Článek
Adina Mandlová se narodila 28. ledna 1910 v Mladé Boleslavi. Její dětství bylo poznamenáno výraznými rodinnými změnami. Otec, který ji podporoval a rozmazloval, zemřel, když jí bylo sedm let. Mladá Adina měla výraznou povahu a ve škole se dostávala do konfliktů. Studovala také v zahraničí, ale její další život se nakonec začal ubírat směrem k filmu.
Na začátku třicátých let se dostala do pražského uměleckého prostředí. Významnou roli v jejím životě sehrál herec Hugo Haas, s nímž měla milostný vztah a který jí pomohl vstoupit do světa české kinematografie. První filmové příležitosti postupně vystřídaly významnější role. Mandlová měla výrazný vzhled, přirozené vystupování a schopnost přesvědčivě ztvárňovat moderní městské ženy.
Právě tento typ postav se do tehdejších filmových komedií mimořádně dobře hodil. Ve třicátých letech rostla popularita zvukového filmu a česká kinematografie začala vytvářet vlastní hvězdný systém. Diváci přicházeli do kin nejen kvůli samotnému příběhu, ale také kvůli oblíbeným hercům. Adina Mandlová patřila k těm, jejichž jméno mohlo přitáhnout publikum samo o sobě.
Hrála s Hugo Haasem i Oldřichem Novým
Mezi její úspěšné filmy patřily Život je pes, Mravnost nade vše, Kristian nebo Přítelkyně pana ministra. Objevovala se po boku Huga Haase, Oldřicha Nového i dalších známých osobností. Její filmové postavy se často pohybovaly v prostředí elegantních hotelů, městských bytů a společenských událostí.
Zastupovaly moderní životní styl, který byl pro diváky třicátých let přitažlivý. Mandlová se však neomezovala pouze na komediální role. Účinkovala také v dramatech a postupně získávala pověst herečky, která dokáže zvládnout široké spektrum postav. Vedle filmové kariéry budila pozornost také její osobní povaha.
Často veřejně vystupovala sebevědomě a neměla potřebu přizpůsobovat se tradičním představám o tom, jak se má slavná herečka chovat. V meziválečném Československu působila jako moderní žena, která se dokázala prosadit ve světě filmu i společenského života. Právě veřejná popularita se jí však po skončení války stala přitěžující okolností. Její minulost byla podrobována pozornosti, kterou méně známí lidé nezažívali.
Během okupace zůstala v Praze a pokračovala v natáčení
Po německé okupaci českých zemí v březnu 1939 se filmový průmysl dostal pod kontrolu okupačních úřadů. Herci a další pracovníci museli řešit, zda a za jakých podmínek budou pokračovat ve své práci. Mandlová v Praze zůstala a dál vystupovala ve filmech. Některé její nejznámější role vznikly právě během protektorátu.
Také film Kristian měl premiéru v roce 1939, kdy už Československo jako samostatný stát neexistovalo. Mandlová později hrála například ve filmech Hotel Modrá hvězda, Šťastnou cestu a Sobota. Současně se kolem ní objevovaly spekulace o osobních kontaktech s vysokými představiteli okupační moci.
Zvlášť vážné byly pověsti o údajném milostném vztahu s německým státním ministrem Karlem Hermannem Frankem. Právě tato tvrzení významně ovlivnila její poválečný osud. Je však důležité rozlišovat mezi dobovými pomluvami, doloženými společenskými kontakty a skutečnou spoluprací s okupačním režimem. Ne všechna obvinění, která se po válce veřejně šířila, byla podložena důkazy.
V květnu 1945 ji zatkli kvůli podezření z kolaborace
Po osvobození Československa nastalo období vyšetřování lidí podezřelých ze spolupráce s nacistickými úřady. Zatýkání se dotklo také některých známých herců a dalších umělců. Mandlová byla zadržena v květnu 1945 a následně vyšetřována kvůli podezření z kolaborace.
Ve vazbě strávila přibližně tři měsíce. Dostala se do prostředí, které se zásadně lišilo od dosavadního života slavné herečky. Namísto filmového natáčení a společenských událostí musela čelit výslechům a nejistotě, jak bude její případ posouzen. Veřejnost mezitím sledovala zprávy o jejím zatčení a obvinění.
