Článek
Ještě před několika desetiletími se na svatbu v mnoha rodinách připravovalo dlouhé měsíce. Nevěsty si chystaly výbavu do společné domácnosti, příbuzní pomáhali s pečením a přípravou hostiny a rodiče se často podíleli na zařizování bydlení. Kdo se vdával na venkově, mohl se setkat také se zvyky, jejichž původ sahal hluboko do minulosti.
Dřívější svatby měly často pevně daný průběh. Někde se dodržovalo požehnání rodičů, jinde svatební průvod doprovázeli muzikanti. Před hostinou čekaly novomanžele různé žertovné úkoly, při kterých měli ukázat, jak si poradí se společným životem. Řada obyčejů se přitom lišila podle kraje, rodinného prostředí i doby.
Zvláštní kapitolu představovaly svatby za socialismu. Snoubenci museli vyřídit občanský sňatek, sháněli svatební oblečení a často řešili, kde budou po svatbě bydlet. Některé rodiny si pomáhaly vlastními úsporami, jiné využívaly zvýhodněné novomanželské půjčky.
Následujících deset otázek připomíná jak starší lidové zvyky, tak svatební život v Československu během 20. století. Zkuste odpovídat bez nápovědy. Správné odpovědi a zajímavosti najdete až na konci.
Kvíz:
1. Co se na Plzeňsku v 19. století označovalo jako nevěstino „roucho“?
A) Slavnostní šaty, ve kterých nevěsta přicházela k oltáři
B) Plátno, kterým se přikrýval svatební stůl
C) Výbava, kterou si nevěsta přinášela do manželství
D) Pokrývka hlavy, kterou nosily pouze vdané ženy
2. Kdo na Plzeňsku v 19. století podle starých svatebních obyčejů osobně zval příbuzné na svatbu?
A) Obecní ponocný
B) Tlampač, kterého doprovázel pacholík
C) Místní rychtář
D) Kostelník s matrikářem
3. Co znamenalo, když byla ke svatebnímu oznámení přiložena samostatná pozvánka „ke svatebnímu stolu“?
A) Pozvaný host se mohl zúčastnit také svatební hostiny
B) Host měl po obřadu pomáhat s přípravou jídla
C) Rodina žádala o finanční příspěvek na svatbu
D) Host měl přinést vlastní příbor a nádobí
4. Co byly v tradičním církevním prostředí takzvané svatební ohlášky?
A) Veřejné oznámení, kolik majetku dostane nevěsta věnem
B) Předčítání svatebních darů během hostiny
C) Slavnostní rozloučení rodičů s nevěstou
D) Veřejné oznámení plánovaného sňatku při bohoslužbě
5. Jakým způsobem se v Československu v 70. letech uzavíral právně platný sňatek?
A) Pouze církevním obřadem před duchovním
B) Podpisem společného prohlášení na pracovišti ženicha
C) Občanským obřadem před příslušným státním orgánem
D) Zápisem snoubenců ke společnému trvalému pobytu
6. Na co mohli mladí manželé v Československu využít zvýhodněnou novomanželskou půjčku zavedenou v roce 1973?
A) Na pořízení nebo zařízení bytu
B) Výhradně na svatební hostinu
C) Na svatební cestu do zahraničí
D) Výhradně na nákup osobního automobilu
7. Co při tradiční svatbě symbolizoval obřad zvaný čepení nevěsty, při kterém jí byl sejmut věnec a vlasy byly upraveny pod čepec?
A) Potvrzení předchozího zasnoubení
B) Přechod nevěsty ze svobodného stavu mezi vdané ženy
C) Zahájení svatebního tance
D) Předání nevěstiny výbavy ženichově rodině
8. Součástí některých starších svatebních zvyků byly také zkoušky novomanželů. Ženich mohl dostat za úkol nasekat dřevo a nevěsta zametat. Co měly tyto úkoly především naznačit?
A) Zda mají novomanželé nárok na vlastní hospodářství
B) Kdo z novomanželů dostane větší část svatebních darů
C) Zda mohou novomanželé požádat o požehnání rodičů
D) Jaké mají pracovní schopnosti a povahové vlastnosti pro společný život
9. Proč novomanželé podle známého svatebního zvyku společně zametají střepy rozbitého talíře?
A) Aby symbolicky poděkovali kuchařkám za svatební hostinu
B) Aby ukázali, že se vzdávají rodičovského domu
C) Aby symbolicky předvedli schopnost spolupracovat
D) Aby oznámili, že už nepřijmou žádné další svatební dary
10. Co se tradičně rozumělo pod pojmem svatební výslužka?
A) Pohoštění nebo pečivo, které hosté a další obdarovaní dostávali ze svatby domů
B) Peněžitá odměna pro muzikanty a svatebního družbu
C) Soubor darů, které novomanželé dostali od rodičů
D) Zbývající část nevěstina věna po zaplacení svatební hostiny
Správné odpovědi a zajímavosti
1. C) Výbava, kterou si nevěsta přinášela do manželství.
Výbava nevěsty patřila k důležitým součástem tradiční venkovské svatby. Obsahovala například peřiny, polštáře, ložní prádlo, oblečení, nádobí nebo nábytek. Na Plzeňsku se jí říkalo také „roucho“. Podle dochovaných zápisů z Dýšiny patřila do výbavy mimo jiné truhla, almara, dvě velké peřiny, polštáře a různé druhy oděvů. Výbava se někdy připravovala celé roky a její velikost vypovídala také o majetkových poměrech rodiny.
2. B) Tlampač, kterého doprovázel pacholík.
Na Plzeňsku v 19. století zajišťoval tradiční zvaní na svatbu muž označovaný jako tlampač. Doprovázel ho pacholík a pozvání mělo své ustálené zvyklosti. V jiných krajích se objevovali také svatební zváči nebo družbové. Osobní zvaní patřilo ke společenským událostem, při kterých se dodržovaly tradiční proslovy. Tištěné svatební pozvánky se výrazněji prosadily až později.
3. A) Pozvaný host se mohl zúčastnit také svatební hostiny.
Svatební oznámení a pozvánka ke svatebnímu stolu nejsou totéž. Oznámení informuje o sňatku, zatímco samostatná pozvánka ke stolu vyjadřuje, že se s hostem počítá také při slavnostním pohoštění. Tento způsob rozlišování hostů zůstává součástí svatební etikety dodnes. Na samotný obřad totiž může být pozváno více lidí než na následnou hostinu.
4. D) Veřejné oznámení plánovaného sňatku při bohoslužbě.
Svatební ohlášky měly v církevním prostředí důležitý význam. Duchovní při bohoslužbě veřejně oznamoval, kdo hodlá uzavřít manželství. Účelem bylo informovat okolí o připravovaném sňatku a umožnit upozornění na případné překážky manželství. V tradičním katolickém prostředí se ohlášky zpravidla konaly opakovaně. Pozdější rozšíření občanských sňatků změnilo postavení této staré tradice.
5. C) Občanským obřadem před příslušným státním orgánem.
V socialistickém Československu byl občanský sňatek nezbytný pro právní vznik manželství. Zákon o rodině z roku 1963 stanovoval uzavření manželství souhlasným prohlášením před orgánem státu, slavnostním a veřejným způsobem za přítomnosti dvou svědků. Pokud snoubenci chtěli také církevní obřad, nesměl předcházet občanskému sňatku. Možnost uzavřít právně platný církevní sňatek byla obnovena po roce 1989.
6. A) Na pořízení nebo zařízení bytu.
Zvýhodněné novomanželské půjčky patřily k formám státní podpory mladých rodin. Od dubna 1973 bylo za zákonem stanovených podmínek možné získat půjčku na pořízení bydlení nebo na vybavení domácnosti. Podle původní právní úpravy mohla půjčka dosahovat až 30 000 Kčs. Peníze se využívaly například na nábytek, ledničku, pračku nebo další zařízení bytu. Nárok nebyl automatický a závisel na splnění podmínek.
7. B) Přechod nevěsty ze svobodného stavu mezi vdané ženy.
Čepení patřilo k významným obyčejům tradičních svateb. Při jedné z jeho podob byl nevěstě sejmut věnec, symbol svobodného dívčího stavu, a její vlasy byly upraveny pod čepec. Tím se symbolicky stala součástí společenství vdaných žen. Průběh se v jednotlivých regionech lišil. V některých oblastech jej doprovázely písně a další obřadní úkony.
8. D) Jaké mají pracovní schopnosti a povahové vlastnosti pro společný život.
Starší svatební obyčeje zahrnovaly také různé praktické zkoušky. Ženich mohl například štípat nebo sekat dřevo, nevěsta zase dostala na starost zametání. Podle toho, jak si s úkolem poradili, svatebčané žertovně posuzovali jejich pracovitost, obratnost nebo předpoklady pro společné hospodaření. Šlo o lidový zvyk, nikoli o skutečnou podmínku pro uzavření manželství. Podoba zkoušek se lišila podle regionu.
9. C) Aby symbolicky předvedli schopnost spolupracovat.
Rozbití talíře a následné zametání střepů patří k nejznámějším svatebním tradicím. Střepy mají podle lidové víry přinášet štěstí, zatímco jejich společný úklid symbolizuje spolupráci v manželství. Novomanželé tak mají ukázat, že společně zvládnou i nepříjemné situace. Někde se navíc žertovně sledovalo, kdo vezme do ruky smetáček a kdo lopatku.
10. A) Pohoštění nebo pečivo, které hosté a další obdarovaní dostávali ze svatby domů.
Svatební výslužky měly dlouhou tradici. Nejčastěji obsahovaly svatební koláče, později také cukroví a další pečivo. Nedostávali je nutně jen hosté přítomní na svatební hostině, ale také sousedé nebo další lidé, kterým chtěla rodina udělat radost. V řadě rodin se výslužky pečlivě připravovaly a balily, aby bylo možné podělit se o slavnostní pohoštění i s ostatními.
Vyhodnocení: Kolik svatebních tradic si pamatujete?
0–3 správné odpovědi: Některé zvyky už opravdu upadly v zapomnění
Staré svatební tradice vás dokázaly překvapit. Možná jste některé z nich nikdy nezažili, protože se dodržovaly pouze v určitých oblastech nebo už před mnoha lety zanikly.
4–6 správných odpovědí: Svatební tradice vám nejsou cizí
Na řadu obyčejů jste si vzpomněli, přesto se objevilo několik méně známých zajímavostí. Máte slušný přehled o tom, jak kdysi probíhaly svatby v českých rodinách.
7–8 správných odpovědí: Staré svatební zvyky znáte velmi dobře
Poradili jste si s většinou otázek a nezaskočily vás ani méně známé tradice. Možná jste je sami zažili nebo si je pamatujete z vyprávění rodičů a prarodičů.
9–10 správných odpovědí: Jste opravdoví znalci svatebních tradic
Výborný výsledek. Dobře se vyznáte nejen ve známých obyčejích, ale také v historických souvislostech a každodenním životě našich předků.
Svatby se během desetiletí výrazně proměnily. Některé tradice přetrvaly, jiné zůstaly pouze na fotografiích a ve vzpomínkách. Pamatujete si ještě na vlastní svatbu nebo svatbu svých rodičů? Který zvyk se u vás v rodině dodržoval?
Zdroje:
