Článek
Život na vesnici v Jihočeském kraji má své kouzlo. Příroda na dosah, klid, který ve městě nenajdete, a sousedské vztahy, které pořád drží pohromadě. Jenže za tím vším se skrývá i spousta problémů, které se často přehlížejí, protože lidé na venkově jsou zvyklí si poradit sami.
První, co každého napadne, je doprava. V mnoha obcích jede ráno jeden autobus do města a odpoledne zpět. Kdo nemá auto, je prakticky odříznutý od světa. Pro mladé lidi to znamená složité dojíždění do školy, pro starší pak horší dostupnost lékaře či úřadů. Přitom stačí, aby kraj a stát přistoupily k veřejné dopravě jako ke službě, která má držet regiony pohromadě, nejen počítat zisk.
Další velkou výzvou je udržet na vesnicích služby. Obchod v malé obci často nevydělá, hospoda se zavírá a když zmizí i škola, vesnice ztrácí duši. Vím, že není jednoduché malotřídky financovat, ale zároveň platí, že kde je škola, tam je život. Řešením může být podpora sdílených projektů více obcí nebo cílená pomoc, která zajistí, že děti nebudou muset denně cestovat kilometry daleko.
Do toho se přidávají energie. Jihočeši tradičně topí dřevem nebo uhlím, protože je to stále nejlevnější možnost. Jenže se na nás z Bruselu nezadržitelně valí emisní povolenky a tlak na moderní technologie, které jsou pro venkovské domácnosti často nedostupné. Místo zákazů a pokut by měl stát nabídnout reálné cesty, jak lidem pomoci s přechodem na dostupnější a ekologičtější řešení.
Když to všechno sečtu, vidím, že venkov potřebuje novou šanci. Potřebuje investice do dopravní obslužnosti, moderní infrastruktury a hlavně do školství, protože vzdělání je základ každé komunity. V programu Přísahy se jasně říká, že venkov nesmí být druhořadý a že je nutné ho revitalizovat – a já s tím naprosto souhlasím. Pokud se má na malých jihočeských vesnicích dobře žít i za deset či dvacet let, musíme začít jednat už dnes.
Jihočeský venkov má obrovský potenciál, ale nesmí zůstat zapomenutý na mapě. Máme přírodu, tradice a lidi, kteří chtějí pracovat a žít tam, kde se narodili. Teď je na politicích, aby jim v tom neházeli klacky pod nohy, ale naopak vytvořili podmínky, aby se na vesnici žilo dobře a důstojně.