Dříve obdivovaná hvězda se stala předmětem rozsáhlé kritiky. Mandlová byla nakonec propuštěna pro nedostatek důkazů. To však ještě neznamenalo, že by se mohla jednoduše vrátit k předchozímu životu. Na základě poválečných retribučních předpisů jí byla uložena vysoká pokuta. Především však přišla o možnost pokračovat ve filmové kariéře v rozsahu, na který byla zvyklá.
Z Prahy odešla do Velké Británie
Po propuštění bylo zřejmé, že se Mandlové v československém filmovém prostředí budou nové příležitosti hledat jen obtížně. Provdaná za bývalého válečného pilota RAF Josefa Kočvárka, který používal také jméno Joe Knight, odešla do Velké Británie.
Pro herečku šlo o velkou životní změnu. V Československu patřila k nejznámějším filmovým tvářím. V zahraničí musela začínat téměř znovu. Britské prostředí navíc nabízelo jiné herecké možnosti a silnou konkurenci. Mandlová se objevila v několika televizních a divadelních projektech, ale její někdejší slávu se jí nepodařilo obnovit.
Během následujících let prožila další manželství a osobní změny. Dlouhodobější zázemí nakonec našla po boku módního návrháře Bena Pearsona. Přestože žila mimo Československo, k českému prostředí se ve vzpomínkách opakovaně vracela. Místo, kde se stala slavnou, zůstávalo důležitou součástí její minulosti.
V šedesátých letech dostala nabídku, která mohla všechno změnit
V roce 1966 se objevila možnost návratu na české jeviště. Mandlová dostala nabídku účinkovat v pražském nastudování muzikálu Hello, Dolly!. Pro herečku šlo o mimořádnou příležitost. Po více než dvaceti letech se mohla znovu představit domácímu publiku, které ji znalo z předválečných a protektorátních filmů.
Začala se připravovat na vystoupení a po dlouhé době se vrátila do Prahy. Naděje však neměla dlouhého trvání. Proti jejímu angažmá se objevily námitky a odpor části hereckého prostředí. Staré poválečné obvinění a osobní konflikty se znovu dostaly do popředí.
Mandlová nakonec od účinkování ustoupila a vrátila se do Velké Británie. Tato epizoda ukázala, že její někdejší filmová popularita nezaručovala možnost návratu do československého kulturního života. Přestože od konce války uplynulo více než dvacet let, její minulost stále vyvolávala rozpory.
Do vlasti se definitivně vrátila až v roce 1991
Po smrti Bena Pearsona se Adina Mandlová rozhodla vrátit do Československa. Stalo se to až po pádu komunistického režimu. Do rodné země přijela v roce 1991. Byla už starší ženou, která velkou část života prožila v zahraničí.
Česká veřejnost si ji stále pamatovala především díky filmům z třicátých a čtyřicátých let. Ty se po desetiletí vracely na televizní obrazovky a připomínaly dobu, kdy patřila k nejvýraznějším herečkám.
Mandlová zemřela 16. června 1991 v Příbrami. Bylo jí jednaosmdesát let. Její životopis se dodnes často zužuje na vztahy s muži, poválečné obvinění a odchod do zahraničí. Přitom za sebou zanechala rozsáhlou filmovou práci, která významně ovlivnila podobu českého hvězdného herectví.
Sláva a pověst se po válce rozešly
Příběh Adiny Mandlové je zajímavý především proměnou jejího veřejného obrazu. Ve třicátých letech představovala moderní a sebevědomou filmovou hvězdu. Po válce byla stejná viditelnost jedním z důvodů, proč se její minulost stala předmětem mimořádné veřejné pozornosti.
Zatčení a vyšetřování skončily propuštěním pro nedostatek důkazů, ale společenské a profesní následky trvaly mnohem déle. Její osud současně připomíná, že filmová sláva nemusí člověku zajistit stabilní kariéru ani bezpečné postavení.
Mandlová dokázala během několika let vystoupat mezi nejpopulárnější české herečky, ale po roce 1945 už nedostala příležitost navázat na své největší úspěchy. Filmy, v nichž hrála, zůstaly součástí české kinematografie. Ona sama však většinu dalšího života prožila daleko od míst, kde vznikly.
Zdroje:
