Článek
Způsob, jakým premiér odvolal z postu ministra pro místní rozvoj a digitalizaci Ivana Bartoše, lídra Pirátů v demisi, je totiž opravdu nedůstojný a zbabělý. Jelikož jsme to všechno mohli sledovat v médiích, je jasné, že Fiala Bartošovi o jeho odvolání neřekl nic přímo do očí, ale po telefonu až s odstupem od vzájemné schůzky. Důvodem odchodu Bartoše má být nedotažení digitalizace stavebního řízení. Problémy s digitalizaci přitom oba vrcholní politici řešili už několik měsíců a je otázkou, jestli z úst premiéra po tuto dobu zaznělo explicitní ultimátum typu „buďto bude do krajských voleb DSŘ jako ze škatulky, bude kompletně fungovat a bude uživatelsky přívětivé, jinak, Ivane, půjdeš z vlády ven“.
Jakkoliv premiér Fiala znovu emotivně obhajuje svůj krok s poukazem na to, že situace kolem DSŘ byla vážná, urgentní, a navíc chtěl vše Bartošovi říci osobně na setkání ministrů stejného dne odpoledne, tak mi toto zdůvodnění opět připadá poněkud nešťastné. Skutečně byla situace kolem DSŘ tak hyper-urgentní, že by nepřežila dalších několik málo hodin, aby se vše dalo řešit lidsky pochopitelnější cestou? Takové jednání skutečně ukazuje spíše na emoční zkrat premiéra, který dlouho fungoval jako svorník pětikoalice a navenek vždy působil klidně.
Bartošovi byly samozřejmě od premiéra dány různé termíny k dokončení DSŘ, byla nabídnuta výpomoc z jiných resortů (Kupkova doprava, Jurečkovo MPSV), ale ti zřejmě jen poskytli analýzu, že nic nefunguje, ale vlastně se neobuli do samotného zlepšování aktuálního systému… Což je výpomoc se vším všudy. Vtipné ovšem je, že jediné explicitní ultimátum s žádostí o rezignaci Bartošovi na začátku srpna přes média vzkazoval Bartošovi poslanec ODS Jan Skopeček, ovšem pozor, pokud nejde o komunikaci na vládní úrovni, a z očí do očí, pořád to nezavání velkou férovostí. Nebo tohle bylo to pověstné vypouštění signálů pana profesora Fialy?
Obecně jde ale říci, že pokud by v tomto premiér vystupoval více transparentně, dříve upozornil Bartoše i na to, že nezvládnutí DSŘ pro něj bude fatální, a jednal z očí do očí, působilo by vše jiným dojmem. Takto to chtě nechtě působí, že premiér si jen kopl do poraženého po volbách, jelikož krajské volby přinesly masivní neúspěch Pirátů ve všech regionech, a premiér tedy vidí, že už pátou vládní stranu k ničemu nepotřebuje. Odstřihnout z vlády před sněmovními volbami nejslabší a také ideově ostatním nejvzdálenější stranu je možná logické, ale opět to mohlo proběhnout daleko důstojnější cestou. Ideálně tedy postupem, jaký předpokládá koaliční smlouva.
Příliš ambiciózní Bartoš?
Ivan Bartoš zřejmě manažersky udělal v přípravách DSŘ hned několik chyb. Nejdřív exkurz do historie příprav: Ministr pro místní rozvoj to chtěl dělat nově, jinak, levně, efektivně. Bartoš po nástupu na MMR zrušil projekt na DSŘ za skoro 2 miliardy Kč, který chystala ještě jeho předchůdkyně z ANO Kláda Dostálová a digitalizaci stavebního řízení začal stavět úplně od nuly. (Tato zakázka se chystala od roku 2018 a to za pomoci prezidenta ICT Unie Zdeňka Zajíčka, který je současně vlivným členem ODS i prezidentem Hospodářské komory.)
