To jste asi ještě neviděli. Želva šplhá po kotěti a dělá mu osobního maséra

Nejdřív jsme se pořádně lekli, protože tahle situace nás opravdu nenapadla, zvláště, když terárko bylo ze tří čtvrtin kryté. Pak jsme chvíli nevěřícně zírali. A když bylo jasné, že nikdo nikoho nehodlá sežrat, zašlápnout, pokousat, poškrábat ani jinak zmrzačit, přišel úlevný smích a někdo vytáhl mobil. Nečekanou návštěvu jsme nechali proběhnout jen těch pár minut, kdy byla obě zvířata úplně klidná; pak jsme je oddělili a terárium zabezpečili tak, aby se už podobná výprava neopakovala. Zůstal nám po ní ale sestřih videí želváka, který si z kotěte udělal něco mezi lezeckou stěnou, vyhřívaným kopcem a masážním lehátkem, za bohorovného klidu šelmy, která si užívala vytápěný a měkkoučký pelíšek. A to by byla škoda neukázat.

Přiznávám rovnou, že původní video muselo před zveřejněním přijít o zvuk. Nikoli kvůli ochraně soukromí zúčastněných zvířat, nýbrž kvůli ochraně pověsti naší rodiny. Komentář člověka, který právě zjistil, že v želvím teráriu leží kotě a po něm se naprosto suverénně šplhá želva, totiž nebyl úplně určen pro dětské vysílání. Ve slušné verzi by se dal shrnout asi takto: „Ty truhlíku, jak ses tam do prkýnka dostal?“

Kotě přitom nevypadalo jako nebezpečný vetřelec. Mnohem spíš jako někdo, kdo právě objevil velmi příjemné ubytování s podlahovým...eh, pardon...stropním...vytápěním. Vlezlo do vyhřátého terária, rozvalilo se a očividně nehodlalo nikam spěchat. Mysleli jsme si, že želvák bude strašlivě stresovaný. To by se ale asi stáhl do bezpečí svého krunýře. Místo toho dával najevo cosi jako názor: „No dobře. Tak tohle tady teď máme.“ Pepsík se ani nezatáhl, neschoval, neutíkal ani se nesnažil dostat co nejdál. Naopak. Chvíli novou překážku zkoumal a pak dospěl k závěru, že když už mu někdo zaparkoval přímo v obýváku, mohl by z toho alespoň něco mít. A začal šplhat.

Pohled na želvu, která se pokouší vyškrábat po chlupatém kočičím boku, patří k těm situacím, na něž vás běžný rodinný život úplně nepřipraví. Zvlášť když lezecká stěna nevypadá, že by jí využití k tomuto účelu nějak zásadně vadilo. Pepsík zapřel nohy, přitáhl se, popolezl a znovu to zkusil. Kotě leželo. Pepsík lezl. Kotě stále leželo. V jednu chvíli už celá scéna začala připomínat poněkud svéráznou masáž, kterou si kočka rozhodně neobjednala, ale také proti ní nepodala žádnou reklamaci. A přesně v té chvíli už jsme se smáli všichni. Zvláště, když se fakt dostal nahoru. Tam se usádlil a celá sestava se dostala do rovnováhy: Všichni byli spokojení. Kotě bylo vyhříváno ze všech stran a masírováno, želva se dostala blíže k zdroji tepla a pod sebou měla výhřevný koberec. Největší záhadou dodnes zůstává, co si o celé věci myslel Pepsík. Jestli v kotěti viděl překážku, vyhřívaný kopec, nový kus terénu, nebo prostě jen podivně chlupatou součást vybavení. Želvy se bohužel o své motivace příliš nedělí.

Aby nevznikl špatný dojem: kočku a želvu jsme samozřejmě nezačali seznamovat ani jim neplánujeme společné bydlení. Kotě se dovnitř dostalo nečekaně a terárium jsme potom zabezpečili. Želva potřebuje svůj klid a ani sebehodnější kočka k ní bez dozoru nepatří. Video tedy není návod na soužití kočky se želvou. Je to záznam jedné absurdní rodinné příhody, která vznikla, překvapila nás, pobavila a už se neopakovala. A když jsme viděli, že kotě nepřišlo lovit, nýbrž se jednoduše vyvalit do příjemného tepla, zatímco Pepsík odmítl přiznat, že se v jeho obýváku stalo cokoli mimořádného, řekli jsme si, že by byla škoda nechat si těch pár vteřin jen pro sebe.

Celá historka je ostatně už minulostí. Pepsík tráví teplou část roku v letním výběhu a právě v těchto dnech se zase stěhuje domů. Tentokrát už do terária zabezpečeného proti nezvaným kočičím návštěvám. Letos mu budou tři roky a pokud všechno půjde podle plánu, příště už bychom chtěli zkusit zimování. Takže Pepsíka čeká další želví životní etapa a nás patrně další příležitost zjistit, co všechno jsme při chovu zvířat ještě nevymysleli.O případných dalších lotrovinách Pepsíka a jeho chlupatého okolí budu samozřejmě informovat.