Článek
Když jsem se již kdysi dávno dověděl o zrcadlových neuronech, bylo v těch souvislostech v knize „77 pravidel pro úspěšná přání“ od Pierre Francka zmiňováno, že zkoušeli na sportovcích, aby si zavřeli oči, a představovali si průběh tréningu. No a přišli na to, že u všech, i když jen seděli a vizualizovali, tak měřící přístroje, na které byli napojeni začaly ukazovat, že jejich svaly se chovaly stejně, jako by tréning opravdu probíhal.
Po zjištění zásadní informace z terapie mé sestry a neteře, že nemám cvičit fyzicky, protože to vlastně celou dobu mělo spíše destruktivní účinky, jsem to zkusil vzít cestou vizualizace. Vytvořil jsem si formu silového tréningu, jaký jsem dělal doposud ve svojí „domácí posilovně“ na živo; činky, dřepy, kliky, sklapovačky, rotoped a tak podobně. Opravdu jsem to opět pociťoval ve svalech, ale nebyl jsem tak fyzicky zchvácený, proto jsem zase vše rozšířil a podpořil svou fantazií.
Po tréningu jsem si vždy obul své bílé tenisky a šel ven, před domem už na mne čekal můj pejsek Fíček, a potom, co jsme se spolu přivítali a pomazlili, jsme si šli vyběhnout na kopec u našeho domu, kam jsme v mládí spolu často chodívali. Protože ale pole vedoucí na kopec časem přehradili, a chovali tam koně, vždy jsme přiběhli k ohradníku, běžeckým sokem anebo saltem s dopadem na ruce či rovnou na nohy jsem přeskočil zábranu, kdežto Fík ji podlezl, protože byl malý, a pelášili jsme po louce na kopec i s koníčkem vedle nás. Ten byl velmi šťastný, že se může s námi proběhnout, já i pejsek u nohou jsme cestou také vesle skotačili, a emoce štěstí, radosti, lásky a plnohodnotné svobody ve mně stále sílili, až jsem ve výsledku zase brečel štěstím jako malé dítě.
Když jsme pak seběhli z kopce dolů, rozloučili jsme se s koníčkem a šli domů, kde jsme chvíli skotačili na zahradě. Většinou jsem se rukama přitahoval na sušáku na prádlo, lezl po stromech, dělal salta a kotouly, anebo plaval v bazéně. Jindy jsem zase sednul na kolo, a jel směrem na Velký Javorník do Pádolí, kde byla vodní nádrž. Do ní jsem se pak vrhnul s rozběhem ze skalního převisu nad ní, anebo se zhoupnul na liáně jako Tarzan, a plaval. Vždy jsem si dal první prsa, pak kraula, potom jsem se na chvíli proměnil v mořskou panu, kdy jsem se celým tělem pohyboval v sinusoidě (kvůli ocasu s ploutví místo dvou nohou) a plaval pod vodou, a nakonec jsem se proměnil zpět v člověka, a jen tak šlapal vodu. Přitom jsem se zase snažil co nejvíce procítit každou část těla. Když jsem se vykoupal ve vodní nádrži uprostřed lesa, sedl jsem zpět na kolo, a fičel domů.
Že moje silové tréningy a plavaní prováděné vizualizacemi opravdu fungují, a všímají si toho i jiní lidé mi často potvrzovala jedna z mých asistentek, která vždycky když mě koupala se rozplývala nad tím, že mám namakané záda, jako její muž Jožin, který pracoval na výškových stavbách, což mě velmi těšilo.
♥♥♥
Tou dobou, jsem se dovídal o kvantovém poli, jak funguje hromadná modlitba, a taky se mi dost často začala plnit má přání. Dostal jsem tedy nápad; jaký by mělo asi vliv na moje kvantové pole to, kdyby si více lidí vizualizovalo stejnou věc jako já? Začal jsem psát tedy takové meditační vizualizace o tom, jak kolektivně sporujeme, jen tak kondičně běháme po lese, plaveme v lesní tůni, nebo tančíme v nějaké lesní hospůdce při úplňku. Psané vizualizace jsem pak přidával do různých Facebookových andělských skupin, a kdo se chtěl k meditaci přidat, ten se měl ozvat do zprávy pod příspěvkem, abychom si pak mohli kolektivně vizualizovat počet lidí, kolik nás je, a každého si i představit konkrétně, podle jeho profilové fotky.
Každopádně takovou obrovskou podporu lidí jsem vážně nečekal. Můj prvotní záměr ohledně osobního kvantového pole byl sice úspěšný, jak jsem očekával, že budu více energeticky nabitý, a můj uzdravovací proces se začne zrychlovat. Ovšem najednou jsem získával i úžasně velikou morální podporu, což mě velice pozvedalo i psychicky. Lidé mi totiž psali a děkovali, že se i jejich zdravotní stav zlepšuje, díky mým nádherným meditacím. Také mi začali psát i zcela zdraví lidé, kteří jen chtěli podpořit mě osobně, nebo ty ostatní v jejich uzdravení. Byl jsem z toho velmi nadšený, a snažil se každou novou meditaci vylepšovat, obohacovat a propojovat s duchovnem či poznáními, o kterých jsem se právě dovídal já, aby byli mé meditace léčivější, lidé tak mohli růst ve svých vědomích, a aby nabízely stále více krásnější emoční prožitky.
