Článek
Právě jeho původ patří k největším zeměpisným záhadám vůbec. Už dávné civilizace se snažily přijít na to, odkud tato mohutná řeka přichází, a kde se rodí její první kapky. A překvapivé je, že ani dnes, v době satelitních snímků, přesných map a moderních technologií, nemáme úplně jasnou odpověď. Přestože máme svět doslova zmapovaný do posledního detailu, skutečný začátek Nilu zůstává dodnes zahalený tajemstvím.
Jedna z nejslavnějších řek světa nevzniká z jediného pramene. Ve skutečnosti ho tvoří dva hlavní zdroje, a to Modrý a Bílý Nil. Právě Modrý Nil přitom dodává přibližně dvě třetiny celkového toku, zatímco Bílý Nil tvoří jeho druhou, o dost klidnější část. Už ve starověku se lidé snažili přijít na to, odkud tahle majestátní řeka vlastně pramení. Staří Římané dokonce používali výraz „Nili caput quaerere“, tedy „hledat hlavu Nilu“.
Snaha nalézt pramen Nilu trvá dodnes
Tímto rčením označovali snahu dosáhnout něčeho, co se zdá být téměř nemožné. Hledání skutečného počátku Nilu se tak už před tisíci lety stalo symbolem lidské zvědavosti i vytrvalosti.Už ve starověku se lidé snažili přijít na to, odkud vlastně Nil pramení. Nešlo jen o zvědavost, ale i o prestiž a touhu pochopit svět, který tehdy končil hluboko v neznámé Africe. V letech 60 až 61 našeho letopočtu proto císař Nero vyslal výpravu, v níž se malá skupina římských vojáků vydala po řece na jih.
Doprovázeli je místní etiopští průvodci, bez jejichž znalostí by se do nehostinné krajiny sotva odvážili. Záhadu se tehdy nepodařilo rozluštit. Císař Nero zemřel v roce 68 a s jeho smrtí skončilo i celé pátrání. Nikdo už neměl vůli ani prostředky v hledání pokračovat. Ještě předtím se o původ pramene pokoušeli zajímat také Egypťané. Ti se při svých výpravách dostali až k Chartúmu v Súdánu a k jezeru Tana v Etiopii.
Jedna z nejstarších otázek historie zůstává bez odpovědi. Ani dnes nevíme to, co chtěli znát Římané.
Na svou dobu šlo o mimořádný objev. Přesto neexistují žádné důkazy, že by se pustili i do další části této složité skládačky. Do zkoumání Bílého Nilu, který zůstával dál zahalený tajemstvím. Dnes už se většina odborníků shoduje na tom, že Nil má dva hlavní zdroje, které jsou historicky potvrzené. Těmi zdroji jsou Modrý a Bílý Nil. Obě řeky se setkávají v Chartúmu a odtud společně pokračují dál na sever směrem k Egyptu. Modrý Nil pramení v etiopském jezeře Tana, zatímco Bílý Nil je spojován s oblastí kolem Viktoriina jezera v Ugandě.
Nové výzkumy ukazují podivná zjištění
Právě proto bývá toto největší africké jezero často označováno za skutečný pramen Nilu. Jenže právě tady se objevuje první pochybnost. Už v roce 2016 upozornil v časopise Geographical sir Christopher Ondaatje na to, že samotné Viktoriino jezero není žádným „začátkem všeho“. Naopak je dle jeho tvrzení napájeno dalšími řekami, které přivádějí vodu z ještě vzdálenějších oblastí.
Během svých výprav postupně došel k závěru, že vody Viktoriina jezera odtékají do Albertova jezera. Zároveň ale pochopil, že samotný Bílý Nil zde svůj skutečný začátek nemá. Jeho prameny je potřeba hledat dál, v řekách Kagera a Semliki, které vyvěrají v pohoří Ruwenzori na území dnešní Konžské demokratické republiky. Právě tam, v odlehlých a těžko přístupných oblastech, se podle jeho zjištění rodí jeden z nejdůležitějších afrických toků.
Postupně však vědci došli k závěru, že Nil nemá žádný jediný, jasně daný začátek, který by se dal označit prstem na mapě. Jeho vznik je výsledkem složité sítě řek, přítoků a vodních ploch, které se na jeho toku podílejí. Přesto si lidé dodnes rádi představují fakt, že někde existuje jedno konkrétní místo, odkud všechno vychází. Skutečnost je ale mnohem složitější a méně romantická, než by se mohlo zdát. Právě v tom spočívá jedinečnost této řeky. V její rozmanitosti, proměnlivosti a příběhu, který se nedá zjednodušit do jediné čáry na mapě.
Zdroje:
