Článek
Těšení na výjimečný večer
Ten večer jsem si představovala už týdny dopředu. Šlo o oslavu výročí a chtěla jsem, aby všechno působilo důstojně. Vybrala jsem restauraci, která se chlubila špičkovou kuchyní a noblesní atmosférou. Jen samotný interiér na fotografiích vypadal jako ze světa, do kterého člověk běžně nechodí. Oblékla jsem se proto elegantněji než obvykle a už při vstupu jsem měla pocit, že jsem udělala správně. Obsluha byla na první pohled milá a usadila nás ke stolu u okna.
První znepokojení
Nadšení ale rychle opadlo. Jakmile nám číšník přinesl skleničky na víno, zůstala jsem zaskočená. Na skle byly mapy od rtěnky a otisky prstů. Myslela jsem, že jde o omyl, a tak jsem na to s úsměvem upozornila. Číšník se omluvil, vzal je zpět a donesl jiné. Jenže situace se opakovala i s příbory, které měly viditelné zaschlé skvrny. V luxusní restauraci, kde si člověk platí za servis a dokonalost, mě to šokovalo.
Zhoršující se atmosféra
Postupně jsem začala vnímat, že obsluha není ochotná chyby řešit. Nové příbory byly sice o něco lepší, ale stále ne zcela čisté. Měla jsem nepříjemný pocit, že hosty tu berou jako samozřejmost, a že jim nezáleží na detailech. I když jsem se snažila nenechat si pokazit náladu, jídlo mi přestalo chutnat. V hlavě jsem měla pořád obraz špinavého skla, kterého se někdo před chvílí dotýkal.
Rozhodnutí neplatit
Když přišel účet, cítila jsem se podvedená. Nešlo jen o pár fleků, šlo o celý dojem z večera, který měl být výjimečný a změnil se v trapnou zkušenost. Řekla jsem číšníkovi, že za jídlo v takových podmínkách platit nebudu. Zůstala jsem klidná, ale pevná ve svém postoji. On okamžitě změnil tón a začal být nepříjemný. Tvrdil, že jsme všechno snědli a že účet uhradit musíme.
Nečekaný zvrat
Najednou se u našeho stolu objevili dva muži z ochranky. Stáli nade mnou a ptali se, zda je problém. V tu chvíli jsem se cítila jako zločinec. Vysvětlila jsem jim, co se stalo, a čekala jsem, že uznají, že moje reakce je pochopitelná. Místo toho se na mě dívali s výrazem, jako by bylo nemyslitelné, že host odmítne platit. Atmosféra zhoustla a já měla strach, že mě z restaurace doslova vyvedou.
Trapné vyústění večera
Po delší výměně názorů se nakonec do celé situace vložil manažer. Připustil, že servis nebyl v pořádku, ale trval na tom, že částku zaplatit musím. Po chvíli dohadování jsme se domluvili na kompromisu a účet snížili. Já ale odcházela s pocitem, že jsem se musela hádat o něco, co by mělo být v luxusní restauraci samozřejmostí. Místo oslav jsem cítila napětí a zklamání.
Od té doby mám jasno
Ten večer se mi vryl do paměti. Ne proto, že by jídlo bylo výjimečné, ale protože jsem poprvé zažila, jak se i v místech, kde si člověk myslí, že dostane to nejlepší, může stát něco tak neprofesionálního. Od té doby už vybírám podniky podle zkušeností známých, ne podle lesklých fotografií a přehnaných recenzí.
