Článek
Stačí několik tónů Bridge Over Troubled Water. Ten jemný, vysoký, téměř průzračný hlas se nedá zaměnit. Píseň napsal Paul Simon, nazpíval ji Art Garfunkel. Dvě věty, které vystihují jeden z nejpozoruhodnějších hudebních vztahů minulého století. Co se však stane, když se dvojice rozejde? Skladatel může dál psát. Zpěvák musí dokázat, že jeho příběh nekončí poslední společnou deskou. Art to dokázal. Jen se o tom mluví méně.
Dva kluci z Queensu
Arthur Ira Garfunkel se narodil 5. listopadu 1941 v newyorském Queensu. Paula Simona poznal už ve škole. V jedenácti spolu hráli v Alence v říši divů: Paul Bílého králíka, Art kočku Šklíbu. Později začali vystupovat jako Tom & Jerry. Garfunkel si říkal Tom Graph, Simon Jerry Landis. Jejich singl Hey, Schoolgirl se roku 1957 dostal do americké hitparády. Bylo jim teprve šestnáct.
Úspěch brzy vyprchal, oba se věnovali studiu. Art vystudoval dějiny umění na Kolumbijské univerzitě a pokračoval v matematice. Kdo by tehdy tušil, že z někdejšího Toma Grapha vyroste jeden z nejznámějších hlasů populární hudby?
Paul psal. Art dával písním křídla.
V šedesátých letech se znovu spojili. The Sound of Silence, Scarborough Fair, Mrs. Robinson, The Boxer – jedna skladba za druhou se zapisovala do historie. Simonovy melodie a texty měly sílu, Garfunkelův hlas jim dodával křehkost. Nebyl však pouhým interpretem. Měl mimořádný cit pro harmonie, aranžmá i studiový detail a byl pověstným perfekcionistou.
Právě rozdílnost jejich spolupráci obohacovala – a zároveň komplikovala. Paul psal většinu repertoáru, Art chtěl mít na výsledku vlastní tvůrčí podíl. Dvě silné osobnosti dokázaly společně vytvořit hudbu, která zněla naprosto samozřejmě. V zákulisí už to tak jednoduché nebylo.
Most, který dva přátele neudržel
Album Bridge Over Troubled Water z roku 1970 bylo jejich největším triumfem a zároveň poslední společnou studiovou deskou. Titulní píseň napsal Simon, hlavní pěvecký part však svěřil Artovi. Nahrávka ovládla americkou hitparádu a získala Grammy.
Za dokonalými harmoniemi se ovšem skrývalo napětí. Garfunkelovo natáčení filmu Hlava 22 komplikovalo společné plány a starší neshody se vršily. Je v tom ironie: píseň o opoře a blízkosti se stala symbolem dvojice, která si vlastní blízkost nedokázala uchovat.
Garfunkel bez Simona? A úspěšný.
Sólový debut Angel Clare (1973) přinesl baladu All I Know od Jimmyho Webba. Na albu Breakaway (1975) zazněla I Only Have Eyes for You, s níž Art dobyl vrchol britské hitparády. A v roce 1979 přišla Bright Eyes, kterou Mike Batt napsal pro animovaný film Watership Down. Šest týdnů kralovala britskému žebříčku.
Bright Eyes zní něžně, ale nese v sobě smutek. Garfunkelův hlas tu dokázal proměnit píseň jiného autora v něco nezaměnitelného. To byla ostatně jeho zvláštní schopnost i po rozpadu slavného dua.
Herec, matematik a poutník
Ve filmu Hlava 22 režiséra Mikea Nicholse se objevil roku 1970. Následovaly Tělesné vztahy po boku Jacka Nicholsona a později psychologické drama Bad Timing. Nešlo o pouhé pěvecké hostování: Garfunkel si vybíral skutečné herecké role. A nějaký čas také učil matematiku. Představte si ten kontrast: hlas známý milionům posluchačů vysvětluje studentům geometrii.
Ještě zvláštnější je jeho vášeň pro dlouhé pěší cesty. Po etapách procházel Spojené státy, Evropu i Japonsko. V jednom rozhovoru vzpomínal, jak si při putování Appalačským pohořím začal zpívat a krávy na svahu se k němu seběhly. Muž z obrovských koncertních pódií měl najednou publikum o několika kravách. A možná mu to vůbec nevadilo.
Staří přátelé a nový duet
Simon a Garfunkel se na pódium několikrát vrátili. Nejslavněji v září 1981, kdy koncertovali v newyorském Central Parku. Přicházela další turné, ale i nové rozchody. Jejich vztah se pohyboval mezi obdivem, soupeřením a mlčením. V posledních letech se znovu osobně sblížili, aniž by to znamenalo příslib dalších koncertů. Možná už si nemusí dokazovat, že spolu umějí zpívat. To svět dávno ví.
V roce 2024 vydal Art se synem Artem Garfunkelem Jr. album Father and Son. Vedle titulní písně Cata Stevense na něm zazní i Old Friends. Dva hlasy, dvě generace. Od školního kamarádství s Paulem Simonem až po muzicírování s vlastním synem se tak uzavírá jeden krásný kruh.
Česká stopa? Samozřejmě.
Písně Simona a Garfunkela zdomácněly i u nás. Scarborough Fair získala české podoby Trh ve Scarborough a Jarmark ve Scarborough, Mrs. Robinson zase českou verzi v podání Václava Neckáře.
Ještě zajímavější příběh se ale skrývá za Artovým sólovým hitem Bright Eyes. Píseň napsal Mike Batt pro animovaný film Watership Down a v Garfunkelově podání se roku 1979 stala britským hitem číslo jedna. O rok později se její melodie dostala také do Československa.
Jiří Korn ji nazpíval pod názvem Jeanne d’Arc. Český text napsal Zdeněk Borovec a nahrávka vznikla v roce 1980 za doprovodu orchestru Eduarda Parmy mladšího. Objevila se na Kornově albu Gentleman.
A právě tady nastává pozoruhodná proměna. Zatímco originál doprovázel filmový příběh o životě, smrti a pomíjivosti, Borovec se nechal inspirovat osudem francouzské národní hrdinky Johanky z Arku. Místo filmové melancholie tak dostáváme dramatický obraz dívky odsouzené k upálení v Rouenu.
Stejná melodie, dva odlišné příběhy. A přesto mají něco společného: smutek, pomíjivost a zvláštní krásu, kterou do původní nahrávky vložil Art Garfunkel a do té české Jiří Korn.
Možná právě v tom spočívá kouzlo dobré písně. Dokáže překročit hranice jazyků i příběhů, pro které původně vznikla. A přitom neztratí nic ze své síly.
Hlas, který nepotřeboval být první
Art Garfunkel byl zpěvákem, hercem, učitelem matematiky, spisovatelem, poutníkem i otcem. Pro většinu světa však zůstane především tím čistým hlasem vedle Paula Simona. Je to málo? Myslím, že vůbec ne. V hudbě totiž nezáleží jen na tom, čí jméno stojí na obalu desky první. Záleží na tom, co v nás zůstane, když dohraje poslední tón.
Paul Simon napsal některé z nejkrásnějších písní dvacátého století. Art Garfunkel jim dal hlas, který si budeme pamatovat. A tenhle hlas má svůj vlastní příběh.
Všechno nejlepší k pětaosmdesátinám, pane Garfunkle.
