Článek
Kdo má mainskou mývalí kočku nebo jiné společenské a zvídavé plemeno, zjistí to také: Tyto kočičky jsou všude tam, kde jste vy. Strkají vám nos do jídla, kibiciují vás, když žehlíte, útočí na smeták, když uklízíte. Ne náhodou tedy některé z nich zvládnou i disciplínu někdy vnímanou jako ryze psí, a sice venčení na vodítku. A mají z něj i radost. A o to samozřejmě u kočiček jde, protože na toaletku ven chodit nemusí.
A jednu pověru je potřeba vyvrátit: Je lepší začít od kotěte, ale není to nezbytně nutné. My jsme začali teď, okolo roku, a docela nám to jde. Důležitý předpoklad je prostě jen ten, že kočička nemá ustrašenou, nervózní povahu. Pokud se vám sama vydává zkoumat bytový dům, kdykoliv omylem necháte poootevřené dveře, a sousedi vám jí musí vracet od svých dveří, které si omylem spletla (kdo má trefit ty správné v paneláku), pokud k návštěvě přiběhne a zvědavě ji očichá a vybídne k hraní, místo, aby se schovávala, rozhodně to zkuste.
Začněte výběrem správného vodítka. Někdo přísahá na pevný, bytelný a široký postroj, nám se nejlépe osvědčil kotěcí drobný - naší Ginny nevadí. No a pak už stačí vyrazit. Nenechte se odradit tím, že ze začátku bude kočička třeba trochu rozpačitá. U nás to vypadalo tak, že se jí moc nechtělo ze schodů bytového domu. Tušili jsme, že by to venku mohlo být o dost lepší, proto jsme počáteční nedůvěru pomohli překonat snesením v náručí. Stejně (poponesením) jsme postupovali, když se proces zadrhl venku. Naše počáteční obavy, že bude Ginnynka stresovaná, zapře se v postroji a jediný směr, který bude chtít, bude domů, se ale nenaplnily. Kočička byla zvědavá, očuchávala „psí a kočičí Facebook“ všude okolo, hrála si v trávě, a dokonce i chvílemi dobrovolně a takřka předpisově „u nohy“ s námi šla tam, kam jsme chtěli - jako cíl jsme si vytkli blízký krámek, kde prodávají její oblíbené mlsky. Do krámku jsme došli s několika drobnými zaváháními, jedno nešikovně uprostřed naštěstí docela malé silničky, a k velkému pobavení prodavačů přímo v krámě samotném hned rozdělali odměnu.
Napříště už ze schodů šla sama - což považujeme za důkaz toho, že jí to venku minimálně nebylo protivné. Nevíme, jestli se někdy dočkáme projevů ryzí radosti, které někdy umí předvést pejsek, když se v ruce pánečka objeví vodítko - to je možná příliš ambiciózní. Ale myslíme si, že si kočička na vodítko zvyknout může a to tak, že z procházky má poměrně radost a čerpá benefity ze sluníčka a čerstvého vzduchu a trochu jí to zvětšuje akční radius - protože, co si budeme, pro mainku je po čase i celkem prostorný byt malý, a tak trochu nudný. Takže za nás, kdo chce své zvědavé a nebojácné kočičce trochu rozšířit okruh podnětů, má ji očkovanou a zdravou, hurá do toho - v jakémkoliv věku.
