Článek
Apollo Souček se narodil v Lamontu v Oklahomě jako potomek dvou českých emigrantů Jana (Johna) Součka rodáka z Ovčár u Kolína, který společně s rodiči a sourozenci emigroval v roce 1875 do USA, a Lidye Pyšné, která emigrovala z Moravy. Apollo byl jejich první potomek z šesti. Jelikož měl jejich otec zálibu v řecké mytologii pojmenoval je Apollo, Zeus, Venus, Ormus, Romus a Myrrha.
V létě roku 1918 se Apollo dobrovolně přihlásil do amerického námořnictva a základní výcvik absolvoval na palubě USS Missouri. Konec války ho zastihne na palubě této lodi v hodnosti praporčíka. Po skončení 1. světové války zůstal u námořnictva a prošel výcvikem na Námořní akademii Spojených států amerických v Annapolis. Akademii dokončil 3.června 1921 v hodnosti podporučíka. Poté sloužil například na USS Mississippi.
Protože ho lákalo létání, přihlásil se v únoru roku 1924 k pilotnímu výcviku na námořní letecké základně Penascola. V říjnu téhož ruku se stal námořním pilotem a byl zařazen do služby na lodi USS Langley (první americká letadlová loď) kde sloužil jako zástupce velitele 2. pozorovací letky. V roce 1925 byl převelen na USS Maryland kde sloužil jako zástupce navigátora a mladší letecký důstojník 1. pozorovací letky. V květnu roku 1927 byl přeřazen na pozici kontrolního důstojníka do Námořní letecké továrny ve Filadelfii, odkud byl po dvou měsících převelen do Úřadu pro letectví amerického námořnictva do oddělení vývoje a výzkumu pohonných jednotek.
Apollo ani v této funkci nezapomněl na to, že je hlavně pilotem a létal, kdykoliv mohl. Postupně se z něho stal expert na výškové lety. Jeho cílem bylo překonat hranici stratosféry. K tomu bylo zapotřebí letadlo s dostatečně odolnou konstrukcí. Jeho volba padla na dvouplošník Wright XF3W Apache s hvězdicovým motorem Pratt and Whitney R-1340 o výkonu 450 koní (340 kW). Dalšími problémy byly nízká teplota (letadlo mělo otevřenou kabinu) a nedostatek kyslíku.
S tím mu pomohl jeho bratr Zeus, který rovněž sloužil u námořnictva. Zkonstruoval pro něj speciální leteckou kuklu s vyhřívanými skly a přívodem vzduchu a kombinézu. 8. 5. 1929 stanovil výškový rekord na 11 930 m (rekord pro letadla s kolovým podvozkem). O měsíc později 4. 6. 1929 vytvořil další rekord se stejným letadlem, ale tentokrát s plováky, jehož hodnota byla 11 750 m. Přesně o rok později 4. 6. 1929 stanovil svůj poslední rekord 13 157 m opět s plováky. Je to absolutní rekord pro letouny s pístovými motory. Byl překonán až letounem s proudovým motorem. Za tento počin byl oslavován americký tiskem a z rukou prezidenta Herberta Hoovera obdržel 8. 11. 1930 Záslužný letecký kříž.
Díky objevům a technickým řešením, které učinili při překonávání výškových rekordů spolu s bratrem Zeusem, vzešlo mnoho důležitých vynálezů a zlepšení. Jejich poznatky byly využity například při vývoji karburátorů, vrtulí, leteckých motorů nebo kyslíkových masek. Souckova kožená letecká přilba je dodnes vystavena v Národním muzeu letectví a kosmonautiky ve Washingtonu D.C.
V roce 1930 se vrátil ke službě na letadlových lodích, sloužil jako poručík ve 3. stíhací peruti na letadlové lodi USS Lexington a poté jako zástupce velitele 3. stíhací perutě na letadlové lodi USS Saratoga . V červnu 1932 byl, tentokrát ve funkci zástupce vedoucího oddělení letecké techniky, opět převelen do filadelfské Námořní letecké továrny. Od července 1935 sloužil jako první důstojník na palubě letadlové lodi USS Ranger , načež se v červnu 1937 navrátil jako velící důstojník 2. stíhací perutě na letadlovou loď USS Lexington. Souckovi nadřízení oceňovali jeho odborné a organizační schopnosti a proto byl v květnu 1938 povolán zpět do Úřadu pro letectví do funkce zástupce náčelníka personálního odboru.
Po vypuknutí 2. světové války požádal tehdy již commander (podplukovník) Soucek o zařazení na některou z letadlových lodí v Tichém oceánu.V květnu 1940 byl přidělen jako navigační důstojník na USS Yorktown, 20. října téhož roku byl převelen na USS Hornet, aby zde sloužil jako důstojník leteckého provozu. V roce 1942 byl jmenován velitelem leteckého provozu. V této funkci sloužil i během památného Doolittlova náletu na Tokio 18. dubna 1942, kdy měl dát příkaz ke startu letky bombardérů B-25.
