Článek
Dětství ve stínu hladomoru
Andrej Romanovič Čikatilo se narodil 16. října 1936 v ukrajinské vesnici Jabločnoje. Vyrůstal v období po velkém ukrajinském hladomoru třicátých let, během něhož zemřely miliony lidí a část populace se uchylovala ke kanibalismu. Matka mu opakovaně vyprávěla, že jeho starší bratr Stěpan byl ve věku čtyř let unesen a sněden hladovějícími sousedy. Otec narukoval do Rudé armády a posléze padl do zajetí.
Z učitele prodavačem
Po vojenské službě se Čikatilo stal telefonním inženýrem u Rostova na Donu a v roce 1963 se oženil. Ucházel se o studium na Moskevské státní univerzitě, ale nebyl přijat. Na Rostovské univerzitě nakonec absolvoval pětiletý kurz ruské literatury a začal učit na internátní škole. Ze škol musel opakovaně odcházet kvůli obviněním z nevhodného chování vůči žákům. Nakonec nastoupil jako nákupčí a prodavač v továrně, díky čemuž získal přístup k obětem po celé zemi.
První vražda a justiční omyl
Svou první známou oběť, devítiletou Jelenu Zakotnovou, zabil v roce 1978 ve městě Šachty. Dívku nalákal do zchátralé chaty, několikrát ji bodl nožem a tělo hodil do nedaleké řeky. Ačkoli řada důkazů ukazovala na Čikatila, policie zatkla pětadvacetiletého dělníka Alexandra Kravčenka, který měl v rejstříku odsouzení za znásilnění nezletilé dívky. Kravčenko se pod nátlakem přiznal, u soudu však přiznání odvolal a trval na své nevině. Přesto byl v roce 1983 popraven.
Krvavá stopa a kritická chyba vyšetřovatelů
Čikatilo mezitím pokračoval v zabíjení. Mezi roky 1978 a 1990 zavraždil 14 mladých dívek, 21 chlapců a 18 žen. Oběti lákal z autobusových a vlakových zastávek do lesa. V roce 1984 ho tajní policisté zadrželi poté, co se podezřele choval u autobusové stanice. V jeho kufříku našli nůž a lano, ale výsledky krevních testů ho zdánlivě vyloučily: jeho krevní skupina byla A, zatímco vzorky spermatu z míst činu odpovídaly skupině AB. Později se zjistilo, že Čikatilo byl takzvaný nesekretor, tedy člověk, u něhož nelze krevní skupinu spolehlivě určit ze spermatu. Byl propuštěn a odsouzen pouze za drobnou krádež, za niž si odseděl tři měsíce.
Dopadení a konec Rostovského řezníka
Svou poslední oběť, Svetu Korostikovou, zavraždil 6. listopadu 1990. O čtrnáct dní později ho policie definitivně zatkla. Psychiatr Alexandr Buchanovskij s ním zahájil rozhovor pod záminkou vědeckého výzkumu a Čikatilo, polichocen zájmem, se rozpovídal o všech svých zločinech do nejmenších podrobností. Přiznal se k 56 vraždám, nezávisle ale bylo možné potvrdit 53 z nich. Soud začal 14. dubna 1992 a obžalovaný musel být během líčení umístěn do železné klece, aby ho ochránili před příbuznými obětí. V průběhu procesu zpíval, mluvil nesmyslně a v jednu chvíli si před plnou soudní síní stáhl kalhoty. Soud ho uznal vinným z 52 vražd a odsoudil k trestu smrti. Dne 14. února 1994 byl popraven v Novočerkassku.
Zdroje
https://www.britannica.com/biography/Andrei-Romanovich-Chikatilo
https://en.wikipedia.org/wiki/Andrei_Chikatilo
https://allthatsinteresting.com/andrei-chikatilo
https://www.historydefined.net/andrei-chikatilo/
https://www.ebsco.com/research-starters/history/andrei-chikatilo
https://forensicfield.blog/andrei-chikatilo-serial-killer-cannibal-and-sexual-predator/
https://www.executedtoday.com/2011/07/05/1983-aleksandr-kravchenko-andrei-chikatilo/
https://www.biography.com/crime/andrei-chikatilo
https://serialkillersinfo.com/serial-killers/andrei-chikatilo-serial-killer/
https://sk.sagepub.com/ency/edvol/violentcrime/chpt/andrei-chikatilo-russian-ripper
Obrázek
„Andrei-Chikatilo-post“ by scarysideofearth is licensed under CC BY 2.0.