♥♥♥
V souvislostech s mým silným prožitkem se zrcadlovými neurony, jsem také dostal nápad; jaký by to asi na mě mělo vliv, kdybych viděl své nohy opravdu v pohybu? Do skupin, kam jsem doposud vkládal jen své uzdravující meditace, jsem napsal i dotaz, zda by mi někdo ze členů mohl natočit na mobil pohyb svých nohou, když třeba běží, tančí a tak podobně. Mobil ale měl být umístěn co nejblíže v úrovni hlavy, abych si mohl vytvořit představu i pocit, jako kdybych se díval na vlastní nohy.
A znovu musím uznat, že jsem ani netušil, kolik cizích lidí můj „šílený“ nápad podpoří. Najednou jsem začal dostávat obrovská množství videí, jak někdo běží, nebo videa z procházek, a to někdy i ze psem, přeskakování uložených dřev či skákání v tekoucí říčce z kamene na kámen, tančení a mnoho dalšího. Videa jsem si stáhl, vyhledal si na internetu nějaký 3D konvertor ve free verzi, a přetvořené pro realistické rozlišení je nahrál do mobilu. Také jsem si koupil VR box z reklamy, která se mi opět „náhodně“ tou dobou začala objevovat na Facebooku, umístil do něj mobil, dal na oči a sledoval hezky videa v realistické 3D verzi, jak kupříkladu běžím bosý po trávě pokryté ranní rosou.
Někteří z lidí mě však rovnou žádali o přátelství, a pak mi posílali svá nová videa automaticky, když je samo napadlo něco nového. Jedním z nich byl i přítel Milan ze Slovenska. Jako první video mi poslal to, jak sedí na lavičce, zouvá si boty a začne se bosý procházet po jarní louce s kvetoucími pampeliškami. Chvílemi se zastavil, prsty u nohou chyt pampelišku a utrhl ji. Pár dní na to zase poslal, jak chodí na boso v Tatranském lese, a sbírá nohama spadané šišky ze stromů. Každopádně jsem se zase snažil vše co nejlépe procítit, neboť jsem měl ještě vžité z mládí, jaké to je, chodit po trávě, nebo šlápnout v lese bosou nohou na kořeny od stromu.
Napadlo mě ale díky těmto videím, že vizualizace ještě podpořím na fyzické úrovni, aby se propojili s mou představou tvořenou zrcadlovými neurony. Protože chodily ke mně domů každý den asistentky a asistenti z organizace s příznačným názvem „Andělé Stromu života“, požádal jsem je, aby mi vždy promasírovali ježatými masážními balónky prsty na nohou i chodidla. A skutečně, brzy jsem začal zjišťovat, že se mi zvyšuje citlivost v nohou, a dokonce se mi i začínají častěji potit, což se dříve dlouho nestalo.
♥♥♥
V době, kdy jsem psal svoje meditační vizualizace do všech různých duchovních skupin na Facebooku, mi napsala jedna paní a odkázala mě, abych se přidal k facebookové skupině PROPOJENÍ – uzdravení silou kolektivní myšlenky, která se zabývá podobným uzdravovacím způsobům ve kvantovém poli jako to dělám já ve svých vizualizacích. Do skupiny jsem se tedy přidal, ovšem nezjišťoval jsem podrobnosti o skupině, jen jsem tam vkládal svoje meditační vizualizace, které mi pak její členové nadšeně komentovali.
Zanedlouho se mi ale ozvala Petra Bergerová, která byla jednou ze správců oné skupiny. Vysvětlila mi, že skupina pracuje na základech dlouholetých a úspěšných výzkumů Lynne McTaggart, a jen čekali, až se ve skupině nasbírá více členů, aby mohli začít léčit. A protože se všem ve vedení líbil můj přístup a nasazení, s jakými jsem vytvářel vizualizace, rozhodli se, že mi nabídnou, jako prvnímu jejich kolektivní působení dle pravidel skupiny.
Nabídku jsem přijal, takže jsme hned po víkendu mohli začít s léčením. To probíhalo tak, že všichni členové skupiny si vizualizovali, jak se propojují kolem mne v kruhu a posílají mi světelnou léčivou energii. Také byl vytvořen jednotný záměr uzdravující afirmace, který si každý musel říct ještě před začátkem působení které začínalo v jednotný určený čas, a uzdravující vizualizace, ta už byla na jednotlivých členech podle fantazie, (třeba tak, že tančím nebo běhám atd.) Působeni jsem hned poznal už jen proto, že mi vždy v dobu léčení začalo příjemně pískat v uších a pociťoval jsem jak se kolem mě mění tlak, stejně tak, jako když se na mě kdysi napojovala moje homeopatka paní Naďa. Léčení pak probíhalo celkově třikrát v jednom týdnu.
To že působení ovlivnilo moje osobní kvantové pole se začalo projevovat téměř okamžitě, a to tak, že se ke mně začali dostávat daleko rychleji informace o metodách léčení, věci, a dokonce lidé, kteří mě vždy posunuli o kus dále.