V bitvě u ostrovů Santa Cruz ve dnech 25.–27. října 1942, během níž byl USS Hornet 27. října potopen, zažil komandér Soucek zřejmě nejdramatičtější okamžiky své služby. USS Hornet byl ráno 26. 10. 1942 napaden japonskými letadly a těžce poškozen. Opravárenským četám, jimž komandér Soucek velel, se během necelých dvou hodin podařilo loď připravit na odtažení k opravě. Vzápětí však přišel druhý letecký útok, který odtažení znemožnil. Po třetím japonském útoku už nebylo možné loď zachránit, proto byl vydán rozkaz k jejímu opuštění. Po čtvrtém náletu byl kolem šesté večer vydán rozkaz k potopení USS Hornet.
Ani po zásahu devíti torpédy, ani po palbě 127 mm děl ze dvou torpédoborců, se loď nehodlala potopit. To se podařilo až dvěma japonským torpédoborcům a jejich čtyřem torpédům. Tak byla letadlová loď USS Hornet potopena spojenými silami japonského letectva a amerických a japonských torpédoborců. Kapitán lodi Charles P. Manson a ostatní důstojníci ocenili jeho snahu o záchranu lodě a posádky, zásluhou toho byl mimořádně povýšen do hodnosti Captain (plukovník). Později byl prezidentem Rooseveltem vyznamenán Stříbrnou hvězdou a Záslužnou legii.
V lednu 1943 byl jmenován zástupcem náčelníka operačního štábu Pacifické flotily Spojených států a v červenci se stal náčelníkem štábu, pobočníkem náčelníka Pomocného výcvikového velitelství námořního letectva a zástupcem náčelníka pro výcvik námořního letectva se sídlem v Námořní letecké základně Pensacola. Za zásluhy v této funkci obdržel svoje druhé ocenění Legie zásluh, tedy zlatou hvězdu na stužku. V březnu 1945 byl stažen z bojů v Tichomoří, aby se mohl stát velitelem dokončovacích prací na letadlové lodi USS Franklin D. Roosevelt po jejím spuštění na vodu 29. dubna 1945. Po jejím uvedení do služby 27. října 1945 se stal jejím prvním velícím důstojníkem.
Po skončení války byl již v hodnosti Rear admiral (kontraadmirál) jmenován velitelem úderné skupiny letadlových lodí Carrier Division 14. Od srpna byl velitelem 1. letecké skupiny. Dne 15. července 1947 byl jmenován náčelníkem Leteckého zkušebního centra námořnictva na Námořní letecké základně Patuxen River. Zde začal opět létat a osobně se učastnil některých zkoušek nových letadel. Spolu s dalšími dvěma admirály, Danielem Gallerym (47 let) a Edgarem Cruisem (50 let) – Souckovi bylo rovněž 50 – založil akrobatickou skupinu Gray Angels (Šedí andělé), která létala jako první v USA na tryskových letadlech.
V roce 1949 se Rear admiral Soucek stal zástupcem náčelníka námořních operací pro letecké plánování a ředitelem útvaru leteckých plánů a programů. V roce 1951 byl poslán do Londýna kde sloužil jako americký námořní letecký přidělenec. Po úmrtí manželky Agnes se vrátil se zpět do USA, kde od listopadu do února 1952 pracoval v kanceláři náčelníka námořních operací. V únoru byl jmenován velitelem úderné skupiny letadlových lodí Carrier Division 3 a poté velitelem proslulého operačního svazu Task Force 77. Jako vlajkový důstojník se plavil na palubě letadlové lodi USS Boxer a měl na starosti podporu operací v rámci korejské války. V této funkci také zaváděl do výzbroje letadlových lodí proudové palubní stíhací letouny Grumman F-9 Cougar. Za svoje působení v této válce obdržel Rear admiral Soucek Námořní medaili za vynikající službu.
Po skončení války v Koreji byl Rear admiral Soucek 18. června 1953 jmenován náčelníkem Úřadu pro letectví amerického námořnictva. V únoru 1955 byl z důvodu vážné nemoci nucen své místo opustit a odejít do důchodu.. Ještě před jeho oficiálním odchodem do výslužby 1. července 1955 byl mimořádným usnesením Kongresu pověřen organizací a řízením Operace Deep Freeze I k jižnímu pólu. Tato v pořadí již pátá výprava kontradmirála Richarda E. Byrda se připravovala již od roku 1954 a Soucek měl být jejím operačním velitelem a rovněž kapitánem expedičního ledoborce USS Atka. Apollo Soucek se této expedice bohužel nedožil. Dne 19. července 1955 byl nalezen ve svém bytě mrtvý. Příčinou byl infarkt myokardu. Bylo mu 58 let. Dne 26. 7. 1955 byl pohřben se všemi poctami na Arlingtonském národním hřbitově. Posmrtně byl povýšen do hodnosti Vice Admiral (viceadmirál).
Na jeho počest bylo letiště na námořní základně Oceana přejmenováno na Apollo Soucek Field. A co má společného s programem Apollo od NASA? Manažer NASA Abe Silverstein program pojmenoval na jeho počest.
Zdroje:
https://radiopatriot.cz/dejiny-letectvi-a-kosmonautiky-psal-i-cech-apollo-soucek-z-ovcar-u-kolina/
https://www.armyweb.cz/clanek/cech-ktereho-u-nas-temer-nikdo-nezna-ale-v-usa-mu-postavili-pomnik-na-veky
https://cs.wikipedia.org/wiki/Apollo_Soucek
