Článek
Vědce ze Švýcarska totiž napadlo, že kdyby stavební materiály obohatili bakteriemi, řasami a houbami, pak by díky živým organismům získali pro svůj materiál vlastnosti metabolismu těchto mikroorganismů, jako je například schopnost vázat CO2 ze vzduchu pomocí fotosyntézy.
Nenáročný a soběstačný hydrogel
Nový materiál lze tvarovat pomocí 3D tisku a k růstu vyžaduje kromě CO2 pouze sluneční světlo a umělou mořskou vodu se snadno dostupnými živinami.
Nosným materiálem, který ukryje živé buňky, je hydrogel. Aby Mark Tibbitt, profesor makromolekulárního inženýrství z ETH Zurich, spolu s týmem, proměnil takový materiál ve skutečnost, přidal do tohoto materiálu fotosyntetické bakterie, známé jako sinice.
Živá omítka budoucnosti. Dvě instalace se již testují v Benátkách a v Miláně.
Sinice patří mezi nejstarší formy života na zemi. Při fotosyntéze jsou vysoce účinné. Dokážou využít i to nejslabší světlo, aby vyprodukovaly biomasy z CO2 a vody.
Sinice by tak mohly získat titul mistrů stavitelů. Ve své podstatě jde o praktický vedlejší efekt. Minerály se ukládají uvnitř materiálu a mechanicky ho zpevňují. Tímto způsobem sinice pomalu zpevňují původně měkké struktury.
Zvláštností je, že živý materiál absorbuje mnohem více CO2 , než se ho váže prostřednictvím organického růstu. Je to proto, že materiál dokáže ukládat uhlík nejen v biomase, ale také ve formě minerálů, což je významná vlastnost právě těchto sinic.
Vědci svůj „živý fotosyntetický materiál“ představili ve studii publikované v časopise Nature Communications.
Upraveno podle tiskové zprávy Marianne Lucienové z ETH Zurich, publikované v EurekAlert
