Článek
Cestou jsme dostali hlad, a protože nikomu z nás se nechtělo čekat, až dojedeme domů a začneme něco vařit, rozhodli jsme se zastavit v restauraci, kterou jsme míjeli. Vypadala příjemně, zvenku upravená, na zahrádce sedělo pár lidí, takže jsme si řekli, že to zkusíme.
Ve dveřích nás přivítala usměvavá servírka, odvedla nás ke stolu a podala jídelní lístky. Už od pohledu bylo jasné, že to nebude levná hospoda, ale žádná přemrštěná „předražená“ restaurace to podle prvního dojmu taky nebyla. Listovala jsem nabídkou a přemýšlela, co vybrat dětem, aby si daly něco, co snědí a nebudu se dívat na talíř, ze kterého zmizela jen polovina jídla. V nabídce jsem našla „Dětské menu“. Menší porce, rychle připravené, něco jednoduchého, aby se nenudily čekáním. Pak jsem se ale podívala doprava na cenu.
Skoro tři stovky za dětské menu. Za malou porci těstovin s rajčatovou omáčkou, nebo malý řízek s hranolkami. Nevěřícně jsem se podívala na partnera, jestli to vidí taky. Pro porovnání. Dospělá porce těstovin v tom samém lístku stála necelých dvě stě. „Tak to je nějaký vtip,“ řekla jsem polohlasem. Chvíli jsme přemýšleli, jestli dětem neobjednáme prostě klasickou porci a případně jim pomůžeme sníst, co nezvládnou. Nakonec jsem se rozhodla, že se rovnou zeptám.
Když servírka přišla, ukázala jsem na dětské menu a zeptala se, jestli je ta cena správně. Přikývla. A tak jsem se neudržela a zeptala se, kdo to vymyslel – vždyť je to víc než dospělá porce. Servírka se zarazila, trochu znejistěla a pak řekla, že takhle to mají nastavené. Prý je to „kvůli speciální přípravě pro děti“ a tomu, že porce obsahuje i malý dezert. Ten jsem si ale v popisu nikde nevšimla a nezdálo se, že by zrovna zmrzlinová kulička stála sto korun navíc.
A pak přišlo to nejzajímavější. Servírka se na chvíli vzdálila, asi šla něco ověřit, a po chvilce se vrátila s úsměvem. Řekla, že pro nás mají „dnešní speciál“ prý dětskou porci, ale bez dezertu, a to za polovinu ceny. Takže by nás vyšlo na nějakých sto padesát korun. Zajímavé, že to před chvílí nešlo a najednou to jde, jen co se člověk zeptá. Bylo mi jasné, že žádný „speciál dne“ neexistuje a že jde prostě o to, abychom neodešli jinam. Ale nechtěla jsem se hádat, děti už se těšily, tak jsme kývli.
Celou dobu jsem přemýšlela, kolik lidí si asi objedná to předražené dětské menu, aniž by se vůbec zamysleli, kolik stojí a co vlastně dostanou. Většina rodičů to asi vezme jako samozřejmost. Je tam napsáno „dětské“, tak to musí být správná volba. Možná si ani nevšimnou, že platí víc než za dospělou porci. A možná jim to ani nepřijde divné, protože jsou zvyklí, že kdekoliv, kde je něco pro děti, je to automaticky dražší.
Jídlo nakonec dorazilo poměrně rychle, děti byly spokojené a porci zvládly sníst. Řízek byl dobrý, hranolky čerstvé, ale nic, co by ospravedlňovalo tu původní cenu. Když jsme platili, napadlo mě, jestli by se majitel restaurace zastavil na oběd do jiného podniku a zaplatil by tři stovky za malou dětskou porci. Tipuju, že by si taky ťukal na čelo.
Nejde o to, že bychom si nemohli dovolit dát dětem v restauraci dražší jídlo. Ale mám ráda, když ceny dávají smysl. Dětské menu má být možnost, jak dítěti nabídnout menší a levnější porci, ne způsob, jak mu naservírovat méně jídla za víc peněz. A pokud už to má stát skoro tři stovky, očekávala bych, že to bude něco opravdu speciálního. Třeba čerstvě připravené domácí těstoviny, kvalitní maso a originální přílohu. Ne obyčejný řízek a hranolky, které zvládne každý průměrný kuchař.
Cestou domů jsme se s partnerem shodli, že příště si raději dvakrát rozmyslíme, kam s dětmi zajdeme. Restaurací je dost a věřím, že se najdou i takové, kde si na dětském menu nikdo neudělá dvousetkorunovou přirážku jen proto, že je „pro děti“. A pokud už na podobnou nabídku narazíme, asi se znovu zeptám, jestli nemají náhodou „speciál dne“. Protože, jak se ukázalo, stačí položit jednoduchou otázku a cena se rázem zázračně změní.
Jenom mě pořád hlodá otázka, proč to tak je? Opravdu se někomu vyplatí nastavovat dětská jídla takhle vysoko, riskovat, že se zákazník naštve a už nepřijde? Nebo se spoléhají na to, že většina lidí nic neřekne, zaplatí a zapomene? Možná v tom vidí snadný způsob, jak si přilepšit na rodinách, protože rodiče jsou ochotní utratit za své děti víc. Ale proboha, kde se ztratila obyčejná férovost?
Nakonec jsme za oběd zaplatili částku, se kterou jsme dokázali žít, děti byly spokojené a my jsme měli alespoň dobrý pocit, že jsme se nenechali napálit. Ale ta pachuť zůstala. A zřejmě ještě dlouho zůstane.
