Ze starého nádobí vytvořila houpající se květináč. Vypadá jako drahá dekorace z obchodu

Otvory v cedníku slouží samy o sobě jako odvodnění, není tedy nutné nic dodělávat vrtačkou a kořínky nezůstanou trčet v podmáčené hlíně. Smaltované kusy vypadají nejlíp a jsou pěkně tuhé, cedicí dírky mají navíc už od výrobce. O tom, jestli se koš ve větru rozhoupe, ale nerozhoduje hmotnost nádoby, tu stejně určí hlavně mokrý substrát, nýbrž místo, kam ho pověsíte.

A právě v tom je celé kouzlo. Nepřicházíte s ničím převratným, jen konečně zúročíte předmět, který kdosi dávno navrhl a vy jste v něm léta scezovali špagety. Poslouží i plastová varianta, jenže kovová venku vydrží nesrovnatelně déle.

Pokud doma žádný zbytný kousek nemáte, snadno ho ulovíte v second handu nebo na bleším trhu, kde se podobné věci válí skoro na každém kroku. A pak přichází pohnutka, která k výrobě nakonec dožene většinu lidí. Kupované závěsné koše dokážou v ceně vyskočit mnohem výš, než by kdo tipoval.

K tomu připočtěte, že ozdobné květináče stojí v obchodech pěknou sumu. Takže ano, částečně jde o úsporu. Podstatnější ale je, že hotový výrobek nepůsobí jako nouzová improvizace, ale jako promyšlený nápad.

Ta nejsvižnější cesta se obejde bez jakéhokoli nářadí. Zahradnický provázek přehnete v polovině, provléknete ho oběma uchy a napevno zavážete. Počítejte ale s tím, že mokrý osazený cedník váží několik kilogramů a přírodní motouz na slunci a v dešti postupně chátrá. Pro trvalé zavěšení nad chodníkem nebo zábradlím proto raději sáhněte po řetízku či karabinách.

Kdo se chce pojistit proti tomu, aby se koš už po prvním dešti nenaklonil, nasadí na každé ucho karabinu a přichytí ji drátkem, aby po oušku nesjížděla. Řetízek se poté zkrátí na lichý počet oček, aby se to prostřední dalo nasadit na hák.

Na první pohled malichernost. Přesně tenhle detail ale určuje, zda bude koš viset vyváženě, nebo napořád nakřivo jako špatně pověšený obraz na chodbě. Vůbec nejpevněji drží úchyt ve třech místech. Horní okraj si rozměříte na třetiny a body pro otvory pak tvoří rovnostranný trojúhelník.

Do kovu použijte vrták na kov a ostré hrany, které po vrtání zůstanou, srovnejte pilníkem či smirkovým papírem. U smaltovaných kusů navíc počítejte s tím, že vrták smalt kolem díry naštípne, obnaženou ocel proto hned přetřete barvou, aby nezačala rezavět. Ve dvou to jde nejlíp. Jeden přidržuje, druhý vrtá a nikdo nemusí honit uskakující cedník po pracovním stole.

Právě tady se všechno rozhoduje. Mezi povzdechem „vždyť je to jen starý cedník“ a otázkou „kdes tohle sehnala“ stojí jediná vrstva nátěru. Kov nejdřív umyjte vodou se saponátem a osušte. Odmaštění pak dokončete lihem nebo technickým benzínem, které se samy odpaří. Pokud sáhnete po octu, počítejte s tím, že mastnotu nerozpustí (o tu se postará saponát) a hlavně že po něm musí následovat důkladný oplach vodou a okamžité vysušení. Zbytky kyseliny přilnavost naopak zhoršují a na obnažené oceli během chvíle vyvolají povrchovou rez. Bezpečnější je proto líh a lehké přebroušení smirkem.

U kusů určených ven se vyplatí sprej s antikorozní ochranou, který povrch uzavře a současně dodá barevný tón. Kdo se nechce zdržovat přípravou podkladu, sáhne po křídové barvě, jelikož ta se přichytí téměř na cokoli. Venku ji ale musíte přelakovat, jinak ji první deště smyjou a kovu navíc nedá žádnou ochranu proti korozi. Pro kus, který má trvale viset venku, je jistější rovnou antikorozní sprej.

Natřený cedník necháte přeschnout přes noc a k výsadbě se pustíte až následující den. Spěch se v téhle fázi nevyplatí. Hlína nasypaná do ještě vlhkého nátěru dovede pokazit celou práci za pár minut.

Vnitřek koše vyplníte kokosovou vložkou, papírovými filtry na kávu nebo geotextilií zastřiženou na potřebný rozměr, třeba i ve dvou až třech vrstvách. Stejnou službu udělá jutový kruh o něco širší, než je obvod misky, který dovnitř zatlačíte.

U kokosové vložky ale počítejte spíš s opakem, než by člověk čekal. Je prodyšná a odpařuje vodu ze všech stran, takže přes ni substrát vysychá rychleji než v uzavřeném plastovém obalu. Kdo chce zálivku omezit, může kokos zevnitř podložit kouskem fólie a u dna nechat otvor pro odtok.

