Kam na ořechy zdarma, jakou fintu mám na louskání a co ty červené?

Každý říjen se ze mě stává trochu podivín. Klidně zastavím autem na kraji nějaké vesnice, vylezu do deště a následující půlhodinu se brodím mokrou trávou a bahnem. Jindy se procházím po okraji Říčan s plátěným sáčkem a očima upřenýma na zem. Pokud v tu dobu potkám nějakého známého a nepozdravím, předem se omlouvám. Nejde o nezdvořilost, ale o ořechy.

Říčansko je na ořešáky mimořádně štědré. Máme tu dokonce několik míst, kterým se říká Ořechovka, a na podzim člověk nemusí chodit daleko, aby pod některým ze stromů objevil pěknou nadílku. Vlašské ořechy sbírám už léta a postupně jsem si osvojila několik užitečných návyků. Vím, kde je hledat, jak si ušetřit práci při louskání a jak je uchovat tak, aby mi vydržely do další sklizně. A podzimní procházky jsou milým bonusem.

Za kilogram vyloupaných vlašských ořechů dnes v obchodě zaplatíte běžně kolem tří set korun, někdy i více. Přitom na podzim lze na mnoha místech nasbírat ořechy zdarma. Samozřejmě ne na cizí zahradě, ale v alejích a na dalších místech, kde je sběr povolený.

K hledání používám výbornou komunitní mapu Na ovoce. Zaznamenává volně rostoucí ovocné stromy a keře po celé republice a mezi nimi také ořešáky. Stačí si vybrat příslušný druh a podívat se, co roste v okolí. Sama jsem díky mapě objevila místa, kolem kterých bych jinak možná jen projela.

Je dobré mít na paměti, že mapa není automatickým povolením ke sběru. Respektovat vlastníky pozemků a případná místní omezení je samozřejmost. V běžné veřejné aleji, kde je sběr dovolený, ale není důvod nechávat dobrou úrodu bez užitku.

A ještě jedna zkušenost: ořechy je nejlepší sbírat průběžně, ideálně krátce po opadání. Ty, které leží dlouho ve vlhké trávě, mohou začít plesnivět. Po návratu domů je proto prohlédnu, odstraním zbytky zelených slupek a nechám je důkladně proschnout na vzdušném místě. Dokonalá finta je zapojit i děti, třeba je i motivovat drobnou odměnou. Při cestách do škol a kroužků míjí spousty ořešáků a když ty plné kapsy nosí skoro denně, přibývá to na ošatce, kde se suší, prakticky bezpracně.

Dříve jsem ořechy louskala klasickými kleštěmi. Kdo někdy zpracovával větší úrodu, ví, že po první stovce ořechů přestává být tahle činnost zábavná. Skořápky létají po kuchyni, jádra se drobí a občas to odnese i prst.

Pak jsem objevila masivní stolní louskáček s pákou. Není to žádná elegantní kuchyňská ozdoba, spíš malý mechanický lis. Ořech se vloží do čelistí a stiskem páky skořápka praskne. Člověk přitom nemusí vyvíjet velkou sílu v dlani a hlavně má prsty mimo místo, kde se ořech drtí. Mně osobně jde práce s tímto pomocníkem snad desetkrát rychleji. Podobné stolní louskáčky se přitom prodávají i za několik stokorun, některé jednoduché modely dokonce levněji.

A co když potřebujete krásné celé půlky, například na vánoční cukroví? Tady záleží na odrůdě, velikosti ořechu i způsobu louskání. Vyplatí se nespěchat a skořápku rozlomit postupně, místo abychom ji jedním silným stiskem rozdrtili i s jádrem. Někdy pomůže ořech po prvním naprasknutí pootočit, stisknout znovu a teprve potom skořápku opatrně odstranit.

Nejlepší způsob skladování vyloupaných ořechů jsem pro sebe našla už dávno. Nedávám je do sklenic ve spíži ani je nenechávám celý rok ve skořápkách. Vyloupaná, dobře vysušená jádra rozdělím do menších sáčků a uložím do mrazáku.Vlašské ořechy obsahují hodně tuků, a právě proto mohou při nevhodném skladování žluknout. Nízká teplota tento proces výrazně zpomaluje. Když pak potřebuji hrst ořechů do těsta nebo do granoly, jednoduše sáček vytáhnu. Nemusím na poslední chvíli shánět čerstvé ořechy v obchodě. Samozřejmě platí, že do mrazáku patří jen zdravá a dobře vysušená jádra. Plesnivý ořech mráz nezachrání.

Na vlašských ořeších mě trochu mrzí jedna věc. Většina z nás je má spojené hlavně s vánočním cukrovím. V prosinci je pracně vylouskáme, umeleme a smícháme s moukou, cukrem a máslem. Vyrobíme z nich tak sice milovanou, ale nezdravou kalorickou bombu. Přitom by si zasloužily podstatně širší využití, samy o sobě jsou totiž velmi zdraví prospěšné. Obsahují nenasycené mastné kyseliny, včetně rostlinné omega-3 kyseliny alfa-linolenové, a také vlákninu, bílkoviny a některé minerální látky. Jsou sice kalorické, ale malá hrst ořechů je výživově zajímavou součástí pestrého jídelníčku.

Já je přidávám do domácí granoly, méně sladkých dezertů, štrúdlů, ale také do salátů a slaných jídel. Nasekané ořechy výborně doplní například pečenou zeleninu, sýry nebo pomazánky. A samozřejmě se hodí i na jednohubky. Stačí je krátce opražit na suché pánvi a jejich chuť ještě vynikne.

Nakonec jedna zajímavost, o které možná neví ani někteří pravidelní sběrači. Vlašské ořechy totiž nemusejí mít jen obvyklá světle hnědá jádra. Existují také odrůdy s červeným až purpurovým osemením, tedy tenkou slupkou pokrývající vlastní jádro.

A nejde o žádnou exotickou zvláštnost z druhého konce světa. Mezi červenojádrové odrůdy patří také české odrůdy Sychrov a Kardinál. Po rozlousknutí vypadají velmi efektně, zejména když se jádro podaří vyjmout vcelku.

Červená barva sama o sobě tedy není známkou toho, že je ořech nezralý nebo zkažený. U těchto odrůd je přirozenou vlastností.

Až tedy příště půjdete kolem ořešáku a pod nohama vám něco křupne, zkuste se podívat, zda tam neleží malý poklad. Já se zatím zase vypravím na svou říjnovou obchůzku. A pokud vás cestou nepozdravím, už víte proč.