Článek
Všechno působilo mile, až podezřele ideálně. První den se opravdu nesl v příjemném duchu. Personalistka ji provedla kanceláří, kolegové ji vítali s úsměvem, někdo jí dokonce přinesl kávu. Přesně to, co člověk potřebuje zažít, když začíná někde úplně od nuly.
Kuchyňka, která všechno změnila
Když se blížila po obědě ke kuchyňce, v ruce hrníček a v hlavě myšlenky na další úkoly, uslyšela známý hlas. Byla otočená zády, ale poznala ho okamžitě. Ten tón, ta dikce, dokonce i smích. V tu chvíli jí zamrzl krok. Opatrně nahlédla dovnitř. U stolu seděla její tchyně.
Nemluvily spolu roky
Naposledy se viděly na oslavě narozenin její dcery. A nebylo to zrovna přátelské setkání. Jejich vztah byl vždycky napjatý. Tchyně jí dávala najevo, že si pro svého syna představovala někoho jiného. Když se po čase rozešli, přerušila s rodinou kontakt. A teď tam seděla. V její nové práci. V jejich kuchyňce.
Chvíli stála a doufala, že se mýlí. Ale ne, když se jejich pohledy střetly, bylo jasné, že poznání bylo vzájemné. Tchyně se zarazila, ale neřekla ani slovo. Jen ji sjela pohledem a pokračovala v hovoru s kolegyní. Jako by se nic nestalo.
Věděla, že to nepůjde
Zamířila zpět do kanceláře, ale už nevnímala ani obrazovku, ani lidi kolem. V hlavě jí vířily myšlenky. Co bude? Budou se potkávat denně? Předá jí snad agendu? Nebo s ní bude sedět na poradách? Nešlo to. Přes všechnu snahu o racionalitu cítila, že by to psychicky nezvládla.
Po několika hodinách odeslala e-mail personalistce. Slova pečlivě volila, ale výsledek byl jasný. Žádost o ukončení pracovního poměru ve zkušební době. Bez dalších podrobností. Jen tichý odchod.
Nikdy by ji nenapadlo, že se to stane
Ještě týden poté přemýšlela, jestli nejednala zbrkle. Ale čím víc si představovala každodenní setkávání, tím víc si stála za svým. Některé věci se prostě překousnout nedají. Tohle nebyla náhoda, kterou by chtěla brát jako výzvu. Byl to začátek, který musel rychle skončit.
