Půl miliardy lidí sledovalo jediný videoklip. Před 35 lety Michael Jackson šokoval svět

Během jedné premiéry, jedné písně dokázal Michael Jackson neuvěřitelné. Představil průlomové triky a dokázal rozpoutal skandál, kvůli kterému musel část videoklipu odstranit. Za jedním z nejslavnějších hitů devadesátých let se ale skrývá mnohem víc. Utajený rapper, slavný dětský herec a jeden pořádně naštvaný otec.

„Ztlum to!“ „Ale tati, vždyť tohle je nejlepší část!“

Kdo vyrůstal v osmdesátých nebo na začátku devadesátých let, nejspíš podobnou situaci zažil. Z pokoje se ozývá hlasitá hudba, rodičům už dochází trpělivost a mezi dveřmi začíná další kolo nekonečného vyjednávání. „Ztlum to!“ „Ale vždyť právě teď je ta nejlepší pasáž!“

Přesně tak začíná jeden z nejslavnějších videoklipů hudební historie. V dětském pokoji řádí Macaulay Culkin, kterého tehdy celý svět znal jako Kevina z filmu Sám doma. Jeho otce hraje George Wendt, populární Norm ze seriálu Na zdraví, matku Tess Harper. Otec už má synovy hlasité hudby dost, vypne ji a přikáže mu jít spát. Jenže netuší, jakou odpověď si pro něj potomek připravil.

Culkinova postava vytáhne elektrickou kytaru, připojí ji k obrovským reproduktorům a nastaví zesilovač na hodnotu, která už nemá s běžným ovládáním hlasitosti mnoho společného. Vedle nápisu Loud se objevuje také Are You Nuts? – tedy něco jako „Zbláznil ses?“.

A potom přijde věta, kterou si pamatuji dodnes. „Eat This!“

Jediný úder do strun a tatínek letí i s křeslem střechou domu. Jeho nedobrovolný výlet končí kdesi v Africe, kde se před divákem konečně objevuje Michael Jackson.

Kdy jsem Black or White viděl poprvé, si už přesně nevybavím. Vím ale, že mě tehdy okamžitě zaujal právě Culkin a jeho úvodní kreace. A myslím, že jsem nebyl sám. Který teenager by si někdy nepřál vyřešit rodičovské připomínky k hlasité hudbě podobně razantním způsobem?

Jenže tahle komediální scénka byla pouhým začátkem něčeho mnohem většího.

Jeden listopadový večer a půl miliardy diváků

Ve čtvrtek 14. listopadu 1991 se televizní diváci v desítkách zemí připravovali na mimořádnou premiéru. Michael Jackson představoval videoklip k novému singlu Black or White, který předznamenával vydání alba Dangerous.

Americká stanice Fox mu vyhradila prostor v hlavním vysílacím čase. Současně jej uváděly hudební televize MTV a BET. Podle Guinnessovy knihy rekordů sledovalo světovou premiéru odhadem 500 milionů lidí ve 27 zemích. Nešlo o přesně změřenou sledovanost všech televizních trhů, přesto číslo vypovídá o mimořádném postavení Michaela Jacksona.

Pro československého fanouška to přitom byla úplně jiná doba než dnes. Satelitní příjem MTV nebo kabelová televize představovaly výraznou výhodu. Ostatní posluchači byli odkázáni na domácí hudební pořady a museli čekat, až se k nim novinka dostane.

Premiéra byla součástí kampaně před vydáním alba Dangerous, které se na americkém trhu chystalo na 26. listopadu. Dobový tisk si kladl otázku, zda Jackson dokáže navázat na úspěchy alb Thriller a Bad.

Odpověď přišla rychle. Black or White se dostalo na první místo amerického žebříčku Billboard Hot 100, kde vydrželo sedm týdnů.

Michael si kytarový riff zazpíval. Rap pak natočil jeho producent

Za vznikem skladby stojí také muž, jehož jméno většina posluchačů pravděpodobně nezná. Bill Bottrell, producent, zvukový inženýr a Jacksonův dlouholetý spolupracovník.

Bottrell později vzpomínal, že mu Michael hlavní kytarový motiv nejprve předzpíval. Producent pak vzal elektrickou kytaru a převedl Jacksonovu představu do podoby, kterou známe z výsledné nahrávky. Krásná ukázka Michaelova způsobu práce. Nemusel být virtuózním kytaristou, aby dokázal přesně naznačit, co chce slyšet.

Základ skladby vznikl rychle, její dokončení však zabralo mnohem více času. Bottrell hledal správnou podobu přechodů, rapové pasáže i tvrdší rockové části. Výsledkem byla nahrávka, která spojila pop, rock, rhythm and blues i hiphopové prvky.

A právě rap nás přivádí k jedné z nejlepších zákulisních historek.

Kdo byl tajemný L.T.B., jehož hlas zaznívá uprostřed Black or White? Žádná hiphopová hvězda. Byl to samotný Bill Bottrell.

Producent napsal a nahrál rapovou pasáž pod pseudonymem L.T.B. Později vyprávěl, že text napsal jednoho rána ještě před první kávou. Nebyl profesionálním rapperem a rozhodně neplánoval hiphopovou kariéru. Přesto se jeho hlas dostal do jednoho z největších hitů roku 1991.

Po vydání skladby se podle jeho vzpomínek dokonce začali ozývat lidé, kteří chtěli s tajemným L.T.B. natočit celé album.

A ještě jedna zajímavost. Bottrell musel připravit také verzi Black or White bez rapové pasáže, protože některé americké rozhlasové stanice tehdy rapové skladby jednoduše nehrály.

Dnes, kdy se pop a rap běžně prolínají, to zní skoro neuvěřitelně.

