Článek
Na kole jezdím ráda, ale zatím pořád patřím k lidem, kteří před cestou tak trochu hádají, kdo se dřív rozbije: kolo, nebo já? Kolo mám darované z druhé ruky, dlouho ho nemám a s přehazovačkou si teprve budujeme vztah. Zatím je to spíš vztah komplikovaný. Já zařadím, ona si někdy udělá něco úplně jiného. Ale buďme fér: už jsem párkrát slyšela i, že řadit prostě neumím a těsně pod vrcholem kopce, kdy už to nemůžu urvat, je pozdě. No, tak to samozřejmě určitě nebude pravda.
Tentokrát jsem ale vyrazila z Říčan směrem na Mnichovice a bylo nádherně. Ráno sice taková zima, že jsem chvíli zvažovala, jestli jsem si nespletla září s listopadem, ale jasno, čistý vzduch a skoro prázdná cyklostezka. Přesně ten den, kdy má člověk po pár kilometrech pocit, že by měl jezdit na kole mnohem častěji. Do Mnichovic jsem dojela po cyklostezce, chvíli poseděla na lavičce na náměstí a pak jsem si u kamaráda vyzvedla písek do terária. A tím se z poklidné cyklovyjíždky stal logistický projekt.
Měla jsem totiž kýbl s pískem a kolo. Což jsou dvě věci, které spolu bez dalšího vybavení příliš nekamarádí. Naštěstí existují gumicuky a drát. Nevím, jestli výrobci cyklistických nosičů někdy testovali upevnění kýblu s pískem, ale já mohu potvrdit, že to jde. Neříkám, že elegantně. Ale jde. S nákladem jsem pokračovala jinou, neméně krásnou cestou zpět přes Tehov a tam uviděla jsem ceduli „farma 200 m“. Farmu jsem ještě neznala, a tak jsem samozřejmě odbočila.
A ukázalo se, že tentokrát jsem udělala dobře. Bylo odpoledne, pátek a prodejna na Farmě Tehov měla zrovna otevřeno. Uvnitř mě čekalo přesně to, co člověk na výletě vůbec nepotřebuje – a proto to samozřejmě nutně potřebuje. Mléko, sýry, tvarohy a další věci, které vypadají tak dobře, že se jim těžko říká ne. Takže jsem si koupila balkán, halloumi a mléko. Naštěstí šlo zaplatit QR kódem, protože hotovost jsem pochopitelně neměla. Měla jsem sice kolo, gumicuky, drát a kýbl písku, ale peníze nikoli. Každý máme svoje priority.
A právě ve chvíli, kdy jsem přemýšlela, jak všechny nové nákupy nacpu na kolo, přišlo malé uslintané cosi. Na farmě chovají mimo jiné romanovské ovce a ty rozhodně nevypadají jako klasické bílé ovečky z dětské knížky. Romanovská jehňata se rodí černá, obvykle mají na hlavě bílý odznak a jejich rouno později získává charakteristickou ocelově šedomodrou barvu. Plemeno pochází z Ruska a je známé především vysokou plodností a schopností odchovávat vícečetné vrhy.
Mimochodem, v Tehově je chovají už od roku 1997. A rozhodně nejde o nějakou malou domácí atrakci pro děti. Farma se romanovkám věnuje jako plemennému chovu a její vlastní údaje o posledních letech opravdu ukazují vysokou plodnost stáda. Jenže tenhle malý klučík měl v tu chvíli na práci úplně jiné věci než reprezentovat významné ruské plemeno.
Přiběhlo ke mně, začalo se dožadovat pozornosti a během chvíle mi prakticky vlezlo do tašky. Bylo celé oslintané, chtělo drbat a když jsem přestala, začalo mi kopýtkem hrabat do kalhot. Takže jsem tam stála s nákupem v jedné ruce, kolem mě kolo s kýblem písku a na kalhotách jehně, které se rozhodlo, že jsem zřejmě jeho nová osobní ošetřovatelka. Paní z farmy se smála, že je normálně pěkně jarní. Jenže právě ono jako jediné moc neroste.
Když jsem se mu konečně vymanila, čekal mě návrat k problému, který jsem před chvílí považovala za největší: kam s nákupem. Kýbl s pískem už byl na nosiči. Teď k němu přibylo mléko, balkán a halloumi. Další upevňovací materiál samozřejmě nikde. Začala jsem tedy všechno motat, šmodrchat a nějak přivazovat k tomu, co už bylo přivázané. Výsledkem nebyl cyklistický upevňovací systém, který by někdo mohl prodávat v Decathlonu. Ale drželo to. Mobil jsem si mezitím strčila za gumu do kalhot, protože jsem ho potřebovala mít po ruce, jelikož ani v Říčanech ještě nebydlím dlouho a spleť cyklostezek vždycky popletu. Takže jsem pak jela po zelené, kolo drncalo, náklad se různě pohupoval a já jsem občas lovila telefon z kalhot. Naštěstí jsem nikoho nepotkala.
Celkem jsem ujela asi 25 kilometrů - na mě dobrý - a domů jsem dojela bez ztrát. Tedy skoro. Písek zůstal v kýblu, sýry přežily a mléko se také nerozlilo. Jen se v něm během jízdy začaly objevovat malé kousky smetany, která původně byla nahoře. Musím vám říct, to mléko je kolosálně dobré. Až příště pojedu okolo Tehova, vezmu si batoh.
