Článek
Proč všichni řeknou tři
Zadání zní jasně. Babička, matka, dcera. To jsou přece tři různé osoby, ne? Mozek si automaticky přiřadí ke každému slovu jednu konkrétní ženu. Babička je ta stará, matka ta prostřední, dcera ta nejmladší. Tři označení, tři lidé. Hotovo.
Právě tahle automatická úvaha je ale past. Slova „babička“, „matka“ a „dcera“ totiž nejsou jména. Jsou to role. A jedna žena může zastávat víc rolí najednou.
Zkuste na to přijít sami
Než budete číst dál, zkuste se zamyslet. Může být jedna žena zároveň matkou i dcerou? A co babičkou a matkou? Kolik osob opravdu stačí, aby byly všechny tři role obsazeny?
Klíč k řešení: role nejsou totéž co osoby
Představte si dvě ženy, které přijdou na návštěvu. Pojmenujme si je třeba Anna a Klára, kde Anna je starší.
Anna má dceru Kláru. Klára má vlastní dítě, které zůstalo doma. Podívejme se teď, jaké role obě ženy zastávají.
Anna je babička, protože Klára má dítě. Anna je zároveň matka, protože Klára je její dcera.
Klára je dcera Anny. A zároveň je matka svého dítěte.
Když si role sečteme, máme tu babičku (Anna), matku (Anna i Klára) a dceru (Klára). Všechny tři role z původního zadání jsou pokryty, a přitom u dveří stojí jen dvě ženy.
Správná odpověď
Na návštěvu přijdou minimálně 2 lidé. Stačí dvě ženy, z nichž každá zastává víc než jednu rodinnou roli.
Proč nás tohle chytí
Lidský mozek rád zjednodušuje. Když slyšíme tři různá slova, automaticky si představíme tři různé osoby. Nepřemýšlíme o tom, že rodinné vztahy se překrývají a jedna žena může být současně dcerou své matky i matkou svého dítěte. Právě proto většina lidí odpoví „tři“, aniž by se nad tím pozastavila.
Takže ano, babička, matka a dcera přijdou na návštěvu, a u dveří přitom stojí jen dvě ženy. Kdo řekl tři, nechal se nachytat jazykem.
