Článek
Večeře, která začala příjemně
S kamarádkou jsme si jednou večer zašly do malé restaurace v centru. Byla tam příjemná atmosféra, hrála tichá hudba a my jsme si užívaly chvíle klidu. Objednaly jsme si jídlo i víno a všechno probíhalo bez problémů. Porce byly velké, obsluha se usmívala a my jsme si říkaly, že to bude krásně strávený večer.
Přišel účet
Když nám číšník přinesl účet, částka byla docela vysoká, ale odpovídala tomu, co jsme si objednaly. Vytáhla jsem bankovku s tím, že ji podám obsluze a počkám na zpět. Bylo mi jasné, že nějaké drobné k vrácení budou potřeba, protože v peněžence jsem měla jen větší hotovost.
Nepříjemné překvapení
Číšník vzal peníze, nahlédl do své kapsičky a řekl mi bez mrknutí oka: „Nemám drobné a nic s tím neudělám.“ Nejprve jsem myslela, že žertuje, ale jeho výraz byl vážný. Stála jsem tam s kamarádkou a čekala, jestli půjde pro pokladnu nebo požádá kolegu. On ale zůstal stát, jako by se nic nedělo.
Pokus o domluvu
Slušně jsem mu řekla, že to není v pořádku, protože jako zákaznice přece nemůžu nést odpovědnost za to, že restaurace nemá připravené mince na vrácení. Navrhla jsem, že počkáme, až si dojde rozměnit, nebo že si můžeme část účtu navýšit objednávkou kávy. Ani na jedno ale nepřistoupil. Odpověděl jen, že je to můj problém a že pokud chci, můžu zaplatit kartou. Jenže já hotovost měla právě proto, že jsem kartu tentokrát použít nechtěla.
Tísnivý pocit
Cítila jsem se nesvá. V restauraci přece platím službu a očekávám férové jednání. Tady se najednou situace otočila tak, že jsem měla pocit, jako bych byla já ta, kdo dělá potíže. Číšník mezitím obsluhoval další hosty a my jsme seděly s nepříjemným pocitem, že nás ignoruje. Kamarádka už začala být nervózní a chtěla to ukončit, a tak mi nabídla, že částku doplatí kartou. To jsem ale odmítla, protože jsem věděla, že ustoupit by bylo jako dát za pravdu jeho chování.
Jak to dopadlo
Nakonec se po několika minutách číšník neochotně sebral a šel dozadu. Vrátil se s drobnými, které samozřejmě měl, jen je nechtěl vydat. Položil je na stůl bez slova, ani pohled, ani omluva. Celý večer tím pro mě ztratil kouzlo a já jsem z restaurace odcházela s pocitem zklamání.
Myšlenka, která zůstala
Dlouho jsem nad tím přemýšlela. Nešlo o pár korun, ale o postoj, který mi přišel neprofesionální a neuctivý. Vždyť taková situace se může stát, ale záleží na tom, jak ji člověk vyřeší. Já jsem si odnesla ponaučení, že i místo s hezkou atmosférou se může změnit v nepříjemný zážitek, pokud se v něm zákazník necítí respektovaný.