Bartoše musel nejdříve legislativním procesem provést nový stavební zákon (hotovo vloni v květnu) a až poté mohl začít soutěžit DSŘ. Vypsal nový tendr na dodavatele systému za cca 400 milionů korun s tím, že nechá dodavatele doručit de facto pouze menší funkční jádro systému a na něj poté bude možné postupně nabalovat další funkcionality (od začátku tedy počítal s tím, že celková cena může vyrůst na cca 600 milionů Kč). Soutěž o zakázku vyhrála firma InQool, ale na MMR se neradovali z postupu ve věci dlouho.
Menší zakázku vrátil ÚOHS Bartošovi na stůl poté, co podnět k revizi soutěže o zakázku podala v oboru zcela neznámá malá firma System Servis, která se o ni sama ani neucházela. Podezřelé? Jistě. Jenže takto se v ČR zařízne mnoho jiných zakázek. Ministra každopádně tlačil čas a proto se rozhodl tendr zrušit a zadat zakázku v takzvaném jednacím řízení bez uveřejnění, lidově řečeno z ruky, opět firmě InQool. A už tady se Bartoš dostává do povážlivé časové tísně, kterou by coby architekt digitalizace měl vzít v potaz.
Poměrně zajímavé je ale i to, že i zakázku zadanou z ruky napadl před ÚOHSem přímý konkurent InQool v soutěži o zakázku - firma VITA software, která již v minulosti dodávala software stavebním úřadům. Lidsky je proto možné chápat, že Bartoš již mohl mít dojem, že cokoliv zadá (ať už soutěží či z ruky), bude stejně někým napadeno a zahráno do outu. Do sněmovních voleb se prostě nezdigitalizuje na stavebních úřadech nic. Více o postupu Bartoše například Reportéři ČT.
Dilema: Zdržení versus kvalita
Na jednu stranu platí, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Na druhou stranu hodně ambiciózní manažer může přestřelit reálné možnosti týmu, který je ve státní správě široký, ne vždy právě dobře motivovaný, rozpíná se na několika úrovních a skoro žádná z nich přímo nepodléhá MMR.
Kde tedy Bartoš udělal manažerské chyby? První chybou bylo neodložit působnost zákona, který počítá s digitalizací stavebního řízení, tak, aby alespoň po přechodnou dobu bylo možné testovat spuštění DSŘ pouze na pilotních místech, jinde jet ve starém systému a postupně doladit chyby. Současně by tím získal i více času na školení zaměstnanců stavebních úřadů, kteří zřejmě také získali proti systému odpor již dopředu, protože neměli možnost se s ním v klidu seznámit.
Bartoš se při obhajobě toho, že systém nového DSŘ musel být spuštěn bez průtahů odvolává na termíny Národního plánu obnovy, který vyžaduje digitalizaci již teď, jinak budou peníze z EU v ohrožení. Na druhou stranu by zřejmě bylo možné s EU dojednat posunutí plnění, pokud by k tomu existovaly pádné důvody a bylo to avizováno s dostatečným předstihem. Osobně se domnívám, že pravým důvodem, proč projekt DSŘ neposunout, byla spíše snaha Pirátů blýsknout se před sněmovními volbami 2025 nějakým větším digitalizačním projektem, který přímo dopadá na život občanů. Zkrátka a dobře - občanka v mobilu je fajn, ale na zadek si z ní nesednu, fakt ne.
V tomto smyslu byl ministr možná až příliš odvážný a zapomněl na další faktory - třeba rigiditu státní správy a samospráv proti všem novinkám. Zavádění novinek je těžká práce i v komerční sféře a nelze čekat, že se nový systém „doladí sám“, bez nutnosti opakovaně a dlouhodobě s ním seznamovat jeho uživatele.
Proč je najednou z hodného profesora drsňák? Aneb měří premiér všem ministrům stejným metrem?
Premiér má plné právo měnit a odvolávat ministry podle svého uvážení. Tady se však zdá, že není všem ministrům měřeno stejným metrem (viz Blažek a mnoho žlutých karet, Válek a jeho neschopnost řešit nedostatek antibiotik nebo aktuální vlnu covidu, kterou chce zřejmě promlčet, Jurečka a zpoždění výplat sociálních dávek i důchodů). Právě Marian Jurečka je asi nejpodobnějším příkladem pro srovnání, kdy se nějaká chyba reálně dotkla životů lidí, přesto Jurečka nebyl odvolán, naopak spustil krizové PR o tom, jak na resortu úspěšně digitalizuje, což je pravdou zřejmě jen zčásti, jak praví i nová zpráva jediného nezávislého auditora státu, NKÚ.
Proč premiéra (a další ministry Spolu) ekonomické dopady zdržení výstavby tak děsí, zatímco pozdní výplata dávek a živoření části lidí je v pohodě? Obojí má opačný efekt na státní rozpočet (příjmy versus výdaje) a ten zřejmě na tom ve skutečnosti bude ještě hůř, než je prezentováno. Musím však z důvodů intelektuální poctivosti zmínit, jak v jak v roce 2021 poslanci ODS společně s ANO úspěšně podsekli státní rozpočet na příjmové stránce zrušením takzvané superhrubé mzdy a od té doby nedokázali příjmovou stránku rozpočtu přes nejrůznější pokusy a kejkle stabilizovat.
Piráti se na tiskové konferenci vyjádřili vcelku jasně, byť v rozjitřených emocích byla slova o zákulisních kmotrech a plánech na velkou koalici ODS-ANO dryáčnická. V kontextu situace lze ale velké emoce chápat, a i přes přestřelení výrazu má možná i toto svůj racionální základ. Podle Pirátů za vše může chobotnice zákulisních zájmů velkých IT dodavatelů, kteří roky dojí stát skrze vendor-lock in a spřátelené politiky, nyní tedy zřejmě reprezentované koalicí Spolu. Takové obvinění samozřejmě postrádá důkazy, a je možné, že odpovědí budou žaloby konkrétně zmíněných osob.
Svědčí to nicméně o tom, že Piráti zřejmě nastalou situaci pochopili tak, že i kdyby ve vládě zůstali, vlivní lidé ze zákulisí se i nadále postarají o to, aby jejich návrhy na digitalizaci jakéhokoliv většího projektu neuspěly. Tlaky byznysu v této oblasti jsou enormní a nelze je podceňovat. Více viz Visegrádský jezdec.
To, co mě osobně donutilo k největšímu zamyšlení nad tím, zda skutečně není v pozadí událostí jiný hybatel, než nesoulad mezi přístupem Bartoše a Fialy k samotné digitalizaci, je však působení hybridního novináře Michala Půra. Právě ten jako první přišel s tím, že DSŘ je katastrofa (a to dlouho před jeho prvním spuštěním!).
Dále neušlo mé pozornosti ani působení a zřejmé aspirace Mariana Jurečky (KDU-ČSL), který ve stejné době, kdy Bartošovo DSŘ stálo (nikoliv však vlivem jeho neschopnosti), začal alespoň podle svého PR digitalizovat na MPSV jako drak, a to vlastními zdroji, bez Digitalizační informační agentury, která má digitalizaci státu centrálně na starost viz třeba tato TK. Jenže volby se blíží a preference KDU-ČSL podobně jako TOP09 nejsou nejvyšší, a je možné, že v této konstelaci se ukázalo jako vynikající nápad trochu více nasvítit problémy nejslabšího koaličního partnera - Pirátů a možná v budoucnu i převzít digitalizaci pod sebe, což se již stalo.
Reálné problémy, které byly premiérovi prezentovány jako apokalypsa
Je možná dobré zopakovat, že DSŘ funguje s velkými problémy, některé funkce stále nefungují vůbec, jiné omezeně a stavebním úřadům navíc zřejmě není poskytnuta dostatečná podpora v řešení nastalých problémů, které z toho nutně vyplývají. Bartoš se skutečně dopustil manažerských chyb. Ty větší - řekněme strategické - byly popsány výše.