Pokud toužíte po co nejpřirozenějším vzhledu, obložte misku mechem a prostředek ponechte nezakrytý. Mech se navíc během několika dní sžije s rostlinami a nikdo už nerozezná, kde přestává hlína a začíná domácí vynález. U mechu se počítá zhruba s centimetrem a půl.

Na vystýlku poté nasypete přibližně dva a půl centimetru zeminy a rostliny přijdou na řadu až po ní. Žádnou drenážní vrstvu na dno sypat nemusíte. Cedník je celý děrovaný, takže odvádí vodu sám, a oblázky by jen ubíraly místo substrátu a mohly by hlínu vytlačovat ven otvory.

Zrovna v tomhle kroku se láme, jestli za tři týdny získáte bohatě rozkvetlou kouli, nebo jen hromádku hlíny sesypanou pod hákem.

Na osluněné stanoviště se hodí petúnie, jimž pravidelné odštipování odkvetlých květů zajistí nepřetržité kvetení.

Kalibrachoa si poradí s vysokými teplotami i suchem, a proto se hodí na jižní stranu, kde v poledních hodinách slunce nemilosrdně pálí. Do polostínu patří fuchsie. Pozor ale: v hlubokém, souvislém stínu prakticky přestanou kvést, potřebují alespoň rozptýlené světlo nebo dopolední slunce. Pro opravdu tmavý kout jsou spolehlivější převislé begonie.

Odvážnější povahy vsadí do koše jahody. Ve výšce je slimáci a hlemýždi hledají hůř než v záhonu, i když se po zdi nebo po řetězu dokážou vyšplhat, takže jde spíš o omezení rizika než o jeho úplné vyloučení. Větší hrozbou tady bývají ptáci.

A ruku na srdce, utrhnout si jahodu z cedníku houpajícího se nad zábradlím má své nezaměnitelné kouzlo. Cedník ovšem není truhlík, místa je poskrovnu. Dvě rostliny působí vyváženě, tři představují strop a čtyři už začínají připomínat nepovedený švédský stůl.

Ven koš patří teprve na sklonku jara, jakmile pominou poslední mrazíky. Do té chvíle mu nic nebrání zdobit parapet nebo střed jídelního stolu a budit dojem, že pochází z nóbl obchodu s bytovými doplňky.

V letních měsících koš prohlédnete každý den a zálivku dopřejete pokaždé, když substrát není vlhký. Nejrychlejší zkouškou je koš nadzvednout, neboť nápadně lehká nádoba prozrazuje žízeň. Zavlažovat tak dlouho, dokud voda neprosákne spodem, se nicméně nevyplatí. Spláchnete tím rozpustné živiny, bez nichž rostliny nedokážou kvést.

Živiny se z malého objemu substrátu rychle ztrácejí, proto od jara do časného podzimu přidávejte zhruba jednou za dva týdny do zálivky tekuté hnojivo na balkonové rostliny. Ještě než koš poprvé pověsíte, důkladně ho zalijte a ověřte, že visí rovně.

Vše ostatní je pak už jen otázka zvyku. Konvička v ruce, dvě minuty hned po ránu a je odbyto.

Na provázek ještě před posledním uzlem navléknete dřevěné korálky. Vypadá to jako zanedbatelnost, jenže právě podobné detaily oddělují podomácku vyrobený kousek od věci, která budí dojem, že přišla z designového studia.

Čistého času vám přitom celá práce zabere sotva půl hodiny, plus noc, kdy schne barva. Až se příště budete chystat vyhodit ošuntělý cedník, na chvíli se zarazte. Přetřete ho octem, stříkněte barvou, vyložte kokosem, osaďte dvěma převislými druhy a zavěste tam, kam dosáhnete s konvičkou. Za sotva půlhodinu čisté práce a pár korun za barvu získáte ozdobu, o níž budou hosté přesvědčeně tvrdit, že musela stát celé jmění.

Zdroje

https://www.hollishomestead.com/diy-hanging-flower-basket-from-a-metal-colander/

https://www.sadieseasongoods.com/no-strain-to-hang-vintage-colander-planter/

https://www.outdoorguide.com/1901107/repurpose-colander-hanging-planter-idea/

https://birdseyemeeple.com/diy-hanging-colander-planter/

https://www.housedigest.com/1525041/diy-hanging-basket-dollar-tree-colander/

https://somewhatsimpleliving.com/diy-colander-planter/

https://www.17apart.com/2013/04/how-to-recycled-colander-planter.html

https://www.mommyskitchen.net/2014/05/how-to-make-diy-hanging-colander-planter.html

https://www.rhs.org.uk/container-gardening/hanging-baskets

https://www.gardenersworld.com/plants/10-plants-for-hanging-baskets/

https://www.gardeningknowhow.com/special/containers/best-trailing-plants-for-hanging-baskets