Článek
V červenci 2024 jsme si postavili krystalku, jednoduchý rozhlasový přijímač, který nepotřebuje baterii ani zásuvku. Jen několik součástek, anténu, sluchátka a trochu trpělivosti. Dřív to uměl snad každý druhý kluk, dneska už bych tak optimistická nebyla. Na fotografii sedím v dílně se sluchátky na uších a tvářím se spokojeně. Měla jsem proč. Z naší krystalky se právě docela jasně ozývalo Country Radio, vysílané z Liblic u Českého Brodu. Myslím, že hrál Pavel Bobek a jeho Pojď stoupat jak dým.
Trochu dýmu asi opravdu uvidíme. Dva 355 metrů vysoké stožáry, které už půl století kralují okolí Českého Brodu, mají být odstřeleny mezi 12. a 16. říjnem 2026. Jsou to nejvyšší stavby České republiky. A přiznávám, že mě jejich konec mrzí a nepovažuji ho za příliš šťastný. Nejen proto, že mám slabost pro staré technické stavby. Liblice představují také kus pozoruhodné historie rozhlasového vysílání a připomínají vlastnosti jedné technologie, kterou jsme v běžném životě téměř opustili, přesto však nemusí být zcela „mrtvá“.
Dva obři, kteří byli slyšet daleko za obzorem
Liblice B začaly svou „hvězdnou kariéru“ v roce 1976. Dva ocelové stožáry vysoké 355 metrů spolu tvoří mimořádný anténní systém, který nemá v České republice obdoby. Převyšují pražskou Žižkovskou věž a dokonce i Eiffelovu věž včetně antény. Původně sloužily Československému a později Českému rozhlasu. Jejich středovlnné vysílání bylo možné přijímat na velké části českého území. V minulosti pracovaly s výkonem až 1 500 kW, později sníženým na 750 kW. Z hlediska rozhlasového vysílání šlo o mimořádně výkonné zařízení.
V říjnu 2023 se do Liblic vrátil život. Country Radio sem přesunulo své středovlnné vysílání kvůli plánovanému odstranění vysílače na pražské Zbraslavi, kde mělo vyrůst datové centrum. Z Liblic začalo vysílat na frekvenci 639 kHz s výkonem 20 kW. Právě tento signál jsme o několik měsíců později zachytili na naší krystalce. Ani tato kapitola ovšem netrvala dlouho. K 31. březnu 2025 stanice vysílání ukončila, především v souvislosti s přechodem na celoplošné digitální DAB+. Podle jejího provozovatele hrála roli také nejistá budoucnost liblických stožárů a blížící se nákladná výměna kotevních lan.
Rádio, které nepotřebuje baterii
Krystalka přijímá amplitudově modulované rozhlasové vysílání, tedy AM. Anténa zachytí elektromagnetickou vlnu, dioda z ní oddělí zvukovou informaci a citlivé sluchátko ji převede na slyšitelný zvuk. Přijímač přitom čerpá potřebnou energii přímo z rádiového signálu. Žádná baterie, žádná zásuvka.
Má to samozřejmě své podmínky: dostatečně silný signál, vhodnou anténu, často dobré uzemnění a citlivé sluchátko. Krystalka tedy nebude hrát kdekoli a za všech okolností. Přesto je to působivá ukázka toho, jak málo někdy stačí k přenosu informace. Člověk si nasadí sluchátka, nic nezapíná, a přece slyší hudbu, která k němu doputovala vzduchem z desítky kilometrů vzdáleného vysílače.
Střední vlny mají navíc vlastnosti odlišné od FM nebo digitálního DAB+. Díky šíření přízemní vlnou dokážou zejména výkonné vysílače pokrýt rozsáhlé území. Dosah závisí na výkonu, frekvenci, vlastnostech zemského povrchu i anténě; v noci se může uplatnit také šíření prostřednictvím ionosféry. Jeden vysílač samozřejmě nezaručí kvalitní příjem všude. Fyzikální vlastnosti středních vln však nezmizely jen proto, že jsme si zvykli poslouchat rádio jinak.
Když přestane fungovat to, na co jsme si zvykli
Dnes máme mobilní telefony, internet, FM rozhlas i digitální vysílání. Jenže moderní komunikační infrastruktura je složitá a závisí na elektrickém napájení i řadě navazujících systémů. Právě proto stát ve své příručce 72 hodin doporučuje mít pro případ mimořádné události doma rádio na baterie. Při rozsáhlém výpadku elektřiny totiž nemusí a nebudou mobilní sítě ani internet fungovat neomezeně dlouho.
Český rozhlas má vlastní krizové plány, které počítají mimo jiné se záložním napájením a možností převzetí programu Radiožurnálu dalšími vysílači. Rozvíjejí se také nové způsoby varování. Letos v září Český rozhlas a České Radiokomunikace celoplošně otestovaly systém ASA (Automatic Safety Alert), který umožňuje šířit krizové výstrahy prostřednictvím DAB+. Dokáže například přerušit běžný program a automaticky aktivovat kompatibilní přijímač v pohotovostním režimu. Potřebuje ovšem fungující vysílací infrastrukturu a odpovídající přijímače.