John Landis, Kevin a Bart Simpson

Režie videoklipu se ujal John Landis, který s Jacksonem už v roce 1983 vytvořil legendární Thriller. Tentokrát ovšem nešlo o hororový příběh, ale o oslavu kulturní rozmanitosti, propojenou s filmovými triky, tancem a humorem.

Obsazení Macaulaye Culkina bylo chytrým tahem. Po úspěchu filmu Sám doma patřil k nejznámějším dětským hercům na světě.

A pak tu byli Simpsonovi.

Bart uváděl americkou televizní premiéru a spolu s Homerem se objevil také v závěru původní dlouhé verze videoklipu. Michael Jackson měl k seriálu blízko. Ve stejném roce propůjčil hlas postavě, která o sobě tvrdila, že je Michael Jackson, v epizodě Stark Raving Dad. Jeho účast tehdy nebyla oficiálně uvedena v titulcích.

Videoklip tak spojoval několik populárních fenoménů začátku devadesátých let. Krále popu, dětskou filmovou hvězdu a animovaný seriál, který se právě stával kulturním symbolem své doby.

Když se lidské tváře začaly měnit jedna v druhou

Jedním z nejpůsobivějších okamžiků Black or White je sekvence, ve které se před kamerou postupně proměňují lidské tváře. Muži a ženy různých etnických původů zpívají stejnou píseň a jejich obličeje plynule přecházejí jeden v druhý.

Dnes podobný efekt nikoho příliš nepřekvapí. V roce 1991 však šlo o mimořádnou ukázku počítačové animace. Technika označovaná jako morphingtehdy začínala zásadně proměňovat filmový průmysl. Ve stejném roce využil průlomové digitální technologie také film Terminátor 2: Den zúčtování.

Mezi tvářemi se objevila také Tyra Banks, pozdější světově proslulá modelka a televizní osobnost.

Technologický trik přitom nebyl samoúčelnou atrakcí. Přímo vyjadřoval hlavní myšlenku skladby. Lidské tváře se měnily, ale píseň pokračovala. Barva pleti, pohlaví nebo původ přestávaly být tím, co člověka definuje.

Stejnou myšlenku rozvíjely taneční scény. Jackson se setkával s lidmi představujícími různé kulturní tradice. Objevovaly se africké motivy, indiánští tanečníci, asijské prostředí i tanec inspirovaný ruskou tradicí, včetně charakteristických kozáckých pohybů.

V roce 1991 se přitom Sovětský svaz nacházel v posledních týdnech své existence. Politická mapa světa se dramaticky měnila a Jackson nabízel obraz, ve kterém se lidé z různých koutů planety mohou setkat prostřednictvím hudby a tance.

A když se objevil na pochodni Sochy svobody, obklopený známými světovými památkami, dostala píseň o překonávání rasových hranic doslova celosvětové kulisy.

Jenže ve chvíli, kdy by většina hudebních videoklipů skončila, přichází něco, co nikdo příliš nečekal.

Černý panter a čtyři minuty, které rozpoutaly skandál

Po skončení hlavní části písně se objeví černý panter. Kamera ho sleduje, dokud se zvíře nepromění v Michaela Jacksona.

Hudba se změní. Jackson v černém oblečení tančí v noční ulici, předvádí prudké, místy sexuálně sugestivní pohyby a postupně začne rozbíjet okna a ničit zaparkovaný automobil.

Pro diváky, kteří právě sledovali barevnou oslavu tolerance, to byl nečekaný obrat.

Zatímco první část videoklipu získávala obdiv za technické provedení, závěrečná taneční sekvence vyvolala kritiku kvůli násilí, vandalismu a sexuálním gestům. Ozývali se rodiče, televizní diváci i představitelé veřejných institucí.

Už 15. listopadu, tedy pouhý den po premiéře, Jackson prostřednictvím svého týmu oznámil, že kontroverzní přibližně čtyřminutovou pasáž z dalších vysílání odstraní. Vysvětloval, že nechce, aby videoklip někoho inspiroval k násilnému nebo sexuálně nevhodnému chování.

Představme si ten kontrast. Ve čtvrtek večer sledovaly Jacksonovo nové dílo stovky milionů lidí. V pátek už se řešilo, kterou část z něj bude nutné vystřihnout.

Později se objevila i verze, v níž jsou na rozbíjených výlohách a dalších plochách doplněny rasistické a nenávistné nápisy. Závěrečné ničení tak dostalo zřetelnější význam jako útok proti projevům nenávisti. Původní televizní diváci ovšem takové vysvětlení ve scéně neviděli.

Videoklip se prakticky přes noc stal nejen rekordní hudební událostí, ale také předmětem veřejné debaty o hranicích uměleckého vyjádření.

Ani doboví kritici nebyli zajedno

Dnes máme sklon považovat slavné Jacksonovy videoklipy za nedotknutelné klasiky. Jenže v době premiéry tomu tak rozhodně nebylo.

Například Richard Harrington v The Washington Posthodnotil Black or White zdrženlivěji, než bychom možná očekávali. Oceňoval jeho vizuální stránku, ale zároveň zpochybňoval hloubku poselství a upozorňoval na rozpor mezi velkolepou podívanou a reklamním účelem projektu.

Byl tedy Black or White uměleckým dílem, nebo mimořádně drahou reklamou na album Dangerous?

John Landis v dobovém tisku připustil, že videoklip plní také reklamní funkci. To ovšem nevylučuje, že mohl být současně ambiciózním filmovým projektem.

Michael Jackson už dávno pochopil něco, co se později stalo samozřejmostí. Hudební videoklip nemusí být pouhým doprovodem písně. Může být událostí, o které se mluví, kterou lidé očekávají a která dokáže zásadně ovlivnit úspěch celé nahrávky.

Black or White tento princip dovedlo téměř k dokonalosti.

Zdroje: