Google proslídil další zákoutí Šumavy. Konec romantiky, vidí už víc, než chceme

Když v roce 2006 zahajoval Google své působení v České republice, měl zde pouhé tři zaměstnance. Českou pobočku vedla Taťána le Moigne a nabídka zahrnovala čtyři služby: vyhledávač, Gmail a něco, co už dnes obzvláště mladé generaci skoro nic neřekne: Google Toolbar a Google Desktop. Internet byl tehdy úplně jiným světem. Hledali jsme SMS zdarma, stahovali ICQ a někteří z nás si možná ještě vzpomenou, jaké vzrušení vyvolávalo každé nové upozornění v komunikačním programu QIP. Dneska můžeme se zadkem přilepeným na gauči „procházet“ Šumavu, Jizerky nebo třeba byt Jaroslava Foglara. A já nějak nevím, jestli je to dobře.

Právě virtuálním cestováním Google oslavil dvacet let svého působení v České republice. Ve čtvrtek 8. října 2026 oznámil, že během letošního léta nově nasnímal vybrané vyhlídkové trasy v Národním parku Šumava. Současně připomněl několik neobvyklých míst, kam se za sedmnáct let existence českého Street View jeho kamery podívaly. A zveřejnil také ohlédnutí za tím, co Češi během uplynulých dvou desetiletí vyhledávali.

Na Šumavu vyrazila během letošního léta snímkovací auta Google Street View. Jejich úkolem bylo zachytit vybrané vyhlídkové trasy našeho největšího národního parku a umožnit návštěvníkům prohlížet si zdejší krajinu prostřednictvím panoramatických snímků.

Street View není klasická mapa. Zatímco turistická mapa ukazuje cesty, vrstevnice a značky, panoramatické snímky umožňují rozhlédnout se přímo na místě. Člověk se může virtuálně posouvat krajinou, otáčet pohledem a prohlížet si okolí. Pro plánování výletu je to příjemný doplněk, zvlášť pokud se chceme předem podívat, kudy cesta vede a co nás na ní čeká. Když si kliknete na žlutého panáčka vpravo dole, můžete ho přetáhnout (pěkně sebou mrská - na některou z osnímkovaných cest. Ty se Vám ukážou značené modrou barvou).

Google sice nezveřejnil úplný písemný seznam nově nasnímaných cest ani jejich celkovou délku, ve své tiskové zprávě ale nabízí přímý odkaz na šumavská panoramata. Při vlastním procházení těchto nově pořízených map jsem se dostala například do okolí Modravy. A také jsem zjistila, že mnohé šumavské cesty Google zachytil už dříve – narazila jsem na snímky z let 2019, 2022 a 2024. Letošní výprava tedy není prvním proniknutím kamer do šumavských lesů, ale pokračováním jejich postupného mapování. Street View se v České republice podle historické tiskové zprávy poprvé objevilo na podzim roku 2009, kdy začalo zachycovat pražské ulice. Od té doby se jeho kamery dostaly daleko za hranice měst a silnic. A protože do některých míst automobil zkrátka nedojede, museli si pracovníci Googlu poradit jinak. Třeba s batohy nebo skútry.

A právě tady na mě začíná doléhat tak trochu smutek. Chápu, že je fajn, když se třeba někdo starý nebo nemocný může podívat na cesty, kterými možná chodíval, anebo si někdo předem zkontroluje, zda je cesta vhodná pro kočárek (i když na ty „nejhustší pěšiny“ - a že jsme mnohé z nich s kočárem dali - snad ještě velký bratr nekouká). Ale přeci jen mě osobně je tento pokrok spíše proti srsti, stejně jako nejrůznější prvky chytré domácnosti a podobně. Chci jít někam, kde budu mít mokré boty, objevím nové místo, různá překvapení. Nechci vědět, co je za zatáčkou, a nechci na každé cestičce potkat davy, které sem nové možnosti a mapování nalákají. Chci si sníst jídlo z batohu, ohně nebo vařiče, ne z restaurace, která vyroste vůkol, a nechci, aby mi k tomu došla notifikace, že myčka potřebuje vyčistit filtr. Moje hlava potřebuje vyčistit filtr, a to je v přímém rozporu. A jak to máte vy?

Co je naopak docela přínosné? Jedním z nejzajímavějších míst, která Google ve svém výročním přehledu připomíná, je pražský byt spisovatele Jaroslava Foglara. Ve spolupráci se Skautskou nadací Jaroslava Foglara jej digitálně zachytil v dochovaném stavu. Návštěvníci se mohou rozhlédnout po pracovně autora Rychlých šípů, prohlédnout si jeho psací stroj, knihovnu nebo skautské památky. Pro každého, kdo někdy s Rychlými šípy pátral po tajemství Stínadel, je to docela zvláštní příležitost. Najednou se nedíváme na literární postavu ani na filmovou kulisu, ale do skutečného prostředí člověka, který celé generace českých čtenářů naučil hledat dobrodružství i za rohem vlastní ulice. A proč mi tohle nevadí? Tam se totiž běžně jako veřejnost nemáte šanci dostat.

Virtuálně nakouknout můžete taky do Klementina a Národní muzea. Tam stihly dorazit kamery ještě před opětovným otevřením zrekonstruované historické budovy veřejnosti. Zachytily tak například její Pantheon nebo prostor pod dvaadvacetimetrovou kostrou plejtváka myšoka bez obvyklých davů návštěvníků.

