Žádný nudný děják: Tetín ukrývá detektivku, kosti pod trávou i zrádné jeskyně

Moje cesta začíná u barokního kostela sv. Ludmily. U vchodu mě vítají dva kamenní hadi. Vyfotila jsem si je, ale nedalo mi to – co tu dělají? Není to spíše symbol ďábla než Krista? Tak se zeptám internetu a dostanu možnou odpověď: Taky že ano. Právě proto jsou u vchodu, kde každý, kdo vchází, symbolicky hříchy zanechává.

Uvnitř kostela vizuální zajímavosti nekončí. Na dřevěných lavicích obdivuji zrestaurované lidové neboli „venkovské baroko“. Zapomeňte na usedlé, tmavé obrazy. Tato výzdoba, vlastně už dalo by se říct samostatné malby, jsou naprosto ulítlé, expresivní a dýchají až překvapivě moderní, divokou energií. Hned byste si kus vyřízli a dali do obýváku, až tak dobré to je.

Při prohlídce se tak trochu omylem přidávám ke skupince, kterou vede místní průvodce – upovídaný starší pán s neuvěřitelnou zásobou historek. Oním naším průvodcem je pan Ladislav Pecka, žijící legenda místní speleologické skupiny Tetín. Jeho výklad je fantastický. Místo dat sype z rukávu příběhy o tom, co všechno se skrývá hluboko ve skalách pod námi, kam se běžný smrtelník nedostane.

Pan Pecka nás bere k místům, kde člověk doslova šlape po historii. Vypráví, že slovanské hradiště Tetín stojí na vápenci a vrstva hlíny je tu tenká. Kvůli zdejšímu vápencovému podloží jsou některé archeologické nálezy překvapivě blízko povrchu a lidské ostatky podle pana Pecky leží někde doslova pár centimetrů pod trávníkem.

A jedna záhada skoro detektivní. V roce 2022 byl medializován překvapivý nález. Při banální opravě prasklého vodovodu u sousedního kostela sv. Kateřiny narazili dělníci na středověký hrob. Antropologický rozbor naznačil, že žena mohla mít původ v oblasti subsaharské Afriky. Přesné určení jejího původu by ale vyžadovalo další analýzy, například genetické. Co dělala žena afrického původu v 11. až 12. století na přemyslovském hradišti v Čechách? Byla to exotická dvorní dáma, služebná, nebo snad poutnice? To už se asi nikdy nedozvíme.

Od kostela shlížíme dolů na přírodní rezervaci Tetínské skály, která je přírodními podzemními chodbami provrtaná jako ementál. Pan Pecka vypráví o tajemných chodbách, které podle pověstí vedou až na Karlštejn. V krasovém podzemí se podle jeho výkladu nachází místa, kde jeskyňáři museli průzkum buď přerušit nebo být extrémně opatrní. Proč? V nejnižších partiích se drží zrádné plyny. Některé jsou vysloveně nebezpečné, jiné ,jen' s nepříjemnými účinky: Koncentraci oxidu uhličitého, která už může být nepříznivá pro lidské zdraví, naměřili vědci opakovaně třeba ve známé jeskyni Martina.

Když se mi z té vší tajuplné historie a jedovatého podzemí (no, a trochu i té krásné upovídanosti pana průvodce) začala motat hlava, zachránil mě návrat do přítomnosti. Hned před kostelem sv. Ludmily o víkendu nabídla svou pohostinnost jednoduchá stánková domácí kavárna. Sedla jsem si s hrnkem skvělého kafe a luxusním domácím dortem k nedalekému rybníčku s kvetoucími lekníny. Sledovala jsem hladinu a říkala si, že Tetín má sice temnou a divokou minulost, ale jeho současnost chutná naprosto skvěle.

Pokud chcete zažít výlet, kde se mrazivá tajemství potkávají s tou nejlepší pohodou, na nic nečekejte a vyrazte sem taky. A hledejte pana Pecku! Nebude to těžké, on se často najde sám. Možná vám poví i něco málo ze svého soukromí (řeknu jen tolik, že jde o obdivuhodného člověka) a nabídne vám i svoji knihu o krápnících.