Článek
Chuť byla fajn, vůně krásná, ale vždycky se do toho vkrádala nepříjemná hořkost, která mi kazila dojem. A nebylo to tím, že bych kupoval tu nejlevnější směs z regálu. Zkoušel jsem různé druhy, značky i způsoby přípravy. Pořád to však nebylo ono. Až jednou mi jeden známý poradil úplnou banalitu, která mi změnila pohled na to, jak si kávu připravuju.
Bylo to jedno odpoledne u něj doma. Seděli jsme v kuchyni, on připravoval kávu a já si všiml, že dělá něco zvláštního. Když zalil mletou kávu horkou vodou, nehnal se hned k tomu, aby ji míchal nebo naléval. Nechal ji stát jen pár vteřin a pak z povrchu opatrně lžičkou sebral takovou tmavou pěnu, která se tam udělala. Přiznám se, že jsem na něj chvíli koukal a nechápal, co to má znamenat. On se jen usmál a řekl, že tohle je právě ten trik – odstraníš tu pěnu a s ní i spoustu té nepříjemné hořkosti.
Vysvětlil mi, že právě v té pěně se drží částice, které chuť kávy dělají trpčí, a pokud se nechají louhovat, dostanou se zpátky do nápoje. Je to prý podobné, jako když vaříš vývar a sbíráš z něj pěnu. Nechceš přece, aby se ti ty nečistoty vrátily do polévky. A já si uvědomil, že jsem to nikdy nedělal, ačkoliv ten princip je úplně jasný. Jen jsem si myslel, že káva je prostě taková, že ta hořkost k ní patří.
Samozřejmě jsem to musel hned vyzkoušet. Druhý den ráno jsem si udělal kávu tak, jak mi poradil. Zalil jsem ji horkou vodou, počkal pár vteřin, sebral pěnu a teprve pak ji promíchal. A výsledek? Úplně jiný nápoj. Pořád měla plnou chuť, ale najednou byla mnohem jemnější, bez toho, aby mě v puse zůstávala ta nepříjemná pachuť. Bylo to, jako bych si otevřel dveře do úplně jiné místnosti, i když jsem stál celou dobu ve stejné chodbě.
Od té doby už to dělám automaticky. Je to otázka několika sekund, nic to nestojí a chuť se tím zlepší tak výrazně, že si říkám, jak je možné, že to není běžná praxe. Párkrát jsem to zkusil i na návštěvě. Nenápadně, protože nechceš někomu zasahovat do jeho rituálu a pokaždé jsem dostal otázku, co to dělám. Když to vysvětlím a nechám je ochutnat rozdíl, většinou už ten trik používají taky.
Možná to má i psychologický efekt. Ten okamžik, kdy se nad hrníčkem na chvilku zastavíš, místo abys všechno rychle smíchal, je vlastně malý rituál navíc. Dáš té kávě chvilku, aby se nadechla, a ty se nadechneš s ní. A pak si ji vychutnáš úplně jinak, nejen proto, že je jemnější, ale i proto, že sis ji připravil s větší péčí.
Jistě, někdo může namítnout, že správně připravená káva by žádnou nepříjemnou hořkost mít neměla a že by se to mělo řešit kvalitou zrn, způsobem pražení nebo přesným časem extrakce. To všechno je pravda. Ale ne každý má doma pákový kávovar, čerstvě mletá zrna z malé pražírny a váhu na desetiny gramu. Spousta lidí si prostě uvaří kávu v hrnku, zalije ji vodou z konvice a tím to končí. A právě pro ně je tenhle tip jako dělaný. Rychlý, jednoduchý a bez potřeby speciální výbavy.
Navíc jsem zjistil, že ten rozdíl poznáš i u levnější kávy. Samozřejmě zázraky to nedělá, pokud máš opravdu špatnou směs, tak ji to na nejlepší kávu světa nepřemění. Ale ten nepříjemný ocas v chuti se zjemní a pití je mnohem příjemnější. Dokonce i partnerka, která kávu moc nemusí, mi řekla, že když jí ji udělám tímhle způsobem, chutná jí víc a dá si ji radši než dřív.
Často si říkám, že tohle je přesně ten typ drobnosti, která dělá rozdíl. Nepotřebuješ měnit celý životní styl ani investovat peníze do nových návyků. Jen zkusíš jednu malou změnu a zjistíš, že má nečekaný dopad. Stejně jako když přidáš špetku soli do sladkého receptu a najednou to celé dostane jiný rozměr.
Takže pokud vás někdy při pití kávy napadne, že je na vás moc hořká, zkuste si vzpomenout na tenhle jednoduchý trik. Zalít, chvilku počkat, sebrat pěnu a teprve pak promíchat. Zabere to méně času, než si číst tenhle odstavec, a možná budete překvapení, jak velký rozdíl ucítíte už při prvním doušku. A kdo ví, třeba vám to zachrání nejedno ráno, které by jinak bylo poznamenané tou nepříjemnou pachutí, kvůli které kávu dopijete jen z povinnosti. Takhle si ji naopak vychutnáte až do posledního doušku.
