Taylor Sheridan vrátil americký Západ do středu pozornosti. A western byl jen začátek

Skutečný význam seriálu ale neleží jen v televizní zábavě; jeho tvůrce Taylor Sheridan pomohl vrátit zájem o americký Západ jako o živou kulturu, která nikdy nezmizela – jen se na ni na čas přestalo dívat.

Ještě před několika lety se zdálo, že western definitivně patří minulosti. Občas vznikl povedený film nebo minisérie, kritici je ocenili, diváci též, ale celkový obraz se neměnil: western se stal uzavřeným žánrem s věrnými příznivci. Hollywood už dávno hledal jiné hrdiny.

Taylor Sheridan na to šel jinak.

Nepokusil se natočit modernější verzi Johna Waynea ani znovu oživit klasické přestřelky na hlavní ulici zapadlého městečka. Začal vyprávět o světě, který na americkém Západě stále existuje. O lidech, kteří každé ráno sedlají koně, opravují ploty, přehánějí dobytek, řeší počasí, vodu, ceny půdy nebo tlak developerů. Kovboj přestal být romantickou postavou z minulosti a znovu se stal člověkem s běžnými starostmi.

Sheridanův Yellowstone neobnovil western v jeho klasické podobě; posunul ale pozornost od legend ke každodennosti. Diváky nezaujal návratem starého žánru, nýbrž prostředím, které působilo jako skutečný svět se svými pravidly, konflikty i hodnotami.

Samozřejmě, dramatických licencí je v seriálu Yellowstone víc než dost. Ostatně jsem už zde na Kovboji psal, že skutečný majitel velkého ranče by jen stěží řídil hospodářství způsobem Johna Duttona a že mnoho rančerů sleduje seriál s pobavením i nadhledem. Tady se však skrývá zajímavý rozpor – seriál není realistický v jednotlivostech, přesto dokázal přesvědčivě zachytit atmosféru světa, který zobrazuje. A to není samozřejmost.

Přemýšliví lidé totiž většinou odpustí dramatickou nadsázku snáz než falešné prostředí. Pokud mají pocit, že tvůrci opravdu rozumějí tomu, o čem vyprávějí, přijmou i příběhy, které by v běžném životě sotva obstály.

Sheridanovi v tom pomohla osobní zkušenost. Nevytvářel kulisy podle fotografií ani představ hollywoodských scenáristů; vyrůstal v Texasu, znal rančerské prostředí a dobře věděl, že život na americkém Západě netvoří několik velkých dramatických okamžiků, ale tisíce drobných rozhodnutí. Kdo se stará o stádo, nemůže přestat jen proto, že se odehrává rodinná krize. Plot se neopraví sám, telata nepočkají, déšť nepřijde podle scénáře. Zrovna takové drobnosti dávají jeho režisérství věrohodnost.

Stejnou váhu jako práce s koňmi nebo se stádem mají vztah lidí k půdě, ekonomika provozu ranče i neustálé napětí mezi tradicí a světem, který se mění rychleji než dřív. Sheridan z těchto věcí nevytváří odbornou přednášku; jsou přirozenou součástí příběhu. Divák je vstřebává téměř mimoděk.

I proto začal Yellowstone oslovovat i lidi, kteří by si western ještě před několika lety dobrovolně nikdy nepustili.

O tom, že Yellowstone změnil televizní průmysl, už bylo napsáno mnoho. Méně se mluví o tom, že jeho dopad bylo možné pozorovat i daleko od filmových studií.

Po premiéře seriálu začal růst zájem o svět, který do té doby většina lidí vnímala jako okrajovou součást americké kultury. Výrazně se zvýšila popularita rodea, westernového ježdění, quarter horse, country hudby i pracovního oblečení inspirovaného ranči. Montana zažila mimořádný příliv návštěvníků a cestovní kanceláře začaly nabízet zájezdy zaměřené na místa spojená se seriálem. Zájem se přitom neomezil jen na filmové lokace; mnoho lidí chtělo poprvé poznat krajinu, která tvoří kulisu rančerského života.

To není obvyklý osud televizního seriálu.

Většina úspěšných titulů prodává především vlastní značku. Yellowstone udělal něco jiného: přivedl část diváků ke kultuře, která existovala dávno před ním a bude existovat i po jeho skončení. Místo uzavřeného světa otevřel dveře do skutečného.

Díky tomu dnes vznikají další seriály zasazené do podobného prostředí. Úspěch 1883, 1923, Ranč Duttonových nebo Marshals není jen výsledkem známého jména jejich autora; navazují na obnovený zájem o americký venkov, energetiku, ranče nebo hraniční oblasti – témata, která ještě před několika lety stála mimo hlavní proud televizní tvorby.

