Článek
Kryštof Rímský působí dnes jako člověk, který má v sobě klid a nadhled. Jen málokdo by podle jeho vystupování tušil, že si prošel obdobím, které ho přivedlo až na samotnou hranici přežití. Když byl mladší, ocitl se na ulici, vzal do ruky drogy a chvílemi to vypadalo, že jeho život skončí dřív, než stihne cokoliv skutečného prožít.
Diváci ho znají ze seriálu, v němž hraje Kryštofa Marečka. V televizi představuje oddaného otce rodiny a zajímavé je, že takový je dnes i v osobním životě. Ještě před lety byl ale úplně jinde. Na střední škole se přidal k anarchistům, vzdoroval všemu, co představovalo autoritu, a postupně se dostal k drogám. Nešlo jen o experimenty, jaké tehdy prováděla spousta jeho vrstevníků. U něj se zájem brzy změnil v závislost a ta ho stáhla mezi lidi, kteří žili hlavně ze dne na den. O svých zkušenostech mluví bez ostychu. Tvrdí, že mladí by měli vědět, jak hluboko lze spadnout, když se přestane rozlišovat mezi tím, co je ještě hra a co už je pád do tmy.
Narodil se v Hradci Králové. Vyrůstal v prostředí, kde se o umění mluvilo přirozeně a denně. Jeho otec je herec a matka malířka, takže se očekávalo, že právě tím směrem se jednou vydá i on. Do dospívání ale vstoupil v době, která byla divoká sama o sobě. Revoluce, napětí v ulicích a nástup devadesátých let mu otevřely dveře do světa, který byl svobodný, ale také nebezpečný. V tu chvíli se s ním svezl na vlně vzdoru. Rozčilovalo ho téměř všechno, doma to skřípalo a vztah s nevlastním otcem Johnem Bokem byl složitý. Hledal cestu pryč od napětí, přesto skončil ještě dál od toho, co si původně představoval. Škola ho přestala zajímat, přátelé nahradili heroin a pervitin a z drobných útěků z domova se postupně stalo skutečné toulání po ulicích.
Později popisoval, že měl období, kdy sotva držel krok se světem kolem sebe. Říkal si, že už to nejde dál a že se musí rozhodnout. Věděl, že pokud bude pokračovat, čeká ho jediný možný konec. Drogy užíval několik let, během nichž se propadl až k úplnému dnu. Gymnázium dokončoval na více pokusů a když neměl peníze, bral krátké brigády. V jedné hospodě dokonce pracoval jako pingl a právě tam poznal svou budoucí ženu. Vypadalo to, že by se mohl chytit, jenže spadl zpátky a vztah tím skončil. Rodiče byli zoufalí a báli se o jeho život.
Jednoho dne se rozhodli, že už to dál nejde. Odvezli syna na detox, protože věděli, že jeho tělo je oslabené kvůli srdeční vadě, kterou měl od dětství. Další experimentování by nemuselo dopadnout dobře. Tři týdny nad ním drželi dohled a pak začala léčba. Kryštof později říkal, že ho z nejhoršího vytáhlo rozhodnutí studovat DAMU. Na první pokus se na školu nedostal a to ho rozčílilo natolik, že sáhl po další dávce. Nakonec ale sebral síly a zkusil to znovu. Když se dostal mezi lidi, kteří dýchali divadlem, začal si uvědomovat, že svět může být úplně jiný, než jak ho viděl pod vlivem drog.
Do toho přišly i zdravotní komplikace. Už jako malý chlapec podstoupil operaci srdce a v roce 2000 absolvoval další zákrok, při němž mu lékaři voperovali umělou chlopeň. Tohle období ukončilo jeho divoký život jednou provždy. Dnes říká, že největší klid nachází v přírodě. Stačí mu sedět pod stromem a koukat do zeleně. Rád chodí na ryby a tvrdí, že mu to pomáhá držet se v rovnováze. Když potřebuje vybít energii, má divadlo, které je pro něj bezpečným prostorem. Tam se může vyřádit a zároveň tvořit.
S manželkou mají dva syny. Hodně si přeje, aby vystudovali a věnovali se sportu. Mladší z nich hraje vrcholově ragby a on s oblibou říká, že dospívání obou kluků je velká výzva. Vzpomíná, že dřív se spory doma řešily jednou ranou po stole, dnes je to podle něj jiné a musíme hledat jiné cesty. Říká to s úsměvem, protože ví, že rodina je to nejdůležitější, co v životě má. Dnes stojí na místě, kde chtěl být už dávno, a za svou minulost se nestydí. Připomíná mu, kým byl a kým se už nikdy stát nechce.
