Článek
O měsíc volna mě požádala sama
Dcera Tereza měla rodit na konci září. V červenci se mě zeptala, zda bych si mohla od poloviny měsíce před termínem nebrat žádnou práci. Její muž jezdil na montáže a jeho matka Hana stále pracovala ve školní jídelně. Tereza chtěla mít někoho, kdo ji odveze do porodnice, postará se o psa a po návratu pomůže s jídlem. Jsem účetní na volné noze. Nemám dovolenou, kterou mi někdo schválí, ale dokážu si uvolnit kalendář, pokud odmítnu klienty.
Právě tehdy mi stavební firma nabízela měsíční záskok za kolegyni. Byla to dobře placená a klidná zakázka, navíc s možností další spolupráce. Řekla jsem jim ne. S Terezou jsme si sepsaly, kde jsou dokumenty pro porodnici, kdo má klíče a jaké jídlo snese v prvních dnech. Nechtěla jsem jí připomínat, kolik mě volno stojí. Sama jsem měla radost, že mě chce u důležité chvíle. V prázdném kalendáři jsem viděla čas pro dceru, ne čtyři odmítnuté uzávěrky.
Plán se změnil u nedělního oběda
Dva týdny před termínem nás Tereza pozvala na oběd. Hana právě oznámila, že si vybrala zbytek dovolené a může u nich bydlet celé tři týdny. Dcera se rozzářila. Ještě u polévky řekla, že k porodu tedy pojede s Hanou, protože ta u dvou porodů pracovala jako pomocná síla a nemocniční prostředí zná. Mně prý bude lépe doma a později se vystřídáme. Nešlo mi o právo stát u postele. Bylo to její tělo a její rozhodnutí. Zarazilo mě, jak snadno zmizela dohoda, kvůli které jsem si vyprázdnila měsíc.
Zeptala jsem se, zda mě tedy potřebuje až po odjezdu Hany. Tereza odpověděla, že mám zůstat připravená. Hana se může unavit, pes bude potřebovat ven a někdo musí nakoupit. Když jsem zmínila odmítnutou zakázku, dcera ztichla. Pak řekla, že přece nechci vnouče přepočítávat na peníze. Ta věta mě zasáhla, protože jsem po ní žádné peníze nechtěla. Chtěla jsem jen vědět, zda jsem člověk s vlastním časem, nebo náhradní plán, který se nesmí vzdálit od telefonu.
Pohotovost bez úkolu jsem ukončila
Domů jsem odjela dřív. Druhý den jsem zavolala stavební firmě, ale záskok už dostal někdo jiný. Vzala jsem alespoň dvě menší uzávěrky, které šly dělat z domova. Tereze jsem napsala, že k porodu samozřejmě pojede s člověkem, kterého si vybere. Já však nebudu měsíc čekat bez konkrétní dohody. Nabídla jsem dvě odpoledne týdně a možnost přijet v noci, pokud by její muž nestihl návrat. Na běžné nákupy a venčení si musí udělat plán s Hanou a partnerem.
Tereza mi tři dny neodpověděla. Od bratra jsem se dozvěděla, že o mně říká, že dávám práci před rodinu. Tentokrát jsem se neobhajovala přes další příbuzné. Poslala jsem jí kopii naší původní zprávy, ve které mě žádala o volný měsíc, a stručně napsala, že pomoc nabídnutá po jasné dohodě není menší láska. Jen se nedá libovolně přesouvat jako židle. Potom jsem dokončila první uzávěrku a poprvé po týdnu vypnula zvuk telefonu.
V noci zavolala mně
Porod začal o deset dnů dřív. Hana jela s Terezou, její muž se vrátil z montáže až večer. Všechno dopadlo dobře a narodila se Viktorie. Třetí noc po návratu domů mi dcera zavolala. Hana měla horečku a odjela, zeť usnul po cestě a miminko několik hodin plakalo. Tereza nechtěla radu po telefonu. Potřebovala se osprchovat a na čtyřicet minut zavřít oči. Přijela jsem, protože to byla skutečná potřeba, ne neurčitá pohotovost.
Když jsem držela vnučku, necítila jsem vítězství nad druhou babičkou. Viděla jsem unavenou dceru, která si představovala, že dostatek pomoci vznikne prostým sečtením dvou žen. Ráno jsem uvařila polévku a řekla Tereze, že další noc už nezůstanu, protože mám odevzdání. Nehádala se. Poprvé se zeptala, které dny opravdu mohu. Do kalendáře jsme napsaly úterý a pátek. Hana dostala středu, jakmile se uzdravila. Ostatní večery převzal zeť, i když kvůli tomu musel odmítnout dvě montáže.
Nejsme směny v jednom rozpisu
Odmítnutá měsíční zakázka se mi nevrátila. Firma mi později nabídla menší spolupráci, ale o část příjmu jsem skutečně přišla. Tereza se za to omluvila až po několika týdnech. Neřekla, že si měla vybrat mě místo Hany. Řekla, že mě neměla žádat o velké rozhodnutí, dokud sama nevěděla, co chce. Taková omluva mi stačila víc než dodatečné ujišťování, že jsem nejlepší babička.
S Hanou se nestřídáme podle toho, která je důležitější. Ona ráda vaří a nebojí se koupat maličké dítě. Já chodím s kočárkem a vyřizuji Tereze poštu, když mě o to předem požádá. Obě někdy odmítneme. Vnučku tím nemilujeme méně. V mém kalendáři už nejsou čtyři prázdné týdny, ale dvě pravidelná odpoledne. Jsou skromnější než původní plán a mnohem poctivější. Dcera ví, kdy přijedu. Já vím, že mezitím smím žít i svou práci.