Sheridan přitom nikdy nedeklaroval, že chce zachraňovat western. Vyprávěl příběhy lidí, které znal, a prostředí, jemuž rozuměl. Díky tomu jeho seriály nepůsobí jako rekonstrukce minulosti; ukazují, že americký Západ není muzeum ani turistická atrakce, ale kraj, kde se stále pracuje, podniká, hospodaří a žije.

Sheridan později popsal i pozoruhodný příběh vzniku Yellowstone. První scénáře nepsal pro Kevina Costnera, ale pro Roberta Redforda. Scénář mu poslal poštou, protože Redford nepoužíval e-mail, a následně za ním přijel do Sundance. Redford měl jedinou výhradu – John Dutton podle něj až příliš často říká správnou věc. Sheridan mu odpověděl, že je to záměr; Yellowstone není dokument, ale vědomě vystavěná dramatická fikce s téměř shakespearovským rozmachem. Redford nakonec roli přijal.

Přesto seriál nevznikl. HBO jej odmítlo, přestože měl hlavního herce i hotový scénář. Jeden z tehdejších manažerů otevřeně prohlásil, že nevěří, že by někdo měl vlastnit tolik půdy a že podobné území by mělo být národním parkem. Teprve když se projekt dostal k Paramountu, přišla změna. Studio chtělo místo Redforda Kevina Costnera a právě s ním se Yellowstone vydal na cestu, která změnila televizní svět.

Na tomto místě dostává nový význam i ranč Four Sixes.

Pozorní diváci si všimli, že se ve světě Yellowstone (najmě v sezónách 4 a 5) začal objevovat stále výrazněji. Pro někoho šlo jen o další lokaci, pro jiného o nenápadnou dějovou linku. Ve skutečnosti však Ranch 6666 představuje něco víc. Je to jeden z nejznámějších fungujících rančů v Texasu a Taylor Sheridan se stal hlavní součástí skupiny investorů, která jej v roce 2021 koupila.

Sama tato informace není nutně důvodem k obdivu; důležitější je něco jiného – ukazuje, že hranice mezi světem, o němž Sheridan vypráví, a světem, v němž žije, není vytvořená pro televizní kamery. Ranče, koně ani práce kolem nich pro něj nepředstavují dekoraci; jsou součástí prostředí, k němuž se dlouhodobě hlásí. Proto Four Sixes nepůsobí v seriálu Yellowstone jako reklamní vložka. Přirozeně zapadá do světa, který seriál budoval od první řady.

Jednou skončí Sheridanovy seriály a časem přijdou nové televizní fenomény; tak to v zábavním průmyslu chodí. Popularita se mění rychleji než krajina, kterou jeho příběhy zobrazují. Otázkou je, co po nich zůstane.

Počet diváků, televizních cen nebo úspěšných spin-offů bude možné dohledat v tabulkách. Mnohem hůř se bude měřit něco jiného – kolik lidí začalo díky těmto seriálům vnímat americký Západ jinak než jako kulisu starých westernů. A to je možná nejzajímavější část celého příběhu.

Sheridan totiž nevrátil do popředí jen kovboje; připomněl existenci světa, který se po desetiletí odehrával mimo zájem většiny médií. Světa lidí, kteří hospodaří na rozsáhlých rančích, živí se chovem dobytka, řeší vodu, půdu, počasí nebo tlak rostoucích měst. Mnohé z těchto problémů nejsou výhradně americké; v jiné podobě je dobře znají i farmáři, pastevci nebo hospodáři v Evropě.

Proto se jeho seriály nestaly pouze westerny pro milovníky westernů – oslovily i diváky, které zajímá vztah člověka ke krajině, rodinné podnikání nebo střet tradičního způsobu života s proměňující se společností. Kovbojský klobouk se stal viditelným symbolem něčeho mnohem širšího.

Dost lidí dnes mluví o Yellowstonu jako o seriálu, který je přivedl k dalšímu objevování amerického Západu. Začali číst o historii otevřených pastvin, zajímat se o rodeo, sledovat soutěže westernového ježdění nebo plánovat cestu do Montany či Texasu. Tady možná leží Sheridanův největší přínos. Ne v tom, že natočil úspěšný western; ani v tom, že vytvořil jednu z nejsledovanějších televizních značek posledních let.

Jeho odkazem může být, že milionům lidí připomněl jednoduchou věc: americký Západ nezůstal uvězněný ve filmech Johna Forda ani v románech Louise L’Amoura. Pořád existuje.

_______________________

Tom Řepík miluje stromy, western a starou dobrou Ameriku 20. století. Současnost zatím nevzdal. Více na jeho osobním blogu Kravskej Kluk.