Přesto stojí za připomenutí, že střední vlny představují technologicky odlišnou cestu k posluchačům. Výkonný AM vysílač může pokrýt rozsáhlé území a jeho signál lze za vhodných podmínek přijímat i velmi jednoduchým zařízením. V krizové komunikaci přitom nemusí být rozmanitost technologií samoúčelným luxusem. Pokud jedna cesta selže, jiná může zůstat použitelná - aniž z toho plyne jakýkoliv kategorický závěr právě pro Liblice.
Samotné stožáry by samozřejmě v podobě, v jaké jsou dnes, nestačily. Bylo by nutné zajistit vysílač, přenos programu, napájení, obsluhu a také dostupnost vhodných přijímačů mezi obyvatelstvem. Odborné posouzení takového řešení musí zahrnovat nejen jeho možné přínosy, ale i náklady a srovnání s jinými způsoby zajištění odolnosti vysílání. Přesto mi připadá škoda přijít o infrastrukturu, kterou bychom dnes jen velmi obtížně nahrazovali a která možná může najít i jiné využití ve veřejném zájmu.
Snahy o záchranu už několik let
Obavy z demolice nejsou nové. Spolek přátel obce Liblice zahájil petici za zachování stožárů už v červenci 2022. Podepsalo se pod ni 941 lidí. České Radiokomunikace jednaly o možném zachování vysílače s veřejnými institucemi, mimo jiné s ministerstvy průmyslu, vnitra a obrany či Hasičským záchranným sborem. V roce 2025 se tématem zabývala také senátní komise pro rozvoj venkova, která podpořila zachování Liblic s ohledem na možné krizové využití. Veřejně zaznělo také to, že České Radiokomunikace připravily dvě varianty zachování vysílače pro krizovou komunikaci. Jednání však nevedla k dohodě.
O záchranu se pokusili také soukromí zájemci, kteří uvažovali o turistickém využití areálu, včetně rozhledny a muzea. Ani tato jednání ale nedospěla k úspěšnému konci. Je tedy fér přiznat, že snaha najít stožárům další smysluplné využití nebyla malá. Stejně tak je fér položit otázku, zda jsme s jejich koncem definitivně vyčerpali všechny rozumné možnosti.
Sto sedmdesát milionů jen nezbytných oprav
Existuje ovšem velmi vážný argument pro demolici: peníze a bezpečnost. Podle Českých Radiokomunikací by jen nejbližší nezbytné práce vyšly přibližně na 170 milionů korun. Z toho 120 milionů by spolkla výměna kotevních lan, dalších 25 milionů protikorozní ochrana a stejnou částku oprava či modernizace výtahů. Podle zveřejněných informací je přitom výměna kotevních lan nezbytná už v letošním roce a její provedení komplikují také povětrnostní podmínky. Nechat stožáry jednoduše stát a rozhodnutí o několik let odložit taky tedy není bezpečná alternativa.
To rozhodně není drobná částka a po soukromém vlastníkovi lze těžko požadovat, aby ji bez dalšího investoval. Nelze ani ignorovat, že Český rozhlas už s AM vysíláním pro krizové situace nepočítá. Pokud by tedy Liblice měly sloužit veřejnému zájmu, musel by se najít odpovídající model financování a provozu. A především odborně prokázat, že jejich další využití skutečně dává smysl. Ani převod stožárů na jiného vlastníka by sám o sobě problém nevyřešil, zejména ne ve smyslu jakési aktivní krizové zálohy. Veřejná nabídka Českých Radiokomunikací z letošního léta totiž nezahrnovala kompletní vysílací technologii. Zachovat stožáry a obnovit plnohodnotný provoz vysílače jsou dvě různé věci.
Demolice končí debatu
Liblické stožáry nejsou jen stará železná konstrukce. Jsou pozoruhodným technickým dědictvím, krajinotvornou dominantou a připomínkou infrastruktury, která má vlastnosti odlišné od dnešních komunikačních sítí. Mimo jiné je jako orientační bod oceňoval náš kamarád, věnující se sportovnímu létání. Ačkoli technologie stárnou a jejich udržování za každou cenu není rozumné, vývoj nebývá přímočarý. Někdy znovu oceníme vlastnosti starších řešení teprve ve chvíli, kdy se změní okolnosti.
Možná je demolice skutečně jediným rozumným řešením. Náklady na zachování jsou obrovské a bez jasného budoucího využití by jejich vynaložení bylo těžko obhajitelné. To všechno chápu. Přesto si myslím, že ztráta tak výjimečné stavby stojí za víc než jen konstatování, že její provoz už není ekonomicky udržitelný. Liblice nejsou pouze technickou vzpomínkou na minulost. Připomínají také, že různé komunikační technologie mají různé přednosti a že to, co dnes nepotřebujeme, nemusí být za všech okolností zbytečné.
Při pohledu na naši fotografii z léta 2024 si pořád vybavuji okamžik, kdy se ze sluchátek krystalky ozvala hudba. Bez baterie, bez internetu, bez dalšího napájení přijímače. Jen díky signálu z dvojice obrovských stožárů za Českým Brodem. Netvrdím, že mají zůstat stát navěky, a už vůbec ne, že znám lepší řešení než ti, kdo se jejich budoucností zabývali. Jen je mi líto, že se žádné schůdné řešení nenašlo, přestože se o zachování stožárů zasazovali místní obyvatelé, někteří odborníci i senátní komise pro rozvoj venkova. Za pár dní totiž zmizí něco, co už nejspíš nikdy nepostavíme znovu.