Jenže kolem jiných neúspěchů digitalizačních projektů (Zdravím na ministerstvo zdravotnictví, aby objevili své základní zdravotní registry!) nebo ani neexistujících projektů (Zdravím na ministerstvo spravedlnosti a jeho neexistující digitalizaci justice!) nevzniklo tak mohutné halo. Mimochodem o absenci digitalizace justice se zmiňuji pravidelně, ale nikoho to asi nepálí, přestože extrémně pomalá (ne)vymahatelnost práva je také velkou systémovou brzdou ekonomiky!)
Problém s DSŘ existuje, to nikdo nepopírá. Nebyl ale uměle přifouknut, přerámován a premiérovi podán ve vhodný okamžik ve znění analýzy „Jurečka-Trpkoš“ tak trochu jako apokalypsa, i když už reálně zřejmě jde spíše o dotažení několika málo funkcionalit a doladění uživatelské přívětivosti systému? To by totiž bylo vrtěti Fialou na jedničku.
Celý Twitter dnes ví, že to by se v soukromé sféře nestalo. Jenže pak se ptáte lidí, kteří skutečně budovali velké IT systémy pro nadnárodní banky (kde mimochodem na rozdíl od státní správy dobře platí ajťáky) a ti se jen smějí, protože sami vědí, jaké zpoždění a problémy nabral skoro jakýkoliv větší digitalizační projekt i v této financemi a motivací oplývající komerční sféře. Stát ani státní správa navíc není soukromá firma (zdravím i Andreje Babiše, už jsem se bála, že do opozičních řad nepůjde žádný pozdrav!) a má daleko rigidnější způsob fungování, zákonnými limity je však svázána z dobrých důvodů.
Jak z toho ven?
A teď přichází část, která bohužel nenabízí snadná řešení. Premiér Fiala se nejdříve vydal poměrně zvláštní cestou, kdy měl podle jeho slov úkol dotáhnout digitalizaci převzít ministr dopravy Martin Kupka (ODS). Jenže to je zcela v rozporu s kompetenčním zákonem, který jasně říká, který ministr se má věnovat problémům kterého resortu. Nebyla by přece jen více čistá cesta prostě odvolat Bartoše a jmenovat nového ministra pro místní rozvoj?
Pokud jsme kdysi kroutili hlavou nad tím, jak si Miloš Zeman na postu prezidenta vytírá zadek českou Ústavou, skutečně teď budeme tiše sledovat, jak premiér Fiala obchází zákony? To by byla poměrně zdrcující cesta od profesora, který kdysi v knize „Politika, jaká nemá být“ radil aktivním politikům, jak se politika nemá dělat.
Premiér v tomto nakonec prozřel (možná se jen seznámil se zákony) a dočasně pověřil vedením resortu právě „digitalizačního draka“ z MPSV, Mariana Jurečku z KDU-ČSL. Uzavřít tuto podivnou šarádu by se asi slušelo nejen výměnou tváří, ale i pochopením rozdílných perspektiv všech jejích aktérů. Jenže ono se ukáže, jak to s tou digitalizací ve skutečnosti je, teprve až bude skutečně hotová, a také podle částky, kterou za ni daňoví poplatníci zaplatí. Takže to bohužel bude seriál na pokračování. Seriál, který by měli všichni občané bedlivě sledovat. Bylo by skvělé, kdyby DSŘ skutečně urychlila přípravy staveb tak, aby se zavedení nového systému vyplatilo - i když kvůli němu přišlo mnoho předních tváří koalice o politický kredit.
Na spadnutí je odchod Pirátů z vlády, který by jim v určité rovině mohl i prospět. Obecně platí, že když se dva perou, třetí se směje. A hádejte, kdo je tím třetím? Je to STAN, který stál opodál a moc se do šarády raději nepouštěl? Uvidíme. Podle mě je hlavním vítězem aktuálních vládních škatulí spíše lídr opozice Andrej Babiš (ANO), kterému nejen výsledek krajských a senátních voleb, ale i vládní rošáda jako taková a její nedůstojný průběh, musí dělat dobře u srdíčka.
