Článek
Hana Mašková se narodila 26. září 1949 v Praze. K bruslení se dostala velmi brzy a už jako malá trávila dlouhé hodiny na pražské Štvanici. Zatímco většina jejích vrstevníků měla čas na běžné dětské hry, ona se postupně připravovala na sportovní kariéru, která vyžadovala mimořádnou disciplínu. Jejího talentu si všiml bývalý krasobruslař Karel Glogar. Později se její přípravy ujala trenérka Míla Nováková, která měla významný podíl na Hanině sportovním vzestupu. Tréninky bývaly náročné a mladá závodnice musela vedle školy zvládat také pravidelnou technickou přípravu, kondiční cvičení a cestování na soutěže.
Krasobruslení tehdy vypadalo jinak než dnes. O výsledcích významně rozhodovala povinná část soutěže, při níž závodníci museli na ledě přesně vykreslovat předepsané obrazce. Nestačilo tedy předvést atraktivní volnou jízdu. Úspěch závisel na soustředění, přesnosti a schopnosti předvádět stejné pohyby stále znovu. Mašková vynikala především elegantním projevem a skoky. Velkou popularitu jí přineslo spojení technických schopností s přirozeným vystupováním. Už v polovině šedesátých let převzala pozici československé jedničky a postupně se zařadila mezi mezinárodní krasobruslařskou elitu.
První velké medaile získala jako sedmnáctiletá
Na zimních olympijských hrách v Innsbrucku roku 1964 skončila patnáctá. Bylo jí teprve čtrnáct let a na olympiádě tehdy především získávala zkušenosti. V následujících sezonách však její výsledky rychle rostly. Rok 1967 znamenal průlom. Na mistrovství Evropy v Lublani získala stříbrnou medaili a na světovém šampionátu ve Vídni vybojovala bronz. Z talentované dívky, kterou odborníci sledovali několik let, se stala jedna z nejlepších závodnic světa.
Úspěch měl také druhou stránku. Najednou se od ní očekávalo, že bude pravidelně bojovat o nejvyšší příčky. Výsledky sledovali sportovní funkcionáři, novináři i veřejnost. Každý závod mohl potvrdit její výjimečné postavení, nebo naopak vyvolat otázky, proč nedokázala obhájit předchozí úspěch. Velkou soupeřkou Maškové byla východoněmecká reprezentantka Gabriele Seyfertová.
Obě patřily k nejvýraznějším krasobruslařkám své generace a jejich vzájemná rivalita přitahovala mimořádnou pozornost. Na evropském šampionátu ve švédském Västerås v roce 1968 Mašková Seyfertovou porazila a získala titul mistryně Evropy. Pro Československo šlo o mimořádně prestižní výsledek, který z ní udělal jednu z hlavních medailových nadějí blížících se olympijských her.
V Grenoblu získala bronz a stala se národní hvězdou
Zimní olympijské hry roku 1968 se konaly ve francouzském Grenoblu. Mašková přijížděla jako úřadující evropská šampionka a očekávání byla značná. Soupeřila především s Američankou Peggy Flemingovou a Gabriele Seyfertovou. Po povinných cvicích držela čtvrté místo. Rozhodující tedy byla její volná jízda. Podařilo se jí předvést výkon, díky kterému se posunula na třetí příčku a získala olympijský bronz. Zvítězila Flemingová před Seyfertovou.
Pro československé krasobruslení to byl obrovský úspěch. Mašková zároveň potvrdila, že evropský titul nebyl výsledkem jediné mimořádně povedené soutěže. V témže roce ještě získala bronz na mistrovství světa v Ženevě. Její popularita přesahovala sportovní prostředí. Objevovala se v novinách, na fotografiích a při společenských příležitostech.
Lidé znali její tvář i typický elegantní styl. Závodnice, která ještě před několika lety trénovala jako školačka na Štvanici, se stala jednou z nejznámějších mladých žen v Československu. Jenže právě na vrcholu úspěchu začala stále častěji uvažovat o tom, zda chce podřídit další roky života závodnímu bruslení.
Zamilovala se do známého textaře a chtěla žít jinak
Do soukromého života Hany Maškové výrazně zasáhl vztah s hudebním textařem Jiřím Štaidlem. Ten patřil k úspěšným autorům populární hudby a pohyboval se mezi známými zpěváky, hudebníky a dalšími umělci. Mašková díky němu poznávala prostředí, které se od krasobruslařských stadionů podstatně lišilo. Vedle tréninkového režimu, sportovních soustředění a soutěží najednou objevovala další možnosti, jak trávit volný čas.
Její rodiče vztah nepřijímali bez výhrad. Obávali se, že by nový způsob života mohl narušit dceřinu sportovní kariéru. Zvlášť v prostředí vrcholového sportu, kde se od úspěšných závodnic očekávala téměř úplná disciplína, představovalo podobné soukromé rozhodnutí citlivou záležitost. V roce 1969 Mašková získala další stříbro na mistrovství Evropy.
Přesto se stále výrazněji přikláněla k rozhodnutí ukončit amatérskou závodní kariéru. Na světovém šampionátu v Colorado Springs kvůli zdravotním problémům nenastoupila a krátce nato skutečně odešla k profesionálům. Bylo jí devatenáct let. Měla za sebou olympijskou medaili, evropské zlato i několik medailí ze světových soutěží. Přesto se rozhodla, že další olympijský cyklus už absolvovat nechce.
Nový život ji zavedl do světové lední revue
Mašková přijala angažmá v proslulé profesionální revue Holiday on Ice. Oproti soutěžnímu bruslení šlo o odlišný způsob práce. Závodní program nahradila pravidelná představení, choreografie a cestování po evropských městech.
Profesionální revue nabízela větší možnost uměleckého projevu i podstatně jiný příjem. Zároveň však přinášela náročný režim. Představení následovala jedno za druhým, účinkující neustále cestovali a často žili v hotelích daleko od domova. Mašková byla stále velmi mladá. Přechod k profesionálním vystoupením jí umožnil opustit soutěžní tlak, ale zároveň ji vystavil jinému druhu každodenní zátěže.
V této době si splnila také jedno ze svých přání a pořídila si sportovní automobil. Ráda řídila a rychlá auta ji přitahovala. Právě cestování autem se však později stalo osudným. Na začátku roku 1972 už uvažovala, že by s pravidelným bruslením skončila úplně. Měla za sebou přibližně patnáct let intenzivní přípravy a vystupování a chtěla další život uspořádat jinak. Tento plán už nestihla uskutečnit.
Poslední cesta skončila u francouzského Vouvray
Jednatřicátého března 1972 cestovala Hana Mašková automobilem po Francii. V oblasti obce Vouvray se její vůz střetl s nákladním automobilem. Následky byly tragické. Dvaadvacetiletá krasobruslařka utrpěla smrtelná zranění.
V autě cestovali také další lidé. Jednou ze spolucestujících byla její kolegyně z lední revue Květa Celflová, která nehodu přežila. Přesný průběh havárie byl v různých pozdějších vzpomínkách popisován odlišně, ale místo, datum a skutečnost, že Mašková při srážce zahynula, jsou doložené.
Zpráva o její smrti zasáhla československou veřejnost. Odešla sportovkyně, která ještě před čtyřmi lety získala olympijský bronz a měla před sebou dlouhý život. Její sportovní úspěchy byly stále velmi čerstvé a lidé si ji pamatovali jako jednu z hlavních tváří olympijského roku 1968. Tragickou shodou okolností zahynul při autonehodě také Jiří Štaidl, s nímž dříve tvořila pár. Stalo se to v říjnu 1973, tedy přibližně rok a půl po její smrti.
Připomíná ji také hrob na Vyšehradě
Hana Mašková byla pochována na pražském Vyšehradském hřbitově. Její hrob zdobí sochařská práce představující okřídlené ženské torzo. Po smrti se její jméno začalo objevovat především při vzpomínkách na slavné československé krasobruslení šedesátých let. Historické záznamy dodnes připomínají její vítězství na mistrovství Evropy a bronzovou olympijskou medaili.
Zvláštní je, jak krátké období jí stačilo k dosažení takových výsledků. Na první olympiádě startovala jako čtrnáctiletá, v sedmnácti letech už sbírala velké mezinárodní medaile a v osmnácti se stala mistryní Evropy. V devatenácti letech opustila soutěžní sport a ve dvaadvaceti zemřela.
Její příběh proto není jen vzpomínkou na úspěšnou sportovkyni. Ukazuje také život mladé ženy, která dosáhla mimořádného úspěchu velmi brzy a následně se rozhodla vydat jinou cestou. Hana Mašková už nedostala možnost zjistit, jak by takový život vypadal. Zůstaly po ní výsledky, filmové záznamy a vzpomínky lidí, kteří ji viděli bruslit v době, kdy patřila k nejlepším na světě.
Zdroje:
