Říkali jí česká Sophia Loren. Půvabná Daniela Smutná mířila ke slávě, dnes je její jméno zapomenuté

Spousta lidí byla přesvědčená, že ji brzy uvidí v hlavních rolích a že o ní ještě uslyší celý filmový svět. Jenže nestalo se. Daniela ze světa reflektorů postupně zmizela a dnes její jméno většině lidí už nic nepřipomíná. Daniela Smutná patřila k herečkám, které se nedaly přehlédnout. Ve své době byla považována za jednu z nejkrásnějších žen ve filmovém průmyslu, ale její půvab nebyl prvoplánový. Během poměrně krátké filmové kariéry dostávala role chladných, tichých a trochu záhadných žen. Jako by k nim přirozeně patřila. Měla v sobě zvláštní melancholii, která z ní vyzařovala nejen na plátně, ale i v běžném životě. Nesla si ji s sebou dlouhá léta a možná právě proto působila tak silně, což se některým úspěšným hercům nelíbilo.

Herečka Daniela Smutná, které se rovněž někdy říkalo Dana Smutná, se narodila 8. září 1935 v Praze. Její dětství se odehrávalo v jedné z nejtěžších kapitol našich dějin, přesto na něj později vzpomínala jako na klidné a šťastné období, které mohla zažít. Během světové války její otec pracoval jako protektorátní rada na Ministerstvu školství a lidové osvěty, které tehdy vedl Emanuel Moravec. Ne jednou jí však její původ připomněli kolegové v práci, což se jí nelíbilo.V tehdejší době však díky postavení otce rodina netrpěla nedostatkem jako mnoho jiných a malá Daniela vyrůstala v prostředí, které bylo na tehdejší poměry stabilní a dobře zajištěné.

I v časech nejistoty tak prožívala dětství obklopené zázemím, pocitem bezpečí a rodinnou harmonií. Po válce se ale jejich život obrátil naruby. Místo úlevy přišel pád, ze kterého se už nikdy úplně nezvedli. Její otec byl označen za kolaboranta a odsouzen k trestu, který si odpykával v jáchymovských dolech. Právě tam nakonec zemřel, vyčerpaný a zničený následky práce v prostředí, které si vybíralo svou daň. Daniela tehdy zůstala jen s matkou. Byla ještě velmi mladá a náhle se musela vyrovnávat s realitou, na kterou ji nikdo nemohl připravit. Do jejich života se postupně vkrádala chudoba, nejistota i tiché odsuzování okolí. A to všechno se hluboko otisklo do její citlivé povahy.

Přestože si s sebou dlouho nesla nálepku dcery kolaboranta, nakonec se jí podařilo najít vlastní cestu a nevzdat se svých snů. Když v polovině padesátých let dokončila studium, nastoupila jako klapka do barrandovských ateliérů. Právě tam se její život začal nenápadně měnit. Poznala zde režiséra a scénáristu Jiřího Weisse, muže, který se později stal její životní láskou. V té době už měl za sebou rozvod a setkání s mladou tmavovláskou ho zasáhlo mnohem víc, než sám čekal.

Daniela, o dvaadvacet let mladší, se postupně stala nejen jeho manželkou, ale i důležitou součástí jeho tvůrčího světa. Byla mu inspirací, oporou a časem i múzou, která ho provázela jeho další filmovou cestou. Přestože sama nikdy nestudovala herectví, režisér Jiří Weiss jí na doporučení spisovatele Jana Otčenáška v roce 1959 zasvětil do hlavní role ve filmu Romeo, Julie a tma. Příběh zasazený do tísnivého období heydrichiády nebyl jednoduchý a role židovské dívky vyžadovala velkou citlivost a opatrnost.

Daniela se jí ale zhostila s takovou přirozeností, že si jí diváci okamžitě zamilovali. Postupně začaly přicházet další nabídky k natáčení. Nezaujala jen samotným výkonem, ale i zvláštním půvabem, který se tehdy na plátně příliš často neviděl. Film si našel cestu nejen k publiku, ale i k odborníkům, získal řadu ocenění doma i v zahraničí a postupem času se zařadil mezi nejvýraznější snímky české kinematografie. Mnozí tehdy mluvili o tom, že má Daniela našlápnuto k velké kariéře. Život za ni ale nakonec rozhodl jinak.

O dva roky později se objevila ve válečném filmu Zbabělec, kde ztvárnila manželku venkovského učitele, díky čemuž si tak znovu znovu získala diváky na svou stranu. Zaujala také v dramatu Italské capriccio a silný dojem zanechala i v baladické pohádce Zlaté kapradí. Právě tam si zahrála pyšnou a vypočítavou dceru generála. To byla role, která jí sedla překvapivě dobře a díky níž se o ní začalo mluvit i za hranicemi.

Film byl uveden na festivalu v Římě a Daniela na sebe během několika minut strhla pozornost i v zahraničí. V té době už se sama cítila jako skutečná hvězda. Slávu si užívala plnými doušky a čím dál častěji přemýšlela o tom, zda kvůli herecké kariéře neobětovat i své manželství. Z dalších rolí stojí za připomenutí například sekretářka Barborka v detektivním snímku Slečny přijdou později. V menších úlohách se pak objevila také v oblíbeném televizním seriálu Eliška a její rod.

V roce 1966 se rozvedla s režisérem Weissem a zkusila štěstí i za hranicemi. Dostala příležitost zahrát intrikánku a milenku francouzského krále Ludvíka XIV., Markýzu de Montespan, v historickém filmu Liselotte von der Pfalz. Velké dveře do světa jí ale tahle role bohužel neotevřela. Film nepřinesl ani výraznější ohlas, ani kýžený úspěch. Přestože byla mimořádně krásná a na plátně nepřehlédnutelná, prosadit se mimo svou domovinu se jí nepodařilo. A postupně se začalo měnit i její postavení doma. Zájem o její hereckou práci pomalu slábl. Před kameru se nakonec postavila už jen jednou, a to ve studentském krátkém filmu Kočka v dešti z roku 1967. Tím se její filmová kapitola tiše uzavřela.

Na konci šedesátých let se rozhodla herectví ukončit a odešla do Francie. Na čas se tam objevovala na titulních stranách časopisů jako fotomodelka a spolupracovala s několika kosmetickými značkami. Pak se ale její jméno z veřejného prostoru téměř vytratilo. Jako by se po ní na dlouhé roky zavřely dveře. O jejím dalším životě se dochovalo jen minimum informací a dlouhá léta zůstávala v anonymitě. Ví se jen to, že se znovu provdala. Jejím druhým manželem se stal psychiatr Dušan Šťastný, s nímž později procestovala velkou část světa. Nejblíže si našli cestu k Africe a Číně, kam se opakovaně vraceli. Po návratu ze zahraničí ale přišel zlom. Daniela vážně onemocněla a dlouhých šest měsíců strávila v bezvědomí. Zemřela v roce 2001 ve Velké Británii. Bylo jí tehdy jen málo přes šedesát let.

Zdroje: filmovyprehled.cz, kinobox.cz, csfd.cz, fdb.cz, Wikipedia