Ještě náročnější bylo snímkování Jizerské padesátky. Na její trasu by se běžný automobil Street View pochopitelně nehodil, a tak Google připevnil speciální kamerový systém Trekker na sněžný skútr. Výsledkem je panoramatické zachycení celé padesátikilometrové závodní trasy. Běžkaři si mohou předem prohlédnout stoupání a ostatní se projet zasněženou krajinou, aniž by museli hledat lyže ve sklepě. S kamerovým batohem se pracovníci Googlu vydali také k Pravčické bráně v Českém Švýcarsku nebo na vrchol Sněžky. Trekker, tedy přenosný systém pro pořizování panoramatických snímků, váží přibližně dvacet kilogramů a využívá se právě tam, kde by automobil nepřicházel v úvahu. Ještě, že v těchto případech s ním pracovníci prochodili místa více méně stejně notoricky známá. Ta Šumava mě otrávila víc.

Při pohledu na virtuální Jizerskou padesátku jsem si vzpomněla na Miloslava Nevrlého, přírodovědce, cestovatele a spisovatele, jehož Kniha o Jizerských horách patří k nejkrásnějším vyznáním české krajině. A pak také na jeho Karpatské hry, knihu, která učila čtenáře dívat se na putování trochu jinak. Ne jako na sportovní výkon nebo seznam míst, která je třeba odškrtnout, ale jako na způsob života. Všímat si drobností, mít radost z obyčejného dne, objevovat krajinu a nechat se překvapovat a fascinovat chutěmi, vůněmi a přírodními jevy.

Nevrlého svět byl světem cest, na nichž se člověk musel spolehnout především sám na sebe. Mapa byla papírová, občas nepřesná a rozhodně neukazovala, jak vypadá každá zatáčka. Pokud jsme chtěli zjistit, co je za kopcem, museli jsme tam dojít. A někdy jsme také nedošli, protože přišla bouřka, padla mlha nebo jsme si spletli odbočku. I to ale patřilo k cestování.

Google si ovšem ke svému výročí nepřipravil jen nové mapování. Ve čtvrtek 8. října zveřejnil také ohlédnutí za nejvyhledávanějšími tématy let 2006 až 2025. A právě tato část je možná ještě zábavnější než virtuální cestování.

Internetové vyhledávání totiž funguje jako poněkud neúprosný kronikář. Pamatuje si naše velké starosti, historické události i záliby, na které bychom dnes nejraději zapomněli. V letech 2006 až 2009 jsme se zajímali o SMS zdarma, program QIP, který umožňoval komunikaci prostřednictvím tehdy populárního ICQ, nebo služby Digi TV a Aukro. Dnes už některé z těchto věcí patří spíš do internetového pravěku.V roce 2006 patřila mezi výrazná hudební jména vyhledávání německá skupina Tokio Hotel. Z her a televizní zábavy tehdy poutaly pozornost například Oblivion, seriály Prison Break a Lost. Pamatujete si ještě, jak se rozebíral každý další díl Ztracených? Dnes by se patrně půlka záhad vyřešila během několika minut v internetových diskusích. Nebo by jich naopak přibylo ještě víc.

Následující roky přinesly další internetové horečky. V roce 2014 jsme propadli hře PixWords, o dva roky později se po ulicích honili Pokémoni a v roce 2017 se všude točily fidget spinnery. Rok 2022 přinesl slovní hru Wordle a v roce 2025 se do hledáčku dostaly plyšové příšerky Labubu. Každá generace má zkrátka své internetové nezbytnosti. A některé mají životnost kratší než baterie starého mobilního telefonu. Vyhledávač ale nezachycuje jen zábavu. Z dat je patrné, jak moc někdy do našeho života zasáhnou věci, které opravdu zábavné nejsou. V roce 2020 jsme hledali informace o koronaviru, o dva roky později o válce na Ukrajině. V roce 2024 patřil mezi výrazná témata systém DiPSy pro elektronické přihlášky na střední školy.

Zajímavostí je také pravidelný návrat některých témat. Například sčítání lidu se podle Googlu stalo nejvyhledávanějším výrazem v roce 2011 a znovu přesně o deset let později, v roce 2021. Ne každá internetová horečka tedy trvá pár dní. Některé se vracejí podle kalendáře.

A pak jsou tu osobnosti, které asi nikdy nepřestanou být pro mnoho lidí zajímavé. Google připomíná mimořádnou vlnu vyhledávání po smrti Karla Gotta v roce 2019, zájem o Ester Ledeckou po jejích dvou olympijských zlatých medailích v roce 2018 nebo o Davida Pastrňáka při hokejovém mistrovství světa v roce 2024.

Z dvacetiletého přehledu vznikla dokonce píseň, vtipná jako vždycky. Google oslovil písničkáře Pokáče, který nejvýraznější témata českého vyhledávání proměnil v hudební ohlédnutí za uplynulými dvěma desetiletími.

Pokud se vám z těch všech internetových horeček tak trochu občas motá hlava stejně jako mě, koukněte se třeba do té pracovny pana Foglara, kde kdysi vznikaly příběhy, při nichž si čtenáři vystačili s papírovou knihou, baterkou pod peřinou a vlastní fantazií. Tu poslední naštěstí Google zatím nahradit neumí.

https://blog.google/intl/cs-cz/firemni-novinky/aktivity-googlu/google20-streetview/

https://blog.google/intl/cs-cz/firemni-novinky/aktivity-googlu/google20/

https://blog.google/intl/cs-cz/firemni-novinky/aktivity-googlu/google20-pokac/

https://blog.google/intl/cs-cz/firemni-novinky/aktivity-googlu/google20-timeline/

https://czechrepublic.googleblog.com/2009/10/street-view-v-praze-okoli-spusteno.html