5 nejzajímavějších daní naší moderní historie

Různé formy zdanění nás provází už odnepaměti. Lidstvo za svou existenci snad vyzkoušelo už všechny možné typy a způsoby daní a poplatků, kterými nejprve vládci zatěžovali své poddané, později vlády své občany. Pojďme se podívat na 5 specifických tax, jež se objevily v československých daňových systémech existujících po roce 1918.

Daň z droždí existovala v československé daňové úpravě od roku 1932. Každý dovezený nebo vyrobený kilogram droždí byl zatížen daňovou sazbou 5 Kč. Exportovanému droždí se daň vyhnula. Odváděna byla buď při celní kontrole v rámci celní pohledávky, nebo přímo výrobci (v případě výroby na území ČSR).1

Ano, takováto daň skutečně existovala. Spatřila světlo světa v roce 1936. Pod pojmem přípravek pro kypření těsta se skrývaly veškeré látky, které chemickou reakcí způsobí nakynutí těsta. Dani opět unikly pouze exportované přípravky.

Sazba byla stanovena ve výši 30 haléřů za daňovou jednotku v případě látek vyvíjejících plynné zplodiny chemickou reakcí. Daňová jednotka odpovídala množství prášku do pečiva v gramech potřebné ke zkynutí těsta z 500 g mouky a vyvinující maximálně 2,7 g plynných zplodin. Pro látky, jež vyvinuly plynné zplodiny chemickým rozkladem, platila sazba 20 Kč za 1 kg.2

Další daní opouštíme období první republiky a dostáváme se do temných časů Protektorátu Čechy a Morava, konkrétně do roku 1939. Povinnost odvést daň vznikala jak pro všechny vystěhované po uzákonění nařízení, tak pro ty, kteří se již před nabytím účinnosti vystěhovali. Daň činila 25 % z peněžní hodnoty veškerého majetku. Osvobozeni byli pouze ti, kteří již byli osvobozeni od daně důchodové, nebo jejichž jmění podrobené dani nepřesáhlo 200 000 korun.3

Z jednoho temného období jsme se překlenuli do druhého - dostáváme se do doby budování socialismu, do roku 1950, kdy vláda zavedla daň z literární a umělecké činnosti. Zdanění se tak dočkali i umělci, vědci a literáti, kteří podléhali osvobození důchodové daně i daně ze mzdy. Vztahovala se i na dědice příjmů z této činnosti po jeho smrti.

Prvotní sazby byly progresivně nastavené, pohybující se od 3 do 10 %. To by se nemuselo jevit tak zle, nicméně kromě této daně museli její poplatníci navíc odvádět daň ze samostatné činnosti, jejíž sazby se pohybovaly od 8 do 95 % v závislosti na příjmech jedince.4a,4b

V rámci daňové reformy platné od roku 1953 vznikla i daň z představení. Vznikla pro zpoplatnění příjmů z  přednášek, recitací, výstav, divadelních a filmových představení apod. Základem daně byl celkový příjem za vstupné. Zákon povoloval sazbu od 5 % do 40 %, její hodnotu pro konkrétní případy určovala vláda. Poplatník pak měl povinnost ji zaplatit do 5 dnů.5

Představili jsme si 5 „nejzajímavějších daní“, jež nalezneme v historii českého a československého daňového sytému. Vybrané daně často sloužili k opresi určitých skupin poplatníků na úkor jiných. Důkazem tohoto tvrzení je i protektorátní daň ze mzdy, jež explicitně znevýhodňovala Židy a Poláky oproti ostatním poplatníkům.

Na závěr ještě čestná zmínka daní, které se do našeho výběru už nedostaly: daň z cigaretového papíru, daň z umělých jedlých tuků, daň ze zapalovadel, daň z kyseliny octové. Za zmínku stojí i existence daně z cukru, jež však ve své prvorepublikové podobě rozhodně necílila na snížení obezity, nýbrž na prosté zvýšení příjmů státu a využití existence spousty cukrovarů na území ČSR.