Článek
Když jsme v roce 2017 zakládali Tabidoo, stáli jsme před přesně touto otázkou: vzít investici, nebo jít cestou bootstrappingu a všechno financovat z vlastních zdrojů a z toho, co si firma sama vydělá?
Rozhodli jsme se pro druhou variantu. Ne proto, že bychom investory odmítali z principu. Ale proto, že jsme chtěli stavět firmu vlastním tempem a s plnou kontrolou nad tím, co a proč děláme.
Jedno pravidlo, které nás drželo při zemi
Bootstrapping má jednu nekompromisní vlastnost – nedá se na nic hrát. Nemáte zadní vrátka. Žádné „to teď nevadí, další kolo to vyřeší“. Od začátku jsme si proto nastavili jednoduché, ale tvrdé pravidlo: být dlouhodobě v černých číslech.
Ne jako marketingový claim. Ne jako hezký slide do prezentace. Ale jako každodenní realitu, která určuje, jak se rozhodujeme, co stavíme a kam firmu posouváme. Možná to nebyla nejrychlejší cesta. Ale byla a je to cesta, která vás nutí přemýšlet.
Co nám bootstrapping dal
Největší výhodou byla plná kontrola. Nikdo nám neurčoval, co je „dost sexy“ pro investory, jaký směr je správný nebo kdy už bychom měli růst rychleji. Rozhodovali jsme se podle zákazníků a podle reality firmy, ne podle očekávání zvenčí.
Díky tomu jsme měli skutečný fokus na produkt. Místo pitch decků, callů a fundraisingu jsme řešili, jak Tabidoo zlepšit v každodenním používání. Jak firmám pomoct s procesy, daty a systémovým chaosem, jak nahradit Excely, které jsou mnohdy zdrojem zmiňovaného nepořádku. Jak stavět nástroj, který dává smysl dlouhodobě, ne jen na demo.
A pak je tu růst. Ne explozivní, ne virální, ale stabilní. Tabidoo dlouhodobě roste, MRR (Monthly Recurring Revenue čili měsíční opakovaný příjem) meziročně zhruba o 30 %. Bez skoků, bez paniky, bez tlaku na rychlé obraty.
A hlavně: Tabidoo je přesně takové, jaké jsme ho chtěli mít. Vzniklo postupně, zevnitř, bez zkratek.
Co nám naopak chybělo?
Bootstrapping ale není romantická pohádka o svobodě. Má i svou cenu. Chyběl nám zkušený mentoring. Spoustu věcí jsme si museli projít metodou pokus–omyl, což je sice cenná, ale náročná škola – časově, mentálně i finančně.
Chyběl nám silnější networking a PR efekt, který investoři často přinášejí automaticky. O značce se prostě nemluví samo od sebe jen proto, že děláte dobrý produkt. A samozřejmě jsme postrádali rychlejší viditelnost v zahraničí. I když na expanzi pracujeme (například ve spolupráci s CzechTrade), bez kapitálu je to vždycky běh na delší trať.
Šlo by to s investorem rychleji?
Upřímná odpověď zní: pravděpodobně ano. Ale otázka, kterou si klademe zpětně, není jen „šlo by to rychleji“, ale spíš: „Bylo by to pořád to Tabidoo, jaké jsme chtěli budovat?“
Investice často znamená rychlost a zkratky. Bootstrapping znamená klid, kontrolu a vlastní tempo. Ani jedna cesta není univerzálně správná. Záleží na fázi firmy, lidech, hodnotách i cílech.
Jak to vidíme dnes?
Rozhodli jsme se pro nezávislost. A nelitujeme. To ale neznamená, že investice je špatně. Jen věříme, že má smysl ve chvíli, kdy přesně víte proč ji chcete – a co jste za ni ochotni dát.
Možná jednou. Možná v jiné fázi. A možná vůbec. Možná totiž nejde o to, jestli investora mít. Ale kdy a za jakých podmínek.
Co si o tom myslíte vy? Kdy podle vás dává největší smysl začít o investici vůbec uvažovat? A co by firma měla mít vyřešené dřív, než si investora pustí dovnitř?
