Článek
Tři měsíce žiju v milostném trojúhelníku. Nechtěla jsem být ta, která zradí vlastní sestru. Stalo se to a já nevím, jak z toho ven.
Nevěřila bych, že se někdy zapletu do takovéto situace. Se sestrou máme, až na pár neshod, super vztah. Jsme kamarádky, hodně jsme toho spolu zažily.
Jak to celé začalo
Sestra si našla nového přítele. Jmenuje se Marek. Na první pohled klasický sympaťák – úsměv, charisma, jistota v hlase. Přivedla ho jednou na rodinnou oslavu. Já ho brala jako toho kluka, co chodí se ségrou.
Jenže pak se stalo něco zvláštního. Seděli jsme vedle sebe, povídali si o cestování, hudbě, o věcech, které máme rádi. Máme toho tolik společného. To se sestrou nemá. A já cítila, jak mezi námi jiskří cosi, co tam být nemá.
Řekla jsem si, že to byl jen moment, že se mi to možná jen zdálo. Jenže pak přišla zpráva: „Bylo fajn si s tebou povídat. Snad si ještě někdy pokecáme.“
Zakázané začátky
Nejdřív to byly jen nevinné zprávy. Vtipy, odkazy na hudbu, sem tam fotka z běžného dne. Pak pozvání na kafe. Jen jako kamarádi – přesvědčovala jsem samu sebe.
Už cestou tam jsem v břiše cítila zvláštní vzrušení. Pak v kavárně, když se na mě podíval a položil ruku na stůl kousek od té mé, jsem věděla, že se řítím do pořádného problému.
Po pár nevinných schůzkách se stalo něco víc. Loučení skončilo líbáním. Pak následovaly doteky, které se nedaly zastavit.
Celé jsme to završili jedno odpoledne u něj doma. Od té doby se vídáme pravidelně. Víme, že je to špatné, ale ani jeden nemůžeme skončit.
Ten pocit, který mám po celém těle, když se můžeme vzájemně dotýkat. Nedokážu ho přestat líbat. Nedá se to zastavit. Celé to trvá již několik měsíců a já se toho prostě nedokážu vzdát.
Dvojí život
Navenek jsem sestra, která její vztah podporuje. Sestra, která se s Markem normálně baví, když je u nás. Sestra, která podpoří. Uvnitř jsem ztracená, zamilovaná a tajně prožívám milostný románek s někým, kdo mi nepatří.
Žiju v neustálém napětí. Když zazvoní mobil, bojím se, že to bude zpráva od něj v nesprávnou chvíli. Když se na mě sestra usměje, cítím se provinile. Kdyby věděla pravdu, nenáviděla by mě.
A přesto… Když jsme spolu, zapomínám na všechno. Na výčitky, na morálku, na budoucnost. Je to, jako bych konečně byla sama sebou.
Co cítím k němu – a k ní
Není to jen fyzické. Marek mě opravdu zajímá. Naslouchá mi, chápe mě, vidí mě takovou, jaká jsem. A já vím, že tohle není jen chvilkový úlet.
Ale pořád je tu moje sestra. Moje vlastní krev. Sdílela jsem s ní pokoj, tajemství, dětství. Slyším, jak o něm mluví. Vidím, jak se usmívá, když jí napíše a srdce mi puká. Protože ji mám tak strašně moc ráda. A zároveň ji zrazuju tím nejhorším způsobem.
Tři měsíce žiju ve lži. Ve lži, která mě spaluje. Vím, že tohle nemůže pokračovat donekonečna. Vím, že dřív nebo později se všechno provalí. Jen netuším, co bude pak.
Ztratím sestru? Ztratím Marka? Ztratím oba? Každý večer si kladu tyhle otázky a nemám na ně odpověď.
