Článek
A právě proto většina lidí ani nepřemýšlí nad tím, co všechno se za těmi „čistými“ ručníky může skrývat. Jenže pak se stane, že narazíte na někoho, kdo vám bez servítků řekne, jak to v některých hotelech chodí. A to je přesně příběh, který mi vyprávěla známá, co už pár let pracuje na recepci menšího hotelu.
Bavili jsme se o dovolených, já jí popisoval náš poslední pobyt, ona se usmívala a kývala hlavou a pak se mě zeptala, jestli chci vědět, co všechno už viděla za svých směn. A protože jsem zvědavý, kývl jsem. „Tak třeba ručníky,“ začala. Myslel jsem, že přijde historka o hostech, co si je balí do kufru a odváží domů, ale ne to prý už dávno není největší problém. „Větší problém je, že se ne vždy perou tak, jak bys čekal,“ řekla úplně vážně. A já nechápal, co tím myslí.
Vysvětlila mi, že zatímco v lepších hotelech mají nastavené přísné postupy, v některých menších, a není jich málo to chodí jinak. Čistírna stojí peníze, pračky a sušičky žerou elektřinu a personálu je málo. A tak se občas stane, že když přijedete, ručník ve vaší koupelně sice voní, ale rozhodně není poprvé použitý. „Stačí, aby host ručník použil jen na osušení rukou nebo jednou po sprše a nechal ho skoro suchý. Pokojská ho přehodí, trochu narovná, nastříká osvěžovačem a vrátí zpátky do držáku. Nikdo to nepozná,“ řekla s pokrčením ramen. Přiznala, že sama to zjistila náhodou. Viděla pokojskou, jak takhle „šetří“ prádlo, a pak jí kolegyně potvrdily, že se to dělá běžně.
Měl jsem v tu chvíli chuť se jí zeptat, jestli se mi snaží zkazit všechny budoucí dovolené. Představa, že se utírám do ručníku, který před pár hodinami objímal úplně cizí člověk, mě upřímně znechutila. A to ještě nepadlo to nejhorší. Někdy se prý ručníky, které už vypadají příliš použité, nepředávají do prádelny, ale jen je rychle propláchnou v horké vodě v hotelové prádelně, bez prášku, a usuší. „Ono to pak vypadá, že je čistý, ale čistý opravdu není,“ dodala a viděla, jak se mi protáčejí oči.
A aby toho nebylo málo, přidala i historku, která mě dostala úplně. Jeden host si prý přišel na recepci stěžovat, že v koupelně má ručník, který je na okraji trochu umazaný od make-upu. Recepční se omlouvala a poslala pokojskou pro čistý. Ta se za minutu vrátila s tím samým ručníkem, jen špinavý roh otočila dovnitř a složila ho jinak. Host si toho prý ani nevšiml. „Většina lidí to neřeší. Když ručník voní a není na první pohled špinavý, prostě ho použijí,“ uzavřela moje známá, jako by mluvila o naprosto běžné věci.
Je mi jasné, že tohle není realita všude. Spousta hotelů má vysoké standardy, pravidla hygieny a nechala by si za takové praktiky pěkně zaplatit pokutu. Ale když víte, že se tohle opravdu někde děje, začnete si všímat. A přemýšlet. Mnohokrát jsem si už při příjezdu na hotel všiml, že ručníky jsou složené zvláštně, nebo mají lehce zatvrdlý okraj, jako by byly usušené po předchozím použití. Do té doby jsem nad tím mávl rukou. Teď už to nejde.
Možná si řeknete, že o nic nejde, že je to jen kousek látky, který přece oschne a případné bakterie zničí horká voda. Jenže tak jednoduché to není. Ručníky jsou ideálním místem pro množení mikrobů, drží vlhkost a teplo. A jestli si myslíte, že hotelová vůně znamená čistotu, tak vás zklamu: vonné spreje jsou často jen parfémovaná voda, která zakryje zápach, ale nevyčistí.
Od té doby si na dovolenou beru alespoň jeden svůj menší ručník. Ne vždy ho použiju, ale mám jistotu. A taky jsem si všiml, že když se zeptáte, jestli můžete dostat čerstvě vyprané ručníky, většina personálu vám je bez řečí přinese. Někdy s mírným úsměvem, který jako by říkal: „Aha, vy o tom něco víte.“ Možná je to paranoia, možná zkušenost.
Ať už to berete jakkoli, jedna věc je jistá: to, co vidíte, nemusí být vždy realita. A někdy se za dokonale složeným, voňavým ručníkem skrývá příběh, který byste raději nikdy neznali. Jenže teď už ho znáte. A až se příště na hotelu utřete, třeba vám v hlavě bleskne otázka: kolik lidí se do tohohle ručníku zabalilo přede mnou?
