project-guides/fruits-and-vegetables/pruning-tomatoes
https://www.gardendesign.com/tomato/pruning.html
https://www.canr.msu.edu/news/prune_your_tomatoes_for_maximum_size
https://vegcropshotline.org/article/prune-determinate-tomatoes/
https://journeywithjill.net/gardening/2019/05/14/is-pruning-tomato-plants-necessary/
https://www.bobvila.com/articles/pruning-tomato-plants/
https://docs.lib.purdue.edu/cgi/viewcontent.cgi?referer=http://www.tomatodirt.com/pruning-tomatoes.html&httpsredir=1&article=1043&context=fvtrials
