Článek
Chtěli jsme mít klid, procházet se uličkami, posedět v kavárnách a večer si dopřát něco dobrého v místních restauracích. Atmosféra byla skvělá, lidi přátelští, uličky plné vůní a barev. První dny se zdálo, že je všechno perfektní. Jenže pak se stalo něco, co bych čekal snad kdekoli jinde, ale ne v téhle poklidné části světa.
Jednoho večera jsme si sedli do restaurace, která byla vyhlášená mezi místními. Nebyla nijak luxusní, spíš obyčejná, ale právě proto jsme si ji vybrali. Chtěli jsme ochutnat to, co jedí lidé, kteří tady skutečně žijí. Usadili nás na zahrádku, dali jsme si víno a objednali místní speciality. Seděli jsme, povídali si, děti se smály a všechno vypadalo ideálně. Kabelku jsem měl položenou na opěradle židle, nikdy mě nenapadlo, že by se mohlo něco stát. Lidi kolem působili mile, všichni si hleděli svého. Jenže během pár minut se situace změnila.
Najednou jsem sáhl po kabelce a zjistil, že tam není. Nejdřív jsem si myslel, že jsem ji jen posunul pod stůl nebo že ji vzala partnerka. Začali jsme ji hledat pod židlemi, pod stolem, dokonce jsme se ptali dětí, jestli ji náhodou někam neodnesly. Ale kabelka zmizela. Pocítil jsem hned nepříjemné bodnutí v žaludku. Doklady, peníze, klíče od apartmánu. Všechno bylo uvnitř. V té chvíli se mi už hlavou honilo, že nám dovolená skončí dřív, než vůbec začala.
Zavolali jsme číšníka a vysvětlili mu, co se stalo. Byl překvapený, tvrdil, že u nich se nic takového neděje. Přesto se snažil pomoci. Běžel se podívat směrem k východu, kde zrovna před chvílí odcházel pár hostů. My mezitím bezradně postávali, já už v duchu promýšlel, kde budu muset běhat po úřadech, shánět náhradní doklady, řešit banku a pojišťovnu. Všechno se mi zhroutilo během jediné minuty. Pak se ale číšník objevil zpátky. V ruce držel kabelku.
Byl jsem rád, že ji našel, ale úleva netrvala dlouho. Kabelka totiž nebyla ve stavu, v jakém jsem ji opustil. Vypadalo to, že ji někdo otevřel, věci uvnitř byly pohnuté, peněženka trochu vytažená. Přesto tam všechno bylo. Doklady, peníze, platební karta. Nic nezmizelo. Až jsem tomu nechtěl věřit. Jenže když jsem se podíval pozorněji, mezi složenými papíry a účtenkami ležel malý složený lístek. Na první pohled obyčejný papírek vytržený z bloku, ale jasně nebyl můj.
Rozložil jsem ho a četl. Byl na něm krátký vzkaz, napsaný kostrbatým písmem v angličtině: „Pozor na toho, kdo sedí nejblíž. Není to ten, za koho se vydává.“ V tu chvíli mě úplně zamrazilo. S partnerkou jsme se na sebe podívali, oba jsme byli stejně vyvedení z míry. Co to má znamenat? Kdo to psal a komu to vlastně bylo určené? A hlavně, proč se ten lístek ocitl v mé kabelce?
Číšník si všiml, že něco čtu, a zeptal se, co se děje. Nechtěl jsem mu hned ukazovat obsah, bál jsem se, že by se mohl týkat někoho z personálu nebo hostů. Schoval jsem lístek do kapsy a řekl, že všechno je v pořádku. V tu chvíli jsem byl úplně nejistý. Ještě před pár minutami jsem řešil obyčejnou krádež, ale teď se z toho stal podivný příběh jako z filmu.
Zbytek večera jsme tam už nevydrželi. Dojedli jsme, zaplatili a vyrazili zpátky do apartmánu. Cestou jsme přemýšleli, co ten vzkaz může znamenat. Někdo se mi vloupal do kabelky jen proto, aby mi dovnitř vložil varování? A proč zrovna mě? Nebo to bylo omylem a vzkaz měl skončit úplně u někoho jiného?
Dodnes nad tím přemýšlím a odpověď neznám. Kabelku jsem měl zpátky, nic nechybělo, ale ten lístek mám stále schovaný. Když se na něj podívám, pokaždé mi naskočí husí kůže. Dovolená, která měla být jen odpočinkem, se proměnila v záhadu, na kterou nezapomenu. A pokaždé, když si sednu v restauraci a odložím kabelku na židli, mi hlavou proběhne, že možná někde nablízku sedí někdo, kdo není tím, za koho se vydává.
