Hlavní obsah
Příběhy

Iveta (33): Zamilovala jsem se do muže, který měl doma novorozené dítě. Nevěděla jsem, co dělat

Foto: Freepik

Seznámili jsme se náhodou. Byl to ten typ muže, který působí klidně, vyrovnaně, má v sobě cosi přitažlivého, co vás donutí se zastavit a chtít vědět víc.

Článek

Nešlo o žádné osudové setkání, žádný romantický filmový začátek. Jen obyčejná káva v práci, pár slov u tiskárny, občasné úsměvy. Ale najednou jsem se přistihla, že se těším do práce víc než kdy dřív.

Z jeho strany bylo všechno přirozené. Nebyl dotěrný, nic nenaznačoval, ale zároveň se ke mně choval jinak než k ostatním kolegyním. Když mi jednou přinesl čokoládu se slovy, že jsem ji měla těžký den, prolomilo to ledy. Šli jsme na oběd. Pak znovu. A pak už jsem věděla, že v tom lítám.

Dlouho jsem netušila, že je v jeho životě někdo další. O manželce nepadlo jediné slovo. O dítěti už vůbec ne. Když jsme spolu byli na večeři, telefon měl vypnutý. Nezvedal ho ani pozdě večer. A já, naivní, jsem si myslela, že je to důkaz, že mu na mně záleží. Že tu není nikdo, kvůli komu by musel odbíhat.

Jednou večer mi poslal zprávu, že se nemůže sejít, že musí za rodinou. Znejistěla jsem. Zeptala jsem se, co to znamená. Chvíli mlčel. A pak napsal jednu větu, která mi obrátila žaludek naruby: „Narodil se mi syn. Chtěl jsem ti to říct dřív, ale nevěděl jsem, jak.“

Seděla jsem v tichu a nevěděla, co s tím. V hlavě mi běželo tisíc myšlenek. Na jednu stranu jsem ho milovala. Na druhou jsem se cítila jako někdo, kdo nevědomky vstoupil do příběhu, který už měl hlavní postavy dávno dané.

Neodepsala jsem mu hned. Věděla jsem, že pokud něco udělám v afektu, budu toho litovat. Potřebovala jsem čas. Ale čas nepomáhal. Představovala jsem si jeho dítě, jak spí v kolébce, jeho ženu, která si možná myslí, že má vedle sebe partnera, který ji miluje. A mně z toho bylo špatně.

Když jsme se nakonec viděli, řekl mi, že mě nechce ztratit. Že jeho vztah doma už dlouho nefunguje. Že jejich dítě bylo neplánované, ale že ho má rád. A že si neumí představit, že by o mě přišel. V tu chvíli jsem pochopila, že to není jen o mně. Že jeho život je rozdělený na dvě části, které se nikdy nespojí.

A já jsem si musela vybrat. Nechtěla jsem být ta druhá. Nechtěla jsem být něčí tajemství. Tak jsem odešla. Bolí to doteď. Ale vím, že jsem udělala správnou věc. Protože láska není jen o citech. Je i o pravdě. A tu jsem od něj nedostala.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz