Článek
V duchu jsem si už plánovala, že si konečně ušetřím na dovolenou, že nebudu počítat každou korunu do výplaty. Jenže místo slíbeného přidání přišlo něco, co mě úplně rozhodilo.
Místo peněz přišla příležitost
Pozval si mě na krátkou schůzku. Tvářil se důležitě, ale zároveň uvolněně. Řekl, že si mé práce váží, že vidí, jak jsem spolehlivá, že mám výsledky. A pak přišla ta věta: „Bohužel v tuhle chvíli ti nemůžeme přidat. Ale napadlo mě něco jiného…“
Zpozorněla jsem. Čekala jsem třeba jiný bonus nebo jednorázovou odměnu. Ale šéf pokračoval ve zcela jiném duchu: „Mohla bys vést náš nový projekt. Je to velká šance pro tebe. Kariérní růst.“
Byla jsem zmatená. Vedoucí projekt? To zní jako víc práce. Zeptala jsem se na plat. „No… zatím by to bylo v rámci stávající smlouvy. Ale do budoucna by se to mohlo promítnout.“
Více práce, žádné peníze navíc
V ten moment mi spadla brada. Nabízel mi víc odpovědnosti, víc stresu, víc hodin… ale za stejný plat. A ještě to prezentoval jako příležitost, která se neodmítá. Byla jsem zaskočená, ale dokázala jsem se zeptat: „Takže to přidání nebude?“ A on se jen omluvně usmál a řekl, že firma teď nemá rozpočet.
Cítila jsem se zrazená. Nejen že mi nic nepřidal, ale ještě ze mě chtěl vytěžit víc. A obalit to do slov jako „důvěra“ a „kariérní posun“.
Rozhodnutí, které bolelo
Přemýšlela jsem o tom celý víkend. Chtěla jsem být loajální. Ale zároveň jsem cítila, že si musím začít vážit sama sebe. Nechtěla jsem být ta, co vždycky všechno zvládne, ale nikdy za to nic nedostane. V pondělí jsem šla do práce s rozhodnutím, že to odmítnu. A hlavně, že začnu hledat něco nového.
Zůstala jsem ještě pár měsíců, ale už jsem měla oči otevřené. Přestala jsem dělat všechno navíc, přestala jsem nosit práci domů. A našla jsem si novou pozici, kde mě ocenili hned – platově i lidsky. Dnes vím, že někdy je „příležitost“ jen jiný název pro to, jak z vás vytáhnout víc, aniž by vám někdo cokoliv skutečně dal.
