Článek
Lexie v padesátých letech utíká z maloměsta do Londýna za dobrodružstvím a za svou osudovou láskou. Proniká do uměleckého světa, stává se z ní uznávaná novinářka a žije svůj sen. V současnosti žije Elina svůj sen jen zdánlivě. Prošla si těžkým porodem, mateřství si vůbec neužívá a jejího partnera cosi trápí. Dvě zdánlivě nesouvislé linky. Propojí se?
Maggie O’Farrellová je skvělá vypravěčka a Kdo mě vzal prvně za ruku je výjimečná kniha. Obě příběhové linky jsou dobře vystavěny. Střídají se v pravidelných intervalech, ale čtenáře nezmatou. Postavy mají hloubku a jsou uvěřitelné. Navíc mají tajemství, kterému se čtenář snaží celou dobu přijít na kloub. A ví, že jakmile se tak stane, dvě časové linky, které dělí přes padesát let, se propojí.
Londýn padesátých a šedesátých let dokáže O’Farrellová popsat tak přesně, že přímo ožívá před očima. Nespoutanou postavu Lexie, která proniká do bohémské scény, si nejde nezamilovat. S Elinou zas musí každý soucítit a jejímu muži člověk drží palce, ať přijde na to, co ho trápí.
Z Elininy části přímo prýští frustrace prvomatky, která narozením dítěte přišla o část sebe samé a jediné, co ji v jeho prvních měsících života definuje, je právě její dítě. Okamžikem zrození nastává i okamžik smrti (jakkoliv možná dočasné) – smrti jejích koníčků, přátelství, kariéry, ambicí. Ať zvedne ruku ta matka, která se alespoň párkrát necítila stejně. Lexie zase sledujeme na pouti za hledáním svého štěstí a poslání. Což pro ženu v padesátých letech bylo složitější, než je teď. Na emancipované ženy nechtějící se vázat se každý díval skrz prsty.
Kniha je napsaná jazykem plným imaginace. Ke skvělému čtenářskému prožitku přispívá i překlad Terezy Markové Vláškové. Příběh člověka opravdu pohltí a pustí až na konci. Nemůžu říci, že je nečekaný a že by si ho člověk přál. Dokazuje, že velká tajemství vždy vyplavou na povrch a zjištění pravdy může být sice děsivé, ale i uzdravující.
V románu Kdo mě vzal prvně za ruku Maggie O’Farrellová ukazuje, jaký potenciál v ní dřímá. A plně ho pak rozvíjí v Hamnetovi a Portrétu novomanželky, které napsala později. Jedná se zkrátka o skvělou spisovatelku. Vyplatí se ji sledovat a hlavně číst.
PŘEČTĚTE SI TO, POKUD: vás zajímají knihy s tajemstvím a knihy o ženství a mateřství.
NEČTĚTE TO, POKUD: si myslíte, že je starost o dítě procházka růžovou zahradou a pokud se vám příčí emancipované ženy.
O'FARRELL, Maggie. Kdo mě vzal prvně za ruku. Přeložila Tereza MARKOVÁ VLÁŠKOVÁ. Praha: Argo, 2024. ISBN 978-80-257-4392-8.
Děkuji nakladatelství za poskytnutí knihy k recenzi.
Pokud vás recenze zaujala, můžete mě sledovat i na Instagramu, kde krom recenzí naleznete i další knižní informace či třeba soutěže o knihy nebo nabídky knižních štafet